19. Kapitola - Sokolí klan

Včera v 19:04 | Tajemný duch |  příběhy Sokolího klanu
Pírko si časně ráno přerovnává byliny. "Pírko? " mňoukla Bílá záře. "Co se děje Bílá záře? " zeptal se Pírko a přiběhl k Bílé září. "Celé ráno mě bolí břicho" odpověděla mu. "Dobře, lehni si do svého pelíšku a já ti něco přinesu, ano? " požádal ji. Bílá záře přikývla a odešla do svého pelíšku. "Lístko! " zavolal Pírko na svou učednici. Lístka přiběhla k Pírkovi a posadila se. "Bílou záři bolí břicho, jak jí vyléčíš? " zeptal se. Lístka bezmyšlenkovitě otevřela tlamičku "jalovcové bobule"
Pírko se usmál "skvěle. Dones jí tři kuličky jalovce a pak trochu máku na spaní " mňoukla a šetřil chválou. Šedá kočička se usmála a vydala se do skladu bylin. Vzala čtyři kuličky jalovce a mák. Svižně vyběhla z léčitelského doupěte rovnou do doupěte starších. Bodlák s Černodrápkou zrovna vypráví příběh koťatům. "Když se Hadí klan přiblížil ke Smrkovišti, válečníci Sokolího klanu čekal ve větvích stromů. Vedení Mechovou hvězdou zaútočili. " mňoukla Bodlák. Přerušil se kvůli Lístce která velšla dovnitř "a Lístko jdeš si poslechnout příběh? " zeptal se. "Ne, nesu Bílé záři byliny"mňoukla Lístka a přistoupila k Bílé záři. Dodlák pokračoval. "Přinesla jsem ti tři bobule jalovce, a trochu máku" mňoukla Lístka a postrčila tlapkou tři modré bobulky. Bílá záře je všechny najednou snědla. "A tady máš trochu toho máku " vysypala s hlavičky máku dvě semínka. Bílá záře je snědla, "děkuji Lístko" poděkovala. "Nemáš zač" mňoukla a odešla. Doběhla do léčitelského doupěte, "můžu ještě něco udělat? " zeptala se dychtivě. "Můžeš jít nabírat byliny, ale vem si sebou válečníka " mňoukl Pírko. Lístka kývla a vyrazila. Když míjela učednické doupě zavolala na ni její sestra. "Lístko! " přiběhla k ní. "Kam jdeš? Můžu jít s tebou? " mňoukla Sojka. "Jdu zbýrat bylinky, musím požádat někoho z válečníků. " odpověděla Lístka. "A samozřejmě můžeš jít se mnou" mňoukla Lístka. Sojka šťastně zavrněla.
Vešli do válečnického doupěte. Je tu jen Azurová kožešina. A spící Stříbrný kožich. "Azurová kožešino, mohla by si s námi jít hledat byliny? Prosím " mňoukly kočičky potichu. "Jistě " odpověděla Azurová kožešina. Vyrazili z tábora. "Nejvíce bylin roste v Kapradinovém lese a na Květinové louce" mňoukla Lístka. "Tak nejdřív pujdem do Kapradinové lesa, je blíž. A pak na Květinovou louku." rozhodla Azurová. Učednice přikývli. Svižně vyrazili ke Kapradinovému lesu.

"Chyť mě Pstruhokotě! " vyjekl Cesmínokotě. Pstruhokotě skočila na Cesmínokotě. Zlatokotě a Havrankokotě se přidali a koťata tvořili chlupatou kuličku. Bílá tlapa a Dubová větev vystužují školku. "Kde je Liščí oháňka? " zeptal se Zlatokotě. "Liščí oháňka bude brzy rodit tak se nesmí moc namáhat " vysvětlila Bílá tlapa. Na Zlatokotě skočil Cesmínokotě tak nestihl odpovědět. Najednou se ze školky ozval vřískot. Bílá tlapa vběhla dovnitř, Liščí oháňka začala rodit. Najednou do doupěte vběhla i Lístka která se zrovna vrátila. "Co se děje? " mňoukla Lístka. "Doběhni pro Pírka! Rychle! " rozkázala Lístka. Bílá tlapa vyběhla ze školky. Doběhla do léčitelského doupěte. "Pírko! Liščí oháňka začala rodit! " vykřikla. Pírko neodpověděl a hned zamířil ke školce. Když vlezl do školky uviděl Liščí oháňku se dvěma malýma koťatama. "Skvěle Lístko, povedlo se ti to" vydechl. Lístka se usmála. Do školky se nahrnula i koťata Bílé tlapy. "Jé ty jsou krásný" vydechla Pstruhokotě. Koťátka se zavrtěla. "Jak se budou jmenovat? " zeptala se Havrankokotě. "Ta zrzavá kočička bude Slunkokotě a ten šedobílý Kocourek bude Severokotě" odpověděla jí Liščí oháňka. "Teď Liščí oháňku necháme odpočinout " mňoukla Bílá tlapa a s koťaty vyšla ven.
 

18. Kapitola - Sokolí klan

Úterý v 16:58 | Tajemný duch |  příběhy Sokolího klanu
Černá hvězda se právě probudila a už je na nohou. Vyrazila ke školce. Vyklouzla dovnitř. Liščí oháňka si umívá kožíšek a Bílá tlapa čistí své koťata. "Potřebuji s vámi mluvit" požádala velitelka. "Jak na tom jsou koťata? " zeptala se přímo. "Sice jim je jen jeden úplněk ale jsou silná a zdravá " mňoukla pišně Bílá tlapa. Pak se ozvala Liščí oháňka "Pírko mi řekl že bych měla brzy porodit " mňoukla. "To jsem ráda, jedli ste dnes? " mňoukla Černá hvězda. "Ne" odpověděla jí Bílá tlapa. "Dobře, přinesu vám něco k jídlu" Černá hvězda vyšla ze školky a doběhla k hromadě s úlovky. Vzala do tlamičky okouna a vrátila se zpět do školky.
Vrátila se do svého doupěte. Bělofousek na ni čekal. "Budeme si muset dávat velký pozor. Nebudeš chodit na hlídky a na lov půjdeš se mnou nebo někým jiným " rozkázala Černá hvězda a olízla Bělofouskovi čelo. "Jasně, ale ty buď taky opatrná " mňoukl Bělofousek a také jí olízl čelo.
"Mohl by si prosím dojít pro Malého ptáčka, Bílého orla, Křišťálové oko, Liščího tlapu a Zářivou růži? " mňoukla Černá hvězda a zavrněla. "No jo" mňoukl Bělofousek a odešel. "Díky" zavolala za ním Černá hvězda.
Do jejího doupěte vešlo několik válečníků. "Volala si nás? " mňoukl Křišťálové oko. "Ano. Potebuji s vámi probrat učedníky " mňoukla Černá hvězda a kývla hlavou směrem ke Křišťálovému oku. "Sojka je skvělá v boji ale myslím že na válečnici je moc mladá " rozhodl Křišťálové oko. Černá hvězda přikývla a podívala se na Malého ptáčka. "Flíček je snaživý a chytrý. Jdemu lov i boj. Brzy se může stát válečníkem" mňoukl Malý ptáček. Černá hvězda pohlédla na Bílého orla. "Želvička je velmi chytrá a silná kočka. Ještě pár dní a může se stát válečnící" mňoukl Bílý orel. "To jsem ráda. Jak se vede Orlíkovi? " zeptala se Černá hvězda. "Orlík je připravený stát se válečníkem, v posledním boji byl skvělí a bil se jako pravý válečník " vychvaloval ho Liščí tlapa. "A jak se vede Vráně? " zeptala se Černá hvězda. "No, Vrána je chytrá a silná. Je ale moc mladá " mňoukla stručně Zářivá růže. "Děkuji, můžete jít" propustila je Černá hvězda.
Pak si však Černá hvězda zapoměla jak Rašelinový měsíc vyhrožoval vraždou Vrány. Vyběhla z doupěte a zamířila k učednickému doupěti. "Vráno! " zavolala na mladou kočku. Vrána vylezla z doupěte. "Potřebovala bych s tebou mluvit" mňoukla a vydala se do svého doupěte. Vrána se posadila. "Když jsme byly na shromáždění, Rašelinový měsíc vyhrožoval že se nedožiješ příštího úplňku " mňoukla. Vrána se vyděsila. "Proto budeš cvičit jen v táboře a nebudeš lovit" rozkázal Černá hvězda a mávla ocasem. Vrána pochopila znamení které jí dala velitelka a odešla.
Černá hvězda vyšla z doupěte. Musí vyslat hlídku. Vydala se k válečnickému doupěti. V doupěti je několik válečníků. "Sluneční záře, Žaludový ocase, Hraboší kožich, Běloouško, Azurová kožešino půjdete na hlídku. Hlídce bude velet Sluneční záře" rozkázala Černá hvězda. Jmenování válečníci vyšlu okamžitě.
Sluneční záře je vyvedla k hranicím se Sojčím klanem.
V Kapradinovém lese ucítili pach tuláků. Doběhli k hranicím se Sojčím klanem. Sluneční záře zavětřila. "Nikdo neobnovuje hranice" mňoukla Sluneční záře. "Cítím jen pach Hadího klanu" znepokojil se Běloouško.
Vydali se k hranicím Hadího klanu."Buďte potichu a ostražitý " šeptla Sluneční záře a přikrčeně se plížila k hranicím. Najednou ucítila ostré drápy na boku. Útočník ji srazil k zemi. Útočník je tulák jménem Dubosrstý. Jeho medové oči se zařezávali do Sluneční záře. Sluneční se pokusila vykroutit ale Dubosrstý je moc těžký. Dubosrstý se nahnul k jejímu krku. Sluneční záře zoufale zaryla drápy do přední tlapu Dubosrstého. Ten se však nenechal zastavit. Ale v tom okamžiku Dubosrsta srazil neznámí kocour. Sluneční se ohlíží za kocourem který ji zachránil život. Neznámí kocour zahání Dubosrstého do křoví a ostatní tuláci utíkají za ním. Sluneční záře se staví na tlspky a ostražitě jde za kocourem. "Kdo si? A proč si mě zachránil? " zeptala se klidným ale ostražitým hlasem. " Jmenuji se Jestřáb. Jsem jeden z mála kteří se nepřipojili k Rašelinovému měsíci" mňoukl známí kocour. "Ale proč si mi pomoh?" mňoukla Sluneční záře. "Protože tě chtěl zabít. A ty se svím klanem jste jediný kdo může ještě vzdorovat" znepokojeně mrskl vousky. "Díky. Ale nedávej velkou naději tomu že proti Hadímu klanu vyhrajeme. Sme na to sami" mňoukla Sluneční a připravila se k odchodu. "Ty si myslíš že nemáme plán? " ušklíbl se Jestřáb. Sluneční se zastavila a otočila hlavu na kocoura. "Kdo vy? A jaký plán? " zeptala se nechápavě. "Takže za prvé my tuláci kteří bojují na straně dobra, a za druhé plán nemusím říkat každému kterého uvidím" mňoukl a švihl ocasem. Sluneční záře zapřemýšlela "a řekl bys to naší velitelce? " zeptala se Sluneční. "No... Myslím že bych to mohl říct " zapřemýšlel ze srandy Jestřáb. "Tak dobře, jdeme" rozkázala Sluneční záře a svižně vyrazili k táboru. Přeskočili spadlí kmen stromu, proběhli bahnitou louží a za nedlouho dorazili k táboru. "....Kdo to je? " ozvala se zmatená Černá hvězda. "Černá hvězdo to je Jestřáb, je to tulák který nesouhlasí s Rašelinovým měsícem a chce nám pomoct" odpověděla jí Sluneční záře a hodila krátký pohled na Jestřába. "Vážně? A jak nám chce pomoct? " zeptala se ho Černá hvězda a v očích jí svitla i trochu naděje. "No to nevím ale slíbil že to řekne tobě " mňoukla Sluneční záře a střihla nervózně uchem. Jestřáb přistoupil blíž k Černé hvězdě a posadil se. "Takže, řešení vašeho problémů je jednoduchý " řekl a švihl ocasem směrem k Severním horám které byli za území Hsdího a Sokolího klanu. "Přesněji řečeno, řešení vašeho problémů se jmenuje Vlčí, Azurový, Jedloví a Orlí klan" upřesnil to Jestřáb. Všechny kočky se nechápavě a zároveň udiveně dívali na Jestřába. "Existují i jiné klany? Jak to víš? " ptala se Sluneční záře. Černá hvězda mrská špičkou ocásku. "Takže, zaprvé jsem i s ostatními tuláky volný, nikdo nás nedrží na jednom místě a za druhé při putování jsme prostě zjistili že existují i jiné klany" vysvětlil Jestřáb. "Děkujeme, hned pošlu hlídku " řekla Černá hvězda a už chtěla vyskočit na Temnou skálu. Ale Jestřáb ji zastavil. "Černá hvězdo to je ale zařízený. Liščí píseň a Javor tam už byli. Modřínový měsíc se nabýdl že společně se svými nejlepšími válečníky nám pomůže. Do tří dnů tu budou. "
"Moc ti děkuji Jestřábe, můžeš tu zůstat jak dlouho budeš chtít " mňoukla Černá hvězda a znovu se posadila. "Děkuji Černá hvězdo, jen bych se chtěl zeptat jestli nevíte něco o koťatech samotářky Zlatinky? " zeptal se. Černá hvězda sklopila na chvilku zrak. "Je mi líto ale našli sme ji mrtvou. O její dvě koťata se stará jedna z našich matek. Si její přítel?" odpověděla mu Černá hvězda. "Byla to družka mého přítele. Mohl bych koťata vidět? " zeptal se dychtivě Jestřáb. "Jistě, a Sluneční záře provedeš Jestřába po táboru prosím" mňoukla. Sluneční kývla a Černá hvězda odešla do svého doupěte. "Tak tady je Temná skála a v ní je doupě velitelky" mňoukla Sluneční. "A proč se jmenuje Temná skála? " zeptal se. "Naše první velitelka se jmenovala Sokolí hvězda a její první zástupce se jmenoval Temný tesák. Temný tesák zemřel na této skále když chránil svou družku Sokolí hvězdu a svá koťata " odpověděla mu Sluneční. Teď vyrazili k doupěti starších. "Tohle je doupě starších, žije tady můj otec Bodlák, Bílá záře a Černodrápka" vysvětlila Sluneční záře. "Kdo je ze starších nejstarší? " zeptal se Jestřáb. Sluneční záře se zamyslela, "hmm... Černodrápka"
"Teď jdeme ke školce a podíváme se na koťata " mňoukla a vyrazila ke školce. "Z venku je školka silně propletená bodláky ale vevnitř je teplo a příjemně. Pojď " vyklouzli pomalu dovnitř. Koťata si hrála a matky si navzájem čistili kožíšky. "Ahoj, tohle je Jestřáb. Je to tulák který nám pomůže porazit Hadí klan. Chtěl by se podívat na koťata Zlatěnky. Byl její přítel." vysvětlila Sluneční záře. "Jistě, právě si hrají s mimi koťaty"
''Děkuji, a mužů se zeptat jak se jmenují? " zeptal se. "Jistě, bílá kočička s černými pruhy na ocase je Havrankokotě, šedá kočička je Pstruhokotě, zlatý kocourek je Zlatokotě a želvovinový je Cesmínokotě" řekla Bílá tlapa a laskavě se podívala na koťata. "Děkuji že se o ně staráš" mňoukl Jestřáb a kývl. "Tak půjdeme, teď musíme k doupěti léčitele" řekla Sluneční záře a vylezla ze školky. Jestřáb vylezl za ní a vyrazili k léčitelskému doupěti. "Náš léčitel se jmenuje Pírko a jeho učednice je Lístka. Pírko zrovna zbírá byliny se dvěmi válečníky." vysvětlila Sluneční záře. "Teď půjdeme k učednickému doupěti" rozkázala Sluneční a vyrazili k učednickému doupěti.
Jediná učebnice co tu je je Lístka. Leží před doupětem a čistí si kožíšek. "Teď tu je jen Lístka, ostatní učedníci jsou na lovu nebo tréninku " vysvětlila Sluneční záře. "Učedníci tu žijí dokud se nestanou válečníky. Pamatuji si na vlastní dny kdy jsem byla učebnice. Jmenovala jsem se Slunka, byli to úžasné úplňky. Mím učitelem byl Kamenný měsíc, když ještě žil" Sluneční si zapoměla na minulého velitele. "Jak zemřel? " zeptal se Jestřáb. "Zemřel nedávno při útoku jezevce" mňoukla. "A teď k doupěti válečníků " rozhodla a vydali se k doupěti válečníků. "Tady budeš spát i ty, dokud neodejdeš" mňoukla. "Tady končí naše prohlídka tábora. Máš nějaké otázky? " zeptala se Sluneční a posadila se. Jestřáb se posadil před ní. "No vlastně ani né, a ty? " zeptal se Jestřáb. "Jo, kolik vás je v té skupině vzdorujících tuláků? " zeptala se. "Jsem tam já, Liščí píseň, Javor, Medochloupka, Písečný vítr a z učedníků Kosík s Malina" odpověděl. "Aha, a máš tam družku? " zeptala se Sluneční záře. "Ne a ty máš druha? " odpověděl taky otázkou. "Ne" odpověděla Sluneční. "A jak to jde s víc vícvikem učedníků? " zeptal se Jestřáb. "No... Je to dost těžký když se tu potulují tuláci " přiznala Sluneční záře. "Neboj, až nastane osudová bitva porazíme je" uklidňoval ji. "To doufám. " vydechla Sluneční záře. "Jinak se neboj, přece si nemyslíš že jsou všichni v Hadím klanu zlí, nebo snad jo? Duhová kožešina nám pomáhá. Na ž Hafí klan s tuláky zaútočí na Bleskový tak máme ještě tak tři nebo čtyři dny" mňoukl Jestřáb. "To je skvělí! " vydechla šťastně Sluneční a mrskla vousky. "Než zaútočí na Bleskové tak budou jejich druzi již osvobození. Písečný vítr jim pomůže je osvobodit" mňoukl. "A kolik spojenců máte z Hadího klanu? " zeptala se. Jestřáb se zamyslel, "Duhovou kožešinu, Ostružinu a dokonce Bukového očka. Jinak z tuláků nám pomáhá Vlčka"
"A oni taky nesouhlasí s Rašelinovým měsícem? " zeptala se Sluneční s nadějí v očích. "Nesouhlasí, jako většina s tuláky" zamračil se Jestřáb. "Ale změníme téma, kdo je tady vlastně zástupce? " zeptal se Jestřáb. "To je Křišťálové oko, ten černý kocour s bílým ocasem" mňoukla Sluneční záře a čumáčkem ukázala na Křišťálového oka. "A kdo je teda ten zrzavo bílý kocour který je často s Černou hvězdou? " zeptal se a ocasem ukázal na Bělofouska. "To je Bělofousek, je to druh Černé hvězdy " vysvětlila Sluneční záře. "Aha, a nechceš zajít na lov? Už se trochu nudím " zeptal se Jestřáb. "Jasně, řeknu to Černé hvězdě " mňoukla a zamířila k Černé hvězdě. "Černá hvězdo, půjdu s Jestřábem na lov ano? " mňoukla. Černá hvězda kývla. Sluneční doběhla k Jestřábovi který už čeká u východu z tábora. Vyrazili ke Kapradinovému lesu.
Sluneční záře odběhla od Jestřába aby něco našla. Začichala. Ucítila silný závan pachu. Holub. Přikročila se a začala se pomalu plížit k holubovi. Našla ho pod smrkem. Sluneční záře se přiblížila k holubovi na dvě délky ocasu. Má ho na dosach. Sluneční záře čeká o jeden úder srdce dýl než by měla a holub vzlétá ze země. Sluneční záře se silnými zadními tlapami odráží od země a chytá holuba za letu.
Zahrabává si ho do země a jde znovu na lov.
Jestřáb se zrovna plíží za veverkou. Jestřáb skáče po veverce a zakousává se jí do krku. Zahrabává ji u stromu a jde po novém pachu pryč.

17. Kapitola - Sokolí klan

Sobota v 22:07 | Tajemný duch |  příběhy Sokolího klanu
Malí ptáček strčil hlavu do učednického doupěte. "Sojko, Želvičko, Flíčku jdete na shromáždění. A rychle za chvilku vyrážíme " mňoukl a vydal se k východu z tábora. Jmenovaní učedníci rychle vyrazili za ním. U vchodu z tábora už čeká Černá hvězda, Hraboší kožich, Černosrstá, Křišťálové oko, Sluneční záře a Sokolí spár. Učedníci se zařadili k Hrabošímu kožichovi. "Ahoj" pozdravil je mladý válečník. "Ahoj" odpověděli mu učedníci jednohlasně. "Jdeme" rozkázala velitelka a vyrazila.
Když dorazili na shromáždění kočky se nerozešli ale zůstali spolu. Právě dorazil Sojčí klan. Ale něco tu nehraje. Kde je Havraní hvězda a Bobří kožešina? Jakto že Sojčí klan přišel bez velitelky?
Černá hvězda se rozhlížela ale velitelky Sojčího klanu neviděla. Všimla si však jak je Sojčí klan zdrcený a slabý. Černá hvězda vyskočila na skálu. Dva zbylí velitelé se vyškrábali za ní. "Kde je vaše velitelka a její zástupkyně Sojčí klane? " zeptala se přímo. "Jsou mrtvé! " vykřikl Rašelinový měsíc a začal se ďábelsky smát. Černá hvězda se zděsila. "Jak se to stalo? A proč Hvězdný klan nevybral nového velitele? " mňoukla Černá hvězda a ohlédla se na Sojčí klan. "Jsi tak naivní Černá hvězdo. To ti to ještě nedošlo? To já jsem je zabil! " zasmál se Rašelinový měsíc. "Proč si je zabil? " zasičela Černá hvězda a všechny svali v těle se jí napnuli. "Proč asi? Jak jinak bys ty chtěla ovládnout jiný klan? Jak jinak by sis ho chtěla podrobit? Jsi vážně naivní. Doufal jsem že budeš chytřejší. Ale zmýlil jsem se. Teď jsem ovládl Sojčí klan. A ty se Sokolí jsi další nařadě společně s Bleskovým klanem" říkal s úšklebkem Rašelinový měsíc. Černá hvězda zasičela a skoro se neudržela, ale zůstala stát. "Sokolí klan se ti nikdy nepodvolí, ikdyby měl zaniknout.
A uznávatě Sojčí klan vůbec jako velitele? " ohlédla se na kočky Sojčího klanu. Sojčí klan ale mlčel. Většina Sojčích hleděla do země nebo byl v očích vydět poražený výraz. "Ikdyž se Sojčí klan podvolil, Sokolí klan se nikdy nevzdá. A doufám že Bleskový klan bude na naší straně" Černá hvězda pohlédla na Jasnou hvězdu. Ale ta se taky tvářila poraženě. "Polovinu našeho klanu unesli dvounožci" mňoukla tiše a poraženě. Rašelinový se zubatě usmál. "Všechny klany tě opustili Černá hvězdo. Nikdo nebude bojovat po tvém boku, všechny klany teď patří mě!!! " zakřičel Rašelinový měsíc s úšklebkem. "Sokolí klan se ti nikdy nepodvolí! My budeme bojovat klidně sami, ale nikdy se nevzdáme! " mňoukla Černá hvězda a vzdorovitě zvedla hlavu. "Ale já mám na své straně Hadí klan! A tuláky a nejlepší bojovníky lesa! A navíc pokud nebudou válečníci Sojčího klanu zemřít tak budou bojovat po mém boku! " zasičel Rašelinový a mrskl ocasem. "Je mi z tebe zle Rašelinový měsíci! Tvá touha pi moci se vymyká kontrole. Klany mají žít v míru a né ve válce. Klidně by si zničil celí les jen aby si byl nejmocnější. Ale jestli chceš válku, já a můj klan budeme bojovat aby jsme ochránili všechny klany a doufám že Sojčí a Bleskový ae přidají k nám" znovu se ohlédla na zbývající klany a doufala v souhlasné kývaní. Ale nikdo nepřikývl. "Vy souhlasíte s Rašelinovým měsícem? Vy výte stejně jako já ZŠ když se vzdáme ZŠ všechny klany zaniknou. Sojčí klane, Havraní hvězda by bojovala, proč za svou svobodu nebojujete? Proč neděláte co by vaše velitelka chtěla? Proč se vzdáváte? " zeptala se zoufale. ''My jsme bojovali! A prohráli. Zlatý plamen vzdoroval ale byl zabit před zraky celého klanu. Snažili jsme se vyhrát, ale proti Hadímu klanu a tulákům jsme nemohli vzdorovat. Kdyby jsme teď vzdorovali tak by jsme zanikly. " vyslovila Rychlá střela. "Když se spojíme tak máme velkou šanci! My jsme zatím dokázali vzdorovat Hadímu klanu i tulákům. Hodně koček zemřelo, Lví tesák zemřel aby ochránil klan, měl dceru a bojoval aby se mohla stát válečnící. Jeden učedník zemřel těsně pi jmenování. Ale stále vzdorujeme. Nedmíme se vzdát, spolu Hadí klan porazíme! " vzdorovala Černá hvězda. Sokolí klan přikyvoval a souhlasně bručel. "Máme vzdorovat. Ale jak? Havraní hvězda, Bobří kožešina, Smaragdový déšť, Zlatý plamen, Veverčí chloupka, Jahoda, Černá liška, jsou všichni mrtví! A Černoocasí nás zradil! Nikdo nezbyl. A jediné kočky které by se mohly stát velitelem nemůžou! Jediný vzdor nebo hloupost a jsou mrtvé! Náš klan dnesm i nocí hlídají tuláci! Uvědom si to Černá hvězfo! Je konec, už nás nikdo nezachrání. Ani Hvězdný klan. " křičel poraženě Křišťálový duch. "Správně Křišťálový duchu. Alespoň něco od tebe můžeme očekávat. Jinak Černá hvězdo se už konečně podvol! Copak ti to pořád nedochází? Nikdo ti už nepomůže! Sojčí klan je pod mojí nadvládou s Hadím klanem! A za chvíli bude i Bleskový klan! Největší vrazi jsou se mnou! A až si tebe a tvůj klan podvolím tak se zbavím všech kteří mi budou stát v cestě! A hlavně také zrádce! Vyřiď Vráně že se nedožije příštího úplňku! " dokončil svůj proslov Rašelinový měsíc. "Bleskový klane, ty si silný klan. Jestli se podvolíš stejně jako Sojčí klan budete trpět " mňoukla Černá hvězda a podívala se na Jasnou hvězdu. "A ty Rašelinový, se nevzdáme, nikdy. Sice sis podvolil Sojčí klan ale mi budeme bojovat i klidně zemřeme jen aby jsme si udrželi svobodu která nám patří! ' zasičela Černá hvězda a seskočila ze skáli. Kočky Sokolího klanu se rozestoupili kolem své velitelky. Jen Sokolí spár zůstal stát. "Jdeme Sokoí spáre! " rozkázala Černá hvězda. "Proč bych tě měl poslechnout? Nejsi má velitelka! Můj velitel je Rašelinový měsíc! " zasičela ušklíbl se. Rašelinový si k němu přisedl. Černá hvězda švihla ocasem a klan vyrazil pryč od čtyř stromů.

V táboře už na ně čekají. Černá hvězda okamžitě vyskočila na Temnou skálu. Kočky se posadili a ani je nemusela svolávat. "Sokolí klane " oslovila je až znepokojivě zlomeným hlasem. "Sokolí spár byl celou dobu zrádce. Hadí klan a tuláci zabili Havraní hvězdu a Bobří kožešinu. Sojčí klan se Rašelinovému podvolil. Bleskový klan je příliž slabý a tak nebude trvat dlouho a taky se podvolí. Hadí klan si chce podvolit i nás. A my jsme na to sami. Nikdo nám nepomůže. Je konec" Černá hvězda sklonila hlavu. "Přece se nevzdáme! " ozval se z davu Bělofousek. "Nemůžeme se jen tak vzdát! " mňoukl Flíček. Všechny kočky začali přikyvovat. Chtějí bojovat! "Máte pravdu. Sokolí klan bude bojovat až do úplného konce!!!!! " vykřikla Černá hvězda a kočky se k ní přidali. Černá hvězda objevila novou sílu. Sílu klanu.
 


5. Kapitola - Sojčí klan

Sobota v 21:51 | Gepardí hvězda |  příběhy Sojčího klanu
Kamínek rozespale otevřel oči. Ležel v učednickém doupěti a čerstvé sluneční paprsky mu svítili do očí. Vedle něho spala jeho sestra Jedle. Podíval se na místo kde obvykle spávala Myška. Chyběla mu. Miloval ji. Nemohl unést že je pryč. Zatřepal hlavou aby se těch myšlenek zbavil. Vstal a dloubl čenichem do Jedle. Ta se hned vzbudila a koukala na něj.,,Je čas na trénink."Připomněl jí.,,No jo. Dneska jsem si trochu přispala."Připustila a začala si čistit kožíšek. Kamínek si ho taky začal čistit. Když byl i se setrou hotoví tak vyběhly z tábora rovnou k velkému dubu. K němu už přicházeli Veverčí chloupka, Rychlá střela, Drozdí křídlo a Kapradinový fousek. Rychle se posadili a koukli na válečníky.,,Dneska budeme společně lovit."Pověděla jim Veverčí. Kamínkovi se ulevilo. To přesně potřeboval aby si vyčistil myšlenky.,,A kde budeme lovit?"Zeptal se.,,Tady v okolí."Odpověděl mu Drozdí křídlo. Kamínek s Jedlí kývli a rozeběhly se do lesa. V Kamínkovi proudila divoká krev. Utíkal lesem směrem k Javorovému lesu. Listí již pomalu nabíralo červenou, žlutou a oranžovou barvu. Každým dnem by mělo začít období padajícího listí. Zpomalil krok. Začichal a ucítil sladký pach vrabce. Skrčil se a začal se plížit. Po pár liščích délkách uviděl mladého vrabce ,který hopsal po zemi. Zbývali mu jen tři liščí délky. Skočil. Dopadl těsně vedle vrabce. Vrabec vzlítl a Kamínek se po něm napřáhl. Jeho drápy zachytili pár vrabcových per. Vrabec uletěl.,,Sakra."Vynadal si. Ale nevzdával to a šel lovit dál. Nemohl narazit na žádný pach. Nikde nic nebilo. Ale potom ho sice jen udeřil do nosu sladký pach myši. Vydal se po pachu až dorazil k velikému javoru. Pod javorem byla drobná myš. Vítr vál směrem k němu. Rozložil svou váhu do celého těla a začal se plížit. Našlapoval zlehka na zem. Po pár krocích byl dost blízko u myši. Napnul všechny svaly a skočil. Zabořil své drápy do nebohé myši. Myš vydala tichý pískot, který pomalu nikdo neslyšel. Kamínek hrdě zvednul myš do vzduchu a šel jí zahrabat. Zahrabal jí pod velkým javorem šel dál lovit. Chvíli nemohl nic najít, ale nakonec ucítilale nakonec ucítil pach rejska od Hvězdné řeky. Dal se do běhu a za chvíli byl již u řeky u které byl rejsek. Kamínek rozložil váhu do celého těla jako když lovil myš. Plížil se k myši. Když byl od rejska jen čtyři liščí délky tak omylem šlápl na větvičku. Rejsek se otočil začal utíkat. Kamínek se k němu rozeběhl a skočil. Přistál těsně za ním. Ještě jednou skočil a tentokrát dopadl na rejskovi. Zakousl rejska do krku. Rejsek naposledy vydechl. Zvedl ho do vzduchu a odběhl s ním ke své skrýši. Vyhrabal myš a už k ní chtěl dát rejska, ale přerušil ho hlas Kapradinového fouska.,,Odnes svou kořist do tábora a potom se vrať lovit.",,Dobrá."Odpověděl mu, popadl myš a rozeběhl se směrem k táboru. V polovině cesty potkal Jedli která také odnášela svou kořist do tábora. V tlamě nesla dva zajíce a hraboše. Kamínek se podíval na svou kořist kterou držel v tlamičce. Oproti kořisti své sestry to nebilo nic. Povzdychl si a přidal do kroku.

Tichá vrba lízala svá dvě koťata. Prupkokotě se vrtěla a Nektarokotě se snažil dostat od své matky.,,Kdy už budeme učedníky?"Zeptala se Krupkokotě.,,Už brzy."Odpověděla.,,Ale já chci být učedníkem teď!"Protestoval Nektarokotě a kouknul se své matce do očí.,,Ale ještě vám jeden úplněk schází!"Napomenula je jejich matka. Prupkokotě a Nektarokotě ihned ztichly. Najednou Oblačná kytka zasténala.,,Co se děje mami?"Zeptala se Prupkokotě.,,Oblačná kytka nejspíš rodí. Rychle Černá liško! Skoč pro Ostružinovou tlapu!"Poručila jí Tichá vrba. Oblačná kytka ještě víc zasténala. Po pár minutách přiběhla do školky Černá liška i Ostružinovou tlapou. Krupkokotě se chtěla podívat co se bude dít, ale Tichá vrba jí i s Nekterokotětem popadla a odnesla ze školky.,,Co to děláš?"Zeptal se Nektarokotě.,,Oblačná kytka bude potřebovat prostor."Odpověděla mu. Ze školky se také již vynořila Černá liška. Chvíli se nic nedělo. Čekali před školkou a čekali.,,Jdeš si hrát s mechovou kuličkou?"Zeptala se Krupkokotě Nektarokotěte.,,Jasně!"Odpověděl jí nadčeně. Krupkokotě si vzala z pravé strany v chodu do školky mechovou kuličku a odpinkla jí. Kulička dopadla vedle Nektarokotěte který ji odpinknul. Najednou ze školky vystrčila hlavu Ostružinová tlapa.,,Už můžete jít dovnitř."Mňoukla na ně. Malá koťátka se rychle rozeběhla do školky. Uviděli Oblačnou kytku s jedním malým koťátkem.,,Jak se bude jmenovat?"Zeptala se jí Černá liška.,,Šiškokotě."Odpověděla šťastně Oblačná.,,Jdu to říct velitelce."Řekla jí Černá. Oblačná kývla a olízla své koťátko. Šiškokotě byla hnědá se zlatými až pískovými znaky a modrýma očima.,,Můžeme si sní hrát?"Zeptal se Nektarokotě.,,Až bude vetší."Odpověděla mu Vrba a olízla ho mezi ušima.

Severokotě

15. června 2017 v 17:21 | Tajemný duch |  postavy ze Sokolího klanu
Jméno: Severokotě - Sever - Severní požár
Postavení v klanu: Kotě - učedník - válečník
Popis: Bílý kocourek s šedou maskou, tlapkami, špičkou ocásku a bledě modrýma očima
Povaha: Empatický, nekonfliktní adivoký
Vyniká: V lovu a stopování kořisti
Matka: Liščí oháňka
Otec: Stříbrný kožich
Sestra: Slunkokotě

Slunkokotě

15. června 2017 v 17:09 | Tajemný duch |  postavy ze Sokolího klanu
Jméno: Slunkokotě - Slunka - Slunečnice
Postavení v klanu: Kotě - léčitelská učednice - léčitelka
Popis: Světle zrzavá kočička s bílým ouškem a žlutýma očima
Povaha: Netrpělivá, důvěřivá a učenlivá
Vyniká: V boji
Matka: Liščí oháňka
Otec: Stříbrný kožich
Bratr: Severokotě

Zlatokotě

14. června 2017 v 19:49 | Tajemný duch a Gepardi hvězda |  postavy ze Sokolího klanu
Jméno: Zlatokotě - Zlatík - Zlatosrst
Postavení v klanu: Kotě - učedník - válečník
Popis: Zlatý kocour se zelenýma očima
Povaha: Naivní, odvážný a namyšlený
Vyniká: V plavání
Matka: Zlatinka (samotářka)
Otec: Šedosrst (samotář)
Sestra: Pstruhokotě

Pstruhokotě

14. června 2017 v 19:34 | Tajemný duch a Gepardi hvězda |  postavy ze Sokolího klanu
Jmeno: Pstruhokotě - Pstroužka - Pstruhová kožešina
Postavení v klanu: Kotě - učednice - válečnice
Popis: Světle šedá kočička s jedním zlatým proužkem na boku, na obou stranách boku, od krku po ocasek a modrýma očima
Povaha: Plachá, tichá a stydlivá.
Vyniká: Ve stopování
Matka: Zlatinka (samotářka)
Otec: Šedosrts (samotář)
Bratr: Zlatokotě

Havrankokotě

14. června 2017 v 19:02 | Tajemný duch |  postavy ze Sokolího klanu
Jméno: Havrankokotě - Havranka - Havraní letka
Postavení v klanu: Kotě - učednice - válečnice
Povaha: Odvážná, chytrá, silná a divoká
Popis: Čistě bílá kočička s černými pruhy na ocase a zářivě žlutýma očima
Vyniká: V boji
Matka: Bílá tlapa
Otec: Bílý orel
Bratři: Cesmínokotě a Ježečkokotě
Sestra: Temnokotě

Cesmínokotě

14. června 2017 v 18:52 | Tajemný duch |  postavy ze Sokolího klanu
Jméno: Cesmínokotě - Cesmínek - Cesmínový oheň
Postavení v klanu: Kotě - učedník - válečník
Popis: Malí želvovinový kocour s jedním oranžovým a druhým modrým okem
Povaha: Hodný, chytrý, přátelský a učenlivý
Vyniká: V plavání
Matka: Bílá tlapa
Otec: Bílý orel
Bratr: Ježečkokotě
Sestry: Havrankokotě a Temnokotě

16. Kapitola - Sokolí klan

14. června 2017 v 18:36 | Tajemný duch |  příběhy Sokolího klanu
Koťata

Černá hvězda zacukala vousky. Cítí teplo. Víc tepla než obvykle. Otevřela oči. Vedle sebe uviděla Bělofouska. Vyděsila se, když je někdo uvidí spolu budou muset všechno říct... Teď si vzpoměla. Před pár dny na ně zaútočili tuláci a všechno se prozradilo.
Černá hvězda pomalu vztala a vydala se k východu z doupěte. "Kam jdeš? " ozval se milí hlas Bělofouska. "Jdu jen pro něco k jídlu" mňoukla laskavě Černá hvězda a odešla. Rychle zamířila k hromadě s úlovky. Najednou si všimla Skvrnky - své učednice. Zamířila k ní. "Ahoj Skvrnko" mňoukla na ni. Skvrnka kývla. "Jen jsem ti chtěla říct že dnes půjdem na lov."
Skvrnka šťastně mrskla vousky. "Za chvilku za tebou přijdu " mňoukl Černá hvězda nakonec a odešla. Zaběhla k hromadě s úlovky a vzala dvě myši.
Bělofousek na ni už čekal v doupěti. "Zdržela jsem se u Skvrnky. Půjdeš s námi dnes na liv? " mňoukla když položila myši na zem. "Jo, už jsem nebyl na lovu ani nepamatuju " odpověděl jí Bělofousek. Pustili se do myši a rychle je snědli.
Skvrnka na ně už čekala u vchodu do tábora. Černá hvězda se posadila před Skvrnku. Bělofousek vedle ní. "Půjde s námi Bělofousek, nevadí? " mňoukla Černá hvězda. "Ne" odpověděla okamžitě Skvrnka. "Dobře, půjdem do Smrkoviště a pak se přesunem do Květinové louky" mňoukla Hvězda a jako první vyrazila z tábora. Svižně vyrazili ke Smrkovišti.
Když tam dorazili, Černá hvězda se prosadila pod nejvyšší smrk. "Tak Skvrnko, zatím si chodila na trénink se Sokolí spárem a Zvonečnkem. Učila ses jak lovit? " zeptala se Černá hvězda. Skvrnka trochu posmutněla. "No..... Trochu jo" mňoukla Skvrnka. "Tak nám ukaž co umíš " vyzval ji Bělofousek. Skvrnka se přikrčila, začala se plížit. "Ještě víc k zemi, Skvrnko" upozornila ji Černá hvězda. Skvrnka se přikrčila víc k zemi. "Dobře, a k čemu by ses takhle plížila? " zeptala se Černá hvězda. Skvrnka se zamyslela, "ke králíkovi? " zaváhala Skvrnka. "Ano, výborně " pochválila ji Černá hvězda. "Teď nám ukaž jak se má plížit k myši " vyzval ji tentokrát Bělofousek. Skvrnka kývla a přikrčila se těsně k zemi. Tlapky dávala pomalu jednu za druhou dopředu. "Skvěle Skvrnko" pochválil ji Bělofousek. "A nakonec, jak se plížíme k ptákům? " zeptala se Černá hvězda. Skvrnka se sebejistě přikrčila k zemi a rychle se plížila. "Výborně " pochválila ji učitelka. Bělofousek kývl. "Teď si ten lov zkusíme na ostro? " zeptala se Skvrnka s rozzářenýma očima. "Jistě " mňoukla Černá hvězda. Začali se plížit podrostem.
Černá hvězda zastříhala ušima. Zajíc. Začala se plížit za silným pachem zajíce. Skrývá se pod keřem. Černá hvězda se přiblížila na liščí délku od zajíce. Zajíc hbitě vyběhl z podrostu. Černá hvězda vyrazila za ním. Rychle ho dohnala. Skáče. Zabodla do zajíce ostré drápy. Jeho život ukončila kousnutím zezadu do krku. Podívala se na oblohu. Ještě má trochu času. Tlapkou vyhloubyla mělkou díry a vložila do ní zajíce. Přikryla ho hlínou a zavětřila. Ucítila veverku. Ohlédla se a uviděla chlupaté zvířátko. Přikrčila se a začala se velmi opatrně plížit. Černá hvězda najednou šlápla na tenkou větvičku. Křup! Veverka zvedla hlavu a Černá hvězda potichu sykla. Naštěstí se znovu zakousla do ořechu. Černá hvězda se ještě trochu přiblížila a skočila. Zakousla se do ní a usmrtila ji. Znovu se podívala na oblohu. Slunce už je nejvýše. Černá hvězda vyhrabala zajíce a odešla k velkému smrku uprostřed Smrkoviště. Uviděla Skvrnku jak sedí u smrku a u tlapek má spousty kořisti. Černá hvězda se posadila a položila kořist. "Výborně Skvrnko" pochválila ji Černá hvězda. "Děkuji" mňoukla Skvrnka. Skvrnka ulovila sojku, straku a dva vrabce. Za chvilku přiběhl i Bělofousek. V tlamičce nesl dvě myši a červenku. "Promiňte že jsem se zdržel " omluvil se Bělofousek. "To nic. Vezmeme kořist do tábora " rozhodla Černá hvězda a vzala svou kořist. Vydali se do tábora.
Když byly na Květinové louce Černá hvězda ucítila krev! Položila kořist na zem. "Skvrnko, počkej tady" rozkázala Černá hvězda. Bělofousek to taky ucítil. Černá hvězda a Bělofousek se vydali po pachu. Najednou ucítili i slabý závan tuláka Slunečnicového oka. Černá hvězda se zaposlouchala ,"slyšel si to? " zeptala se. "Jo, naříkání kotěte" vyděsil se Bělofousek. Vyběhli na mítinku. Na zemi leží mrtvá samotářka Zlatinka. Zlatinka nikdy problémi nedělala, jen lovila a procházela po území všech klanů.
Vedle ní se svíjela dvě malá koťátka. Jedno šedé s jedním zlatým proužkem na každém boku a druhé zlaté. "Chudák Zlatinka, musíme ty koťata do tábora " rozhodla Černá hvězda a vzala šedé za volnou kůži na krku. Bělofousek vzal zlaté. Vydali se za Skvrnkou.
"Skvrnko, vezmi naší kořist " rozkázala Černá hvězda. Skvrnka se nechápavě zadívala na koťata. Pak však kořist stěží pobrala do tlamičky. Svižně se vydali do tábora. Koťata se vrtí a naříkají.
Když dorazili do tábora Bělofousek a Černá hvězda zamířili ke školce. "Bílá tlapo" zavolala Černá hvězda už od vchodu. "Ano? " zeptala se Bílá tlapa a zvedla hlavu. Zadivila se když malé koťata uviděla. Černá hvězda položila kotě na zem. "Tyhle koťata jsme našli v lese, jejich matka byla tulačka Zlatinka. Zavraždil ji Slunečnicové oko. Postaráš se o ta koťata? " vysvětlila Černá hvězda.
Bílá tlapa se podívala na malé chlupaté kuličky. Pak se podívala na své dvě přeživší koťata. "Ano, postarám se o ně" mňoukla na konec. Černé hvězdě se ulevilo. Bílá tlapa si tlapkou přitáhla koťata k sobě a ta začala dychtivě pít. "Děkuji" mňoukla Černá hvězda a odešla. Bělofousek ji následoval. Černá hvězda vzala z hromady s úlovky zajíce kterého ulovila. "Zanesu ho Bílé tlapě a Liščí oháncě" mňoukla. "Jistě, počkám v doupěti " odpověděl jí Bělofousek. Vzal z hromady vrabce a hraboše a odešel do velitelského doupěte.
Černá hvězda vešla do školky. "Přinesla jsem vám králíka " mňoukla a položila kořist. "Děkujeme " mňoukla Liščí oháňka. Bílá tlapa kývla. Černá hvězda odešla a rychle doběhla do svého doupěte kde na ni čekal Bělofousek a Křišťálové oko. "Co se děje Křišťálový? " zeptala se Hvězda. "Chtěl jsem se zeptat co to bylo za koťata? " mluvil klidně Křišťálové oko. Avšak z jeho očí bylo vidět podezíravost. "Našli jsme je v lese, jejich matka byla Zlatinka. Zabil ji Slunečnicové zrno. Ta koťata by zemřela kdyby se o ně Bílá tlapa nepostara." vysvětlila Hvězda. Křišťálové oko kývl a odešel.

4. Kapitola - Sojčí klan

14. června 2017 v 18:09 | Gepardí hvězda a Tajemný duch |  příběhy Sojčího klanu
Zlatý plamen se vracel do tábora spokojený. Měl ulovené dva zajíce, myš a hraboše. Prošel v chodem do tábora a položil svou kořist na hromadu kořisti. Najednou uviděl Bobří kožešinu jak pochoduje sem a tam. Přišel k ní a zeptal se.,,Co se stalo Bobří kožešino?"Pohlédla na něj a odpověděla.,,Černoocasí a Myška se ještě nevrátili.",,Neboj, určitě se každou chvílí vrátí."Utěšoval jí.,,Obávám se že už se navrátí."Mňoukl Černoocasí stojící u v chodu do tábora.,,Lovili jsme u jižních hranicích. Na chvílí jsem se vzdálil lovit více do středu území a potom co jsem se vrátil jsem ji nemohl najít. A nakonec jsem uviděl krvavou skvrnu pod jedním dubem a pach tuláků. Takže se obávám že ji unesli."Dopověděl Černoocasí.,,To ne!"Vykřikla Bobří a přiběhla k válečnickému doupěti.,,Rychlá střelo! Křišťálový duchu! Hvězdný svite! Rychle! Tuláci unesli Myšku!"Vykřikla Bobří na jmenované válečníky a s jmenovanými a Černoocasím vyběhli ven z tábora a cestou jim vysvětlovala co se stalo. Havraní hvězda se vynořila ze svého doupěte a běžela za Zlatým plamenem.,,Zlatý plameny co se stalo?"Zeptala se.,,Myšku nejspíš unesli tuláci. Bobří kožešina vzala Rychlou střelu, Křišťálového ducha, Hvězdného svita, Černoocasého a vydali se hledat stopy po tulácích."Pověděl Zlatý plamen.,,Cože?! Unesli Myšku?!"Řekla zdrcená Hvězda a omdlela. Zlatý doběhl pro Ostružinovou tlapu a přivedl ji k Havraní hvězdě. Ta řekla že bude po chvíli vzhůru tak šel vzít něco k jídlu. Vzal si veverku a snědl si jí u válečnického doupěte. Po nějaké době se do tábora vrátila skupina vedená Bobří kožešinou. Havraní hvězda se už začala probouzet tak jí Bobří podala hlášení. Hvězda vypadala zdrceně. Vylezla na skálu a začala svolávat klan. Když se všichni shromáždili pod skálou tak Hvězda začala.,,Sojčí klane, tuláci unesli Myšku! Bobří kožešina s hlídkou se jí pokusili vystopovat ale ztratili stopu u doupat dvounožců" prohlásila Hvězda. Kočky pod skálou si začali něco mumlat pod vousky. Havraní hvězda však pokračovala "k tomuhle už nikdy nesmí dojít, od teď zakazuji učedníkům opouštět tábor bez dohledu aspoň dvou válečníků. A učedníci také nesmí chodit na žádné hlídky, na hlídky budou chodit aspoň čtyři válečníci. A pokud jde o Myšku, budem o ní bojovat! "Dopověděla. "Pokud ještě žije " zamumlala si pod vousky Hvězda. Se skočila ze skáli a zalezla si do doupěte.
"Chudák Myška" vzdychla si Jahoda. Učedníci se posadili k doupěti. "Proč ji unesli? " ptal se Maliňák. "Možná aby se Havraní hvězda podrobila tulákům" prskl Kamínek. "Ale ona se nepodrobí! " mňoukla nahlas Jedle. "Doufám " dodala potichu.
"Myslíte že je Myška pořád naživu? " ptal se smutně Kamínek. "Myška je silná. Určitě je naživu" uklidňovala ho Jedle. "Ona si poradí, vždycky si poradila" přidala se Jahoda. ''Ale teď se už nebavme o Myšce a radši si vezmeme něco k jídlu než nám to všichni sní" mňoukl Maliňák a už běžel k hromadě s čerstvími úlovky.

15. Kapitola - Sokolí klan

11. června 2017 v 22:23 | Tajemný duch |  příběhy Sokolího klanu


Bělofousek, Malí ptáček, Šedý chlup a Flíček se zrovna vrátili z hlídky. "Jdu podat hlášení " mňoukl Bělofousek a zamířil k velitelskému doupěti. U vchodu mňoukl aby o něm Černá hvězda věděla. Vešel dovnitř, "ahoj" pozdravil ji. "Ahoj" mňoukla Černá hvězda a otřeli se čumáčky. "Jak bylo na hlídce? " zeptala se. "Cítili jsme tuláky, ale teď to neřeš " odpověděl jí Bělofousek. Přitulili se k sobě. Najednou z venku slišeli poplašné volání. U vchodu do doupěte uslyšeli dusot tlapek. Bělofousek si rychle odsedl od Černé hvězdy. Těsně po tom do doupěte vběhla Želvička s vykulenýma očima. "Tuláci! " mňoukla. Všechny tři kočky výběhy ven. Tuláci se už dostávali do tábora. Bělofousek se rychle a nenápadně naklonil k uchu Černé hvězdy "buď opatrná " zašeptal. "Ty taky" šeptla na oplátku Černá hvězda. Do tábora se prodrali už všichni tuláci.

Vrána se vrhla na nejbližší tulačku Trnovousku. Vrána se jí vrhla přímo na krk, Trnovouska se však vyhla a sama zaútočila. Drápla Vránu do ucha. Vrána zatřepala hlavou a přiskočila k Trnovousce. Zakousla se jí do zadní nohy. Trnovouska se ohnala ostrými drápi. Vrána se jen tak tak vyhnula přímému zasahu do krku. Trnovouska skočila na Vrána, ta ji však praštila ostrými drápy do čumáku. Trnovouska s krvácející čelistí utekla pryč z tábora.

Černá hvězda se vrhla na Smrtelnou odpověď. Srazila Smrtelnou k zemi a zakousla se jí do ramene. Smrtelná odpověď zavřískla. Začala se pod Černou hvězdou kroutit. Nakonec Černou hvězdu ze sebe shodila. Černá hvězda se rychle zpamatovala a postavila se na tlapky. Smrtelná odpověď je taky na tlapkách a hrozivě sicí na velitelku. Černá hvězda jí sičení oplací a znovu skáče na Smrtelnou odpověď. Ta ji však silným úderem drápi sráží k zemi. Smrtelná odpověď přimáčkla Černou hvězdu k zemi a zadními tlapami jí pára břicho. Černá hvězda bolestně vříská. Naštěstí ji slyší Bělofousek a shazuje Smrtelnou z Černé hvězdy.
Než se Černá hvězda stihne postavit, znovu ji někdo přimáčkl. Makové zrno. Kocour se jí zakousla do ramene. Černá hvězda využila toho že se Makové zrno špatně drží jejího ramene, převalila se na záda a tím ho shodila. Černá hvězda je však příliž slabá. Makové zrno na ni znovu skače a tentokrát se jí zakazuje pevně do hrdla. Černá hvězda sebou chvilku kroutí ale pak se vzdává a pomalu zavírá oči.
Přestala bojovat. Cítí jak jí po kožichu stéká krev.
Najednou si uvědomuje že Makového z ní někdo schodil. Černá hvězda sebrala síli a otevřela oči. Uviděla nad sebou Bělofouska. Bělofousek se nad ní nahýbá a chytá ji za volnou kůži na krku. Černá hvězda bolestí omdlela.
Bělofousek ji pomalu a opatrně táhl do léčitelského doupěte. "Vydrž" zašeptal.
Pírko zrovna ošetřoval Žaludového ocase který má ošklivě podrápanou zadní tlapu. Hned jak uviděl Bělofouska s Černou hvězdou v puse rozběhl se do svého doupěte. Bělofousek položil Černou hvězdu do mechovrého pelíšku. Lístka jí pečlivě prohlédla. Černá hvězda leží jako mrtvá. "Co jí je? " zeptal se vyděšeně Bělofousek. "Přichází o jeden život" mňoukl Pírko s bylinami v puse a začal jí ošetřovat rány.
"Teď bude chvíli spát" mňoukl Pírko když skončil. Bělofousek si k ní lehl a položil jí hlavu na hřbet. Po chvíli sebou Černá hvězda škubla a znovu začala dýchat. Bělofouskovi se trochu ulevilo.


Bělofousek s Černou hvězdou zůstal i přes noc a ani nezamouřil oči. "Přinesl jsem ti něco k jídlu" ozval se za ním Malí ptáček. "Já nic nechci, nemam hlad" odpověděl mu Bělofousek a ani se na něj nepodíval. "Musíš něco jíst " trval na svém Malí ptáček. Bělofousek neodpověděl. "Jak myslíš " připustil Malí ptáček a odešel.


Uběhl další den. Bělofousek stále ležel u Černé hvězdy.
Černá hvězda najednou začala otevírat oči. "Bělofousku? " zašeptala Černá hvězda a pousmála se. "Jsem tu" uklidnil ji. "Co se stalo? " zeptala se. "Přišla si o jeden život" mňoukl Bělofousek. "Jak se cítíš? " staral se Bělofousek. "Jsem strašně vyčerpaná " mňoukla Černá hvězda. "Přinesu ti něco k jídlu" nabídl se Bělofousek a odběhl.
Z hromady s úlovky vzal hraboše pro sebe a straku pro Hvězdu.
Černá hvězda se pomalu posadila. Bělofousek položil straku před Černou hvězdu. "Díky" mňoukla s pustila se do jídla. "Černá hvězdo, můžeš se vrátit do svého doupěte " vyrušil je Pírko. "Děkuji Pírko" mňoukla a už zase vypadala jako dřív. Když dojedli oba odešli do Hvězdinyho doupěte.

14. Kapitola - Sokolí klan

10. června 2017 v 16:46 | Tajemný duch |  příběhy Sokolího klanu


Bělofousek zrovna vztal. Protáhl se a pečlivě vyčistil kožíšek. V doupěti válečníků už zbylo jen pár koček. Črrnosrstá, Dubová větev, Sluneční záře a Sokolí spár pořád ještě spí stočení ve svých pelíšcích. Bělofousek opatrně vylezl z doupěte.
Doběhl si pro něco k snědku. Na hromadě s úlovky toho moc není. Naklonil se pro vrabce. V tom si všiml že k hromadě s úkoly míří Černá hvězda. Její krásný černý kožíšek se vlnil ve větrníku. Bělofousek se vzpamatoval a zakousl se do vrabce. Černá hvězda na něj kývla ale nedala najevo žádné emoce. Bělofousek se jen těžko ovládl aby ji neolízl mezi ušima. Oba se s úlovky rozešli ke svým doupatům. Bělofousek rychle snědl vrabce. Všiml si Křišťálového oka jak k němu míří. "Ahoj Bělofousku, dnes půjdeš na lov k Levhartím skalám, ano? " rozkázal Křišťálový. Bělofousek kývl a všiml si že je z povzdálí poslouchá Černá hvězda. Bělofousek rychle vyrazil k východu z tábora. Hned zamířil k Levhartím skalám kde bude čekat na Černou hvězdu.

Černá hvězda se snaží chovat jako obvykle. Pomalu snědla myš. Zamířila ke Křišťálovému oku který si zrovna navzájem čistil kožíšek s Dubovou větví. Černá hvězda jim závidí že nemusí svou lásku tajit jako ona a Bělofousek. "Křišťálové oko" oslovila ho. Křišťálové oko vzhlédl. "Půjde se trochu projít pi lese" zalhala. Křišťálové oko kývl. Černá hvězda pomalu a elegantně jako vždy zamířila k východu z tábora. Hned jak byla v lese, rozběhla se k Levhartím skalám.
Když už vydělá Bělofouska zpomalila. Bělofousek nedočkavě přešlapuje. Začali se navzájem otírat hlavyčkami. "Ahoj" pozdravila když si byla jistá že se dost pozdravili. "Ahoj, jak ses dnes měla? " optal se. Těsně se k sobě přitulili. "Bylo to hrozný když jsme se míjeli v táboře a museli jsme se tvářit jako že nic" smutně mňoukla Černá hvězda. "Já vím, ale kdyby se to dověděl Rašelinový měsíc udělal by všechno. Kdyby mě unesl mohl by tě vydírat" "nebo by tě zabil" vyděsila se Černá hvězda a přitiskla se k Bělofouskovi ještě těsněji aby se uklidnila. "Neboj, než skončí válka nikdo se to nedoví " uklidňoval ji. "Ale co když jo? " strachovala se. "Tak si my dva budem muset dát pozor" snažil se jí uklidnit. "Budem si dávat velký pozor. Nedokážu přectavit život bez tebe" zašeptala a olízla Bělofouskovi tvář. '' To ani já bez tebe" také jí olízl tvář.
Černá hvězda se trochu zamračila "už by jsme se měli vrátit aby to nebylo podezřelí " mňoukla smutně a koukla se na své tlapky. "Dobře, miluju tě" pověděl a olízl ji mezi ušima. Černá hvězda se usmála ''já tebe taky" taky ho olízla mezi ušima a připravila se k odchodu. Pak si však zapoměla "neřekl si Křišťálovému oku že jdeš na lov? " starala se. "Jo, než si přišla něco co jsem ulovil a schoval" uklidnil ji. "Aha, tak zbohem" teď už vážně odešla.
Bělofousek si povzdechl a šel vyhrabat kořist. Černá hvězda vyrazila co nejrychleji k táboru.
Když vklouzla do tábora uviděla Křišťálového u školky. Černá hvězda poklusem doběhla k němu. Křišťálové oko se tváří docela nervózně. "Co se stalo? " zeptala se Černá hvězda. "Bílá tlapa přišla o.... " jeho řeč přerušil nářek Bílé tlapy. "Vysvětlíš mi to v mém doupěti " zamířili k Temné skále kde má Černá hvězda doupě. Černá hvězda se posadila na svůj pelíšek a Křišťálové oko před ní. "Mluv" vyzvala ho. "Bílá tlapa přišla o dvě koťata, byla příliš slabá " vysvětlil. "Teď při válce s Hadím klanem to je nevíslovná strata. Potřebujeme víc válečníků. Jak na tom jsou učedníci ?"
Křišťálové oko se zamyslel "Myslím že nejstarší učedníci Hrabošek, Orlík a Ouško by se mohli stát válečníky ale musíme to probrat s jejich učiteli " odpověděl jí. Černá hvězda přikývla "dobře, přiveď Sluneční záři, Liščího tlapu a Stříbrného kožicha" poručila. Křišťálové oko kývl a vyběhl ven.
Po chvíli do jejího doupěte vešli čtyři válečníci. "Zavolala jsem si vás aby jsme probrali jak se vede vašim učedníkům. Sluneční záři jak se vede Ouškovi? " vysvětlila Černá hvězda. "Ouško je chytrý a učenlivý kocour, při posledním boji byl skvělí a dokázal porazit i větší a silnější válečníky. Myslím že je připravený stát se válečníkem" schvalovala ho Sluneční záře. "Dobrá, a co Hrabošek Stříbrný kožichu? " Černá hvězda se podívala na stříbrného kocoura. "Hrabošek je trochu ustrašený ale je dost chytrý a silný, je taky připravený" odpověděl jí Stříbrný kožich s hrdě zdviženou hlavou. "A co Orlík? " zeptala se. "Orlík je velice dobrý lovec ale potřebuje ještě trochu procvičit boj"
Černá hvězda se na všechny podívala vážným pohledem "děkuji vám, až zapadne slunce jmenuji je válečníky" informovala je. Mávnutím ocasu jim dala znamení že můžou odejít. Černá hvězda vyšla za nimi a posadila se pod Temnou skálu. Slunce už je za stromi. Černá hvězda vyskočila na Temnou skálu. Začala svolávat klan obvyklým pokřikem, "všechny kočky Sokolího klan ať se shromáždění pod Temnou skálou"
Kočky se posadili a Černá hvězda začala mluvit. "Dnes jsme se tu sešli ze dvou důvodů. Jak už někteří výte, dvě koťata Bílé tlapy zemřela. A teď druhá zpráva, Hrabošku, Ouško pojďte prosím ke mě" učedníci se zaradovali a vyskočili na Temnou skálu. "Hrabošku, si silný a inteligentní. Projevil si talent ve šplhání na stromi a lovu ptáků, tvůj učitel Stříbrný kožich si myslí stejně jako já že si dost zralí aby se z tebe stal válečník. Slibuješ že budeš čestný válečník?" zeptsla se Černá hvězda. Hrabošek se usmál a cukl vousky. "Ano" přísahál Hrabošek. "Tak ti z moci mě svěřené Hvězdným klanem dávám tvé válečnické jméno, od teď budeš nazíván Hraboší kožich" prohlásila Černá hvěda. Hraboší kožich velitelce uctivě olízl rameno a seskočil z Temné skáli. "Ouško, si silný kocour. Si skvělí v boji i lovu. Nikdy se nevzdáváš a všechno nejdříve řešíš hlavou. Tvoje učitelka Sluneční záře a já si myslíme že si připravený stát se válečníkem. Slibuješ že budeš čestný válečník? " zeptala se. Ouško nervózně střihl velkým uchem. "Slibuji" mňoukl. "Tak ti z moci mě svěřené Hvězdným klanem dávám jméno Běloouško" prohlásila Černá hvězda. Běloouško ji uctivě olízl rameno a také seskočil z Temné skáli. Kočky začali skandovat jména nových učedníků," Hraboší kožich!Běloouško!Hraboší kožich! Bělooško!"
"Všichni novopečení válečníci musí jednu noc mlčenlivě hlídat nás spánek " prohlásila Černá hvězda. "Shromáždění je ukonce, můžete se rozejít" mňoukla velitelka a slezla na zem. Černá hvězda si došla pro něco k jídlu. U hromady s úlovky se podkala s Bělofouskem. "Bělofousku vezmi si něco k jídlu a pojď za mnou" poručila mu. Černá hvězda si vzala jednu myš a vydala se ke svému doupěti. Bělofousek si vzal červenku a zamířil za Černou hvězdou.
Posadili se v doupěti a začali pořádat svou kořist. Když spolkli poslední sousta olízli si čumáček. "Chtěla jsem strávit ještě pár chvil s tebou" zašeptala. "Bohužel se tu nemůžu zdržet jdu na noční hlídku" naštval se Bělofousek. "Tak zítra tady? " zeptala se Černá hvězda s úsměvem. "Samozřejmě. Ale teď už musím jít" rychle Hvězdě olízl čelo a odešel. Černá hvězda se schoulela do klubíčka a usnula.


13. Kapitola - Sokolí klan

9. června 2017 v 18:51 | Tajemný duch |  příběhy Sokolího klanu
Nová láska

Černá hvězda se probudila ze snu. Protáhla si záda a krátce umila srst. Vyšla z doupěte a sledovala chod tábora. Několik učedníků s učiteli se vydali na trénink. Pírko a Lístka jdou doplnit zásoby bylinek. Ranní hlídka právě opustila tábor. A matky opravovali školku aby nikdo nezabil nebo neukradl koťata.
Černé hvězdě zakručelo v břiše. Podívala se na hromadu s úlovky. Je tam pár kousků potravi. Černá hvězda se vydala k hromadě a vzala si z ní jednoho hryzce. Odnesla si ho k Temné skále a začala ho žvíkat. Spolkla poslední sousto a olízla si tlamičku. Začala si umívat černý kožíšek. "Černá hvězdo, potřeboval bych s tebou mluvit" ozval se povědomí hlas Bělofouska. Černá hvězda zvedla a hlavu "ano, a očem? " mňoukla. "Nechci to rozebírat zrovna tady v táboře"
Černá hvězda se trochu překvapila ale vyhovímu "ovšem, pojď do mého doupěte " požádala ho. "Rači bych si o tom promluvil úplně mimo tábor" požádal velitelku. Černá hvězda znervózněla "Aha, tak půjdeme na Květinovou louku" rozhodla. "Dobrá " souhlasil Bělofousek. Vydali se na Květinovou louku. Černá hvězda se posadila a Bělofousek před ní. "O čem si se mnou chtěl mluvit? " vyzvala ho. "Víš jak jsou pořád ty války? " začal Bělofousek "Klan musí držet pohromadě. Každý teď důvěřuje kvůli válce svým kamarádům či přátelům víc. A já se obávám že mé city k tobě jsou větší než mají být. Už je to tak. Černá hvězdo, já tě miluji" když skončil, zadíval se na své tlapky jako by se bál že ho velitelka odmítne. "Abych řekla pravdu Bělofousku, já tě taky miluji. Už od dob učedníků" odpověděla mu a teprve v tuhle chvíli si to uvědomila - opravdu ho miluje. Zahleděli se sobě do očí. Nikdo by takovou lásku neočekával. Jejich hlavy se čím dál víc přibližovali. Až se nakonec navzájem olízli.
Posadili se těsně vedle sebe a ocásky propletli do sebe. Chvilku takhle jen seděli a dívali se na les. "Ale co klan? Mam mu to říct? " ptala se Černá hvězda a nervózně mrskla vousky. "Zatím ne. Čím méně koček to uslyší tím líp. Není to bezpečné aby to teď v období války věděli" varoval ji. "Takže to se budem vytrácet z tábora aby jsme se mohli zcházet? " Černá hvězda se rozesmutnila a trochu se od Bělofouska odtáhla. "Nejspíš ano" soucítil s ní ale nemůže riskovat její život. "Sice máš pravdu, ale tohle nechci" hlavu sklíčeně sklonila trochu níž. "Dobrá. Tak to tedy klanu řekneme. Ale slib mi že se to nikdy nedozví Hadí klan. Nikdy nevíš čeho jsou schopni"
Černá hvězda zvedla hlavu. "Slibuju" šeptla a olízla Bělofouskovi čumáček.

Černá hvězda se podívala do dálky. "Slunce už zapadá " posmutněla Černá hvězda a přitulila se hlavou k Bělofouskovi. Vydali se spět do tábora.
Když dorazili spět, kočky na ně hleděli s tázavímy obličeji. "Kde ste byli? " ozval se Křišťálové oko. "Povědět si něco důležitého " odpověděl mu Bělofousek. "A co? " optal se Sokolí spár podezíravě. "Hned vám to řeknu" mňoukla na něj Černá hvězda, vyskočila na Temnou skálu a Bělofousek ji následoval. "Nevím jak mam začít, já a Bělofousek..... " zarazila se "......jsme probírali jaké nebezpečí nám hrozí od Hadího klanu" nemohla jim to říct, došlo jí jaké je to riziko kdyby to ňáký učedník prozradil na shromáždění. Kdyby se to Hadí klan dozvěděl mohl by zabít Bělofouska aby se Černá hvězda zhroutila. Některé kočky si začali cosi šeptat pod fousky. "Proč? " vyzvídal je Sokolí spár. Slova se ujal Bělofousek "protože jsme nechtěli aby se nám do toho někdo pletl"
Kočky tomu uvěřili. Černá hvězda na něj děkovně kývla. "Můžete jít" propustila je velitelka a seskočila z Temné skáli. "Bělofousku, pojď se mnou ještě prosím" požádala a vklouzla do svého doupěte. "Co potřebuješ? " zeptal se jí milým hlasem. "Chtěla jsem ti vysvětlit proč jsem zalhala. Riziko že to ňáký učedník prozradí na shromáždění je příliž vysoké. Budeme se muset tajně scházet dokud Hadí klan nepřestane. " zašeptala Černá hvězda a nervózně švyhla ocasem. "To je rozumný" potvrdil její slova. "Můžeš jít" propustila a navzájem si olízli čumáčky. Bělofousek odešel.
Černá hvězda se schoulela v pelíšku. Smutně myslela na svého milovaného. Po dlouhé době usnula.

7. Kapitola - Bleskový klan

7. června 2017 v 19:36 | Gepardí hvězda |  Příběhy Bleskového klanu.
Písečná tůň pomalu vstávala. Bylo ráno a byl čas plnit své povinosti. Rychle ale důkladně si vyčistila kožíšek a šla ven z válečnického doupěte. Sluneční paprsky ji udeřili do oči a ona musela přivřít oči. Když si zvykla na sluneční světlo tak je normálně otevřela. Po táboře už pobíhala Rybí šupina, Bělosrst, Divoké srdce, Mývalí letka, Popel, Třešeň, Syslovous a Makové očko. Tůně zamířila ke svému bratrovi Syslovousovi. Tůň z ničeho nič udeřil do nosu silný zvláštní pach. Přísahala by že ho už cítila ale nemohla si vzpomenout komu patří. Všichni zpozorněli a zastavili. Jako by se zač z ničeho nic zastavil. Za keři které obklopovali tábor se objevil nějaký pohyb. Když viděla jak se rýsující se věci přibližovali tak si uvědomovala kdo to byl.,,Dvounožci!!!"Křikla Písečná tůně když se do jejich tábora začali postupně dostávat dvounožci. Rychle běžela za staršími aby jim pomohla se rychle dostat do bezpečí. Liščí kožich s Jiřičkou vybíhali z doupěte starších. K Písečné rychle přiběhl Cesmínový vánek a šel jí pomoc. Cesmínový vánek pomohl vstát Měsíční květina a Píseční tůně Uhelnému oblakovi. Vřešťanová tlapa a Duhový soumrak byli jen jednu liščí délku za nimi. Byli už skoro venku z doupěte starších když v tom uslyšela Písečná zvuk jak něco letělo vzduchem. Otočila se a viděla jak na Duhového soumrakama a Vřešťanovou tlapu dopadla síť a za nimi byli dvounožci. Rychle vyběhla se staršími z doupěte a uviděla jak pomalu po celém táboře byli dvounožci. Rychle vyběhla se staršími z doupěte a uviděla jak pomalu po celém táboře byli dvounožci.

Dubový kožich s Kapradinovým okem a Bledou duší jako poslední vybíhali z válečnického doupěte. Byli skoro venku a ještě se pro jistotu ohlédli jestli tam ještě někdo nebil. Ale to byla jejich osudová chyba. Protože u v chodu do doupěte byla síť a do ní se chytili. Silným nárazem do ní narazili a dvounožec ji zvedl do vzduchu. Dubový kožich se snažil síť prokousnout ale nešlo to. Jediné co mohl dělat bylo sledování jak jeho druzi také kounčili ve spárech dvounožců.

Šedinka se rozhlížela po táboře. Nemohla nikde najít Popela.,,Pomoc!"Uslyšela hlas svého bratra. Dvounožec ho právě dával do klece a on se snažil bránit.,,Popele!!"Křičela když k němu běžela.,,Ne Šedinko! Taky tě chytí!"Varoval ji ale marně. Kolem boků Šedinky se objevili lidské přední tlapy které ji strčili k jejímu bratrovy do klece.

Syslovous s Močálovou tlapou, Mývalí letkou, Divokým srdce a Rybí šupinou dostávali z tábora poslední kočky. Když si byli jisti že v táboře nikdo nezbil tak chtěli utéct ale dvounožci je obklíčili. A než se všichni nadáli tak buď skončili v sítích nebo klecích dvounožců.

Drápek, Cedrovka a Kapradík jako mezi prvními utekli z tábora. Ale nic dobrého je nečekalo. Protože utekli směrem kde čekali ještě dva dvounožci. Nejdřív chytili Kapradíka. Drápek se snažil dvounožce zmást tím že kličkoval mezi keři, ale to mu nepomohlo a skončil v síti. A nakonec Cedrovka se schovala pod jeden velký keř. Třásla se celá strachy a věděla že by jí každou chvíli mohly najít a to se taky stalo.

Myší ocas byl s Hroznovou bobulí u sluneční louky. Kvůli tomu že Hroznová bobule čekala koťata tak běželi mírně. Najednou se Hroznové podlomili nohy a ona upadla.,,Jsi v pořádku?"Zeptal se jí.,,Jo."Odpověděla mu. Vstala a běželi dál. Najednou na Hroznovou spadla síť která jen o kousek minula Myšího ocase.,,Hroznová!"zakřičel Myší ocas. Už přicházel dvounožec.,,Utíkej Myší ocasy a zachraň se!"Mňoukala na něj jeho družka.,,Nemůžu tě tady nechat!",,Ale musíš!"To už byl dvounožec jen tři liščí délky od nich.,,Miluju tě Myší ocasy."Pověděla mu ještě než ji dvounožec i se sítí zvedl. Už chtěl chytit Myšího ocase ale ten se utekl. Tak dvounožec i s Hroznovou bobulí odcházel.,,Hroznová!!!"Zakřičel zlomeně a poraženě poslední slova, která mohla Hroznová bobule slyšet.

6. Kapitola - Bleskový klan

7. června 2017 v 18:25 | Tajemný duch |  Příběhy Bleskového klanu.
Lov

Cesmínový vánek dnes řekl Popelovi aby nalovil kořist pro matky. Popel tedy vyrazil na lov do keřového lesa kde se mu dobře loví.
Schoval se do krovy a rozhlédl se. Uviděl malinké chlupaté stvoření. Myš. Začal se pomalu plížit. Už je jednu délku lišky od kořisti. Skáče. Přistává těsně před myší a ta utíká. Popel se ji ještě snaží chytit ale myš zalézá do díry. Sakra pomyslel si. Schoval se znovu do křoví. Začichal, cítí bažanta. Bažant tu je vzácný ale někdy se tu objevuje. Popel se radostně usmál. Začal se plížit po pachu. Bažant zrovna schaní něco na zub, stejně jako Popel. Popel ví že bažant neumí rychle vzlétnout. Popel se začal plížit k bažantovi. Je od něj už dvě liščí délky. Popel se rozběhl k bažantovi. Bažant se pokusil vzlétnout ale Popel po něm rychle skočil a srazil ho k zemi. Zakousl se mu do krku a bažant konečně stichl. Popel se rozhodl že ještě něco uloví. Schoval si bažanta pod keř a začichal. Cití hraboše. Přikrčil se a pohledem hledal kořist. Našel ho pod keřem jak jí bobuli. Zacal se k němu pomalu plížit. Hraboš pustil bobulu a začal utíkat. Popel za ním rychle vyběhl a připlácl ho tlapkou k zemi. Zakousl ho a schoval k metvému bažantovi. Odešel trochu dál a pak znovu začichal. Ucítil další myš. Chvilku ji hledal, nakonec ji však našel u díry. Začal se k ní plížit. Nesmí udělat žádnou chybu. Připlížil se k myší na jednu délku ocasu. Skočil a přimáčkl myš ostrým drápjem k zemi. Zakousl ji a doběhl si pro ostatní kořist. Vzal všechno do tlamičky a zamířil k táboru.
Do táboru dorazil asi po deseti minutách. U vchodu hlídá Syslovous. "Skvěle Popele, ulovit bažanta je velice náročné " pochválil ho zástupce velitele. Popel kývl a vklouzl do tábora. Doběhl ke školce a vlezl tam. Matky se na něj podívali. Popel položil kořist na zem. "Přinesl jsem vám kořist" pověděl a myskr vousky. "Děkujeme" pověkovala Divoká růže za všechny matky. Popel na ni kývl a odcupital k učednickému doupěti. Tam odpočívala Třešeň která měla zhřejmě volno.,,Ahoj."Pozdravil ji.,,Ahoj. Jak ses měl dneska na tréninku?"Zeptala se Třešeň. Popel si leh před ní a odpověděl.,,Dobře. Chytil jsem dokonce i bažanta." Třešeň vykulila oči, i ona ví že bažant se těžko chytá. "Super! " vymňoukla hlasitě až probudila Kapradíka. Černý kocour vylezl z učednického doupěte. Právě odpočíval po noční hlídce. "Co se děje tak vážného že tu křičíš? " zeptal. Otrvřel tlamičku k zívnutí a odhalil ostré zoubky. "Popel sám ulovil bažanta! " mňoukla Třešeň. "Páni" vydechl Kapradík. "Ahoj! " zavolala přicházející Cedrovka. "Ahoj Cedrovko" pozdravili učedníci jednohlasně. "Kde si byla celí den? " zeptala se Třešeň. Cedrovka se posadila a mňoukla "měla jsem volno tak jsem poslouchala příběhy starších. "

Když slunce vystoupalo nejvíše učedníci se začali nudit. Všimla si jich Písečná tůň která právě vyšla z léčitelského doupěte. "Nenudíte se tu? " zeptala se učedníků. "Strašně " mňoukla Břečtinka. "Tak můžete pomoct Makovému očku, zeptejte se ho co můžete udělat a on vás určitě zabaví" zavřela Písečná tůň a odběhla do lesa. Učedníci se vydali za léčitelem.
Makové očko si mýchá bylinky. "Makové očko mohli bychom ti s něčím pomoct? " ujal se slova Popel. "No... Mohli by ste nazbýrat pár bylinek. Hlavně Měsíček, Levanduli a Kostiválový kořen" pověděl jim a pokračoval v míchání bylin. ''Ano" kývly učedníci. Rychle zaběhli do lesa a začali hledat. Břečtinka začichala u země a našla Kostiválový kořen. Začala hrabat v zemi. Vyhrabala velký kořen a vzala ho do tlami mezi zuby. Pokrčila čumáček v nechutné pachuti kořene. Zahlédla Kapradíka s tlamičkou plnou Měsíčku. Za ním vykoukla Třešeň s Měsíčkem a trochou Žebříčku. Za nedlouho se oběvili i ostatní. Cedrovka s Levandulí, Popel s Kostiválovým kořenem a Heřmánkem. Vydali se spět do tábora. Zamířili k léčitelskému doupěti. Makové očko si jich okamžitě všiml. "Skvěle mládeži" pochválil je. Učedníce hrdě zvedli hlavu. Položili byliny na zem. "Moc vám všem děkuju. Můžete jít" propustil je. Učedníci odešli k hromadě s úlovky. Potom co se najedli starší a matky toho moc nezbylo. Naštěstí už přibíhala Šedinka, Med a Drápek s úlovky. Šedinka v tlamičce nesla tři myši, holuba a dva hraboše. Med dnes neměl svůj den, přinesl jen rejska a dva vrabce. Drápek se dnes činil, přinesl dva rejsky, červenku a hryzce. "Ahoj" zavolali na ně kočky které už čekali na čerstvé úlovky. Lovci položili kořist na hromadu. Všichni si něco vzali a odnesli si jídlo ke kapradí kde sedávali, jedli a povídali si. Posadili se do malého kroužku a začali jíst.
Když všichni polkli poslední sousta začali se navzájem umívat.

12. Kapitola - Sokolí klan

2. června 2017 v 20:49 | Tajemný duch |  příběhy Sokolího klanu
Smrt jednoho z nás

Černá hvězda si užívá teplí větřík který jí čechra černou srst. Dnes je jmenování nových učedníků. Uběhlo už několik dní od smrti Lvího tesáka. Černosrstá se už trochu schopila. Zrovna vede své kotě k Temné skále. Skvrnkokotě poskakuje a nemůže se dočkat až bude učednice. Černosrstá se pousmála na své kotě. "Promiň, dovedla bych ji až když by bylo slunce nejvíš ale pořád se ptá kdy bude učednice" omlouvala se Černosrstá. "Nic se neděje " odpověděla ji Černá hvězda. Černosrstá se posadila a Skvrnkokotě začala běhat kolem velitelky a své matky. "Dojdu za Azurovou kožešinou a sfolám klan" odmlčela se Černá hvězda a odkráčela do školky.
Koťata Azurové kožešiny se taky nemůžou dočkat. "Zdravím, je čas jmenovat tvoje koťata učedníky" koťatům se rozzářila očka, vyběhli k Temné skále. Černá hvězda a Azurová kožešina pomalu šli za nima. Všechna koťata se posadili vedle Temné skáli. Černá hvězda vyskočila na Temnou skálu. "Všechny kočky Sokolího klanu ať se shromáždí pod Temnou skálou" zvolala. Všechny kočky se usadili a vrhali hrdý pohled na koťata. "Dnes jsme se tu shromáždili aby jsme tyto koťata učinili učedníky. " odmlčela se Černá hvězda. Pohlédla na Skvrnkokotě. Malá kočička vyběhla za velitelkou. "Ode dneška se budeš jmenovat Skvrnka. Tvoje matka je má srstra, proto jsem se rozhodla že tvou učitelkou budu já" prohlásila Černá hvězda a dotkla se nosem jejího čumáčku. Skvrnka odcupitala ke své matce. Černá hvězda pohlédla na Zvonkokotě. "Od teď budeš oslovován Zvoneček dokud nedostaneš své válečnické jméno. Tvým učitelem bude Sokolí spár" Černá hvězda se podívala na Sokolího. "Slibuješ že Zvonečka naučíš vše co tě naučil tvůj vlastní učitel? " zeptala se. Sokolí spár se ani neusmál a kývl. Zvoneček chvilku čekal jestli za ním Sokolí spár příjde, ale nakonec musel Zvoneček za ním. Černá hvězda se podívala na poslední kotě. "Od teď budeš nazýván Medvídek. Tvou učitelkou bude Dubová větev" podívala se na Dubovou větev. "Dubová, vycvičila si Liščího tlapu. Slibuješ že Medvídka naučíš vše co umíš? " zeptala se. "Slibuji " odpověděla Dubová větev. Vyskočila na Temnou skálu a čumáčkem se dotkla Medvídkova. Společně odešli mezi ostatní kočky. "Můžete se rozejít" propustila je velitelka.
Kočky se začali rozcházet. Najednou uslyšeli bojový pokřik. Kočky Hadího klanu vběhli do tábora a pustili se do boje. Překvapené kočky ze Sokolího klanu se začali zoufale bránit. Nově jmenování učedníci se pustili statečně do boje jako zbytek klanu.
Skvrnka a Zvoneček se vrhli na malou učedníci Blátivou tlapku. Snažili se neutržit moc ran. Dařilo se jim držet učedníci dost daleko.
Černá hvězda zrovna zápolí s Mechovým pařátem. Mechovému pařátovi se podařilo schodit Černou hvězdu na lopatky. Zakusuje se jí do hrdla. Černá hvězda cítí velkou bolest. Najednou jí soupeře strhává někdo z těla. Černá hvězda se nadechuje a stavy na nohy. Vydí Bělofouska který soupeří s Mechovým pařátem a Drápkatou tlapou. Černá hvězda se vrhá na Drápkatou. Sráží ji k zemi a vyráží ji dech. Využívá toho a zakusuje se jí do krku. Drápkatá tlapa se jí vykrucuje a utíká pryč. Hadí klan postupně utíká pryč až v tábora žadný nezbyl. Černá hvězda se otáčí na Bělofouska "děkuju" poděkovala. "Ste všichni v pořádku? " zeptala se a rozhlédla se po kočkách. Něco tu nehraje. Někdo leží na zemi. Najednou k malému tělíčko přibíhá Azurová kožešina. Ležící učedník je Medvídek. Šedý chlup a Zvoneček se přidali k Azurové kožešině. Všichni začali truchlit. Medvídek nedýchá. Už mu nepomůže ani Pírko. Jeho život teprve začal a tak brzy skončil.
Lístka se přitulila k Pírkovi. "Proč tak brzy? " zeptala se se slzičksmi v očích. "Kladu si stejnou otázku Lístko" odpověděl jí.
Všichni truchlí pro mladého učedníka. A nikdo neví proč si Hvězdný klan jeho život vyžádali tak brzy.

Lev

2. června 2017 v 17:11 | Tajemný duch |  postavy z DK
Jméno: Lev
Anglické jméno: Lionheard
Přesný překlad jména: Lví srdce
Barva srsti: Zlatá
Barva očí: Zelená
Postavení v klanu: Válečník - Zástupce velitelky
Klan: Hromový klan - Hvězdný klan
Povaha: Přísný, chytrý a silný.
Vyniká: V boji.
Družka: Bělka
Synové: Kapradík a Trneček
Dcery: Popeluška a Jasněnka

Kam dál