2. Kapitola - Sokolí klan

1. května 2017 v 11:37 | Tajemný duch |  příběhy Sokolího klanu
Tuláci

Růžička spí ve svém pelíšku a najednou ucítí jak do ní někdo strká tlapkou. "Stávej Růžičko, jdeš na hlídku" řekl povědomí hlas. Růžička zvedla a zamrkala ve světle. Před ní stála Sluneční záře, sice to není její učitelka ale Růžička ji má ráda. Růžička vztala a protáhla se. Vyšla ven a uviděla jak Sluneční záře stojí u vchodu z tábora a vedle ní stojí Stříbrný kožich. Růžička přidala do kroku protože Stříbrný kožich na ni naštvaně koukal. Když byla pár myších délek od nich Stříbrný kožich řekl "Růžičko já budu velet dnešní skupině a když se tu potulují ty tuláci musíme být opatrný a budeš poslouchat ano?" Růžička kývla "ano, a kde je Bělofousek?" zeptala se Růžička. "Šel na lov" řekla prozměnu Sluneční záře. Všichni tři vyrazili k hranivím s Hadím klanem. "Kudy se jde k hranicím s Hadím klanem? Růžičko" zeptal se Stříbrný kožich. Růžička vyběhla z řady a hbytě zamířila k hranicím s Hadím klanem. Přeskočila jeden spadlí strom a byly u hranic. "Skvěle Růžičko" pochválila ji Sluneční záře. Stříbrný kožich si odfrkl. Zkontrolovali hranici a už vyrazili k hranici se Sojčím klanem. Po chvilce běhu dorazili k hranicím. "Víš kudy se jde k hranicím s Bleskovím klanem? Růžičko" zeptal se Stříbrný kožich. Růžička už chtěla vyrazit když najednou uslišeli šustění trávy. Všichni se podívali směrem k místu odkud zvuk vycházel. Ze křoví vyskočil velký zlatý kocour za ním byla malá bílá kočička určitě učednice, jsou tam i jiní ale Růžička rozeznala jen bílou Borůvku a modrošedou Modrou sojku ostatní nepoznává. Stříbrný kožich se naštvaně koukal na zlatého kocoura. Ale najednou se ozvalo dupání tlapek. Růžička necítila žádný klan z blížících se koček. To musí být tuláci! pomyslela si Růžička. Najednou se oběvilo pět koček. Byla z nich cítit vraní potrava. Růžička je všechny poznala, vyprávěla jí o nich matka. Byla tam Říční orlice, Ohnivý lev, Makové zrno, Medovous a Zmijodrápka. Říční orlice skočila na Stříbrného kožicha. Všichni se pustili do boje. Růžička a Borůvka se pustili do ohnivého kocoure který nese jméno Ohnivý lev. Obě učednice ho drápali a kousali. Ohnivý lev pod vahou obou učednic stratil rovnováhu a upadl. Růžička ho držela tlapkou rameno ale on se ohnal ostrými zuby a kousl ji do tlapky. Růžička bolestně zavřískala. Borůvka ho kousla a Ohnivý pustil tlapku Růžičce. S křikem a staženým ocasem utekl odkud přišel. Ostatní tuláci ho následovali. Stříbrný kožich se zvedl a zeptal "jste všichni v pořádku? " Růžičku sice pálil kousanec na tlapce ale kývla. Velitelé skupiny na sebe kývli a vydali se spátky do svých táborů.
Růžička kulhala po třech tlapkách. Sluneční záře měla pár škrábanců a natažené ucho ale jinak byla v pořádku. Stříbrný kožich měl zkrvavené rameno a trochu pokulhával.
Když dorazili do tábora několik válečníků knim přiběhlo a ptali se co se stalo. Stříbrný odešel k doupěti velitele aby podal hlášení. "Jdi za Pírkem ať ti ošetří tlapku" řekla Sluneční sametovým hlasem. Růžička kývla a odkulhala do léčitelského doupěte. "Pírko? " zavolala Růžička. Pírko vyběhl z doupěte 'co se ti stalo? " zeptal se. "Přepadli nás tuláci" odpověděla Růžička. Pírko si prohlédl tlapku "neni to vážné, zavolám Lístku aby ti to ošetřila sama" řekl Pírko a odběhl pro Lístku. Lístka už věděla co po ní Pírko chce tak hned zamířila pro bylynky. Přiběhla k Růžičce s měsíčkem v tlamičce a pavučinami obmotané kolem tlapky. Rozdrtila měsíček na zranění a obmotala ho pavučinami. "Skvěle Lístko" pochválil Pírko Lístku. "Dva až tři dny nechoť na výcvyk ano? " řekla Lístka. "Ano"řekla Růžička. Pak vztala kývla hlavou a odešla si lehnout do pelíšku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama