Červenec 2017

11. Kapitola - Bleskový klan

31. července 2017 v 22:06 | Tajemný duch |  Příběhy Bleskového klanu.
Jasná hvězda se ocitá v lese. Je temně černá noc. Najednou se před ní objeví její sestra Blátinka. Její tmavě šedá srst, bílé září a oči jsou světle modré. Blátinka zemřela jako mladá učednice. Zemřela při obraně školky plné koťat. Jasná hvězda si na tu událost dobře vzpomínala, chtěla ji zachránit. "Blátinko, moc se omlouvám, měla jsem tě zachránit. Za to že si s Hvězdnými můžu já " vyčítala si Jasná hvězda.,,Udělala jsi co si mohla."Uklidňovala ji Blátinka.,,Teď poslouchej. Vím, nastali teď české časy, ale je tu pořád trocha naděje. A je tu i naděje zachránit všechny, kteří unesli Dvounožci."Dávala jí naději její sestra. "Co mam dělat? " zeptala se Hvězda nakonec. "Čekat, naděje přijde sama " odpověděla jí Blátinka a začala se vytrácet.
Jasná hvězda se trhnutím probudila ze snu.
Vylezla ze svého doupěte. Ještě je tma a na neby se lesknou hvězdy. "Zbohem, má sestřičko " zašeptala Hvězda s pohledem upřeným na Stříbrnou kožešinu.
Za nedlouho začalo svítat. Z tábora vyšla ranní hlídka složená z Cesmínového vánka, Písečné tůně a Jahody.
Jasná hvězda si všimla že Jiřička si před doupětem protahuje tlapky. Jasná hvězda vykročila za ní. Potřebuje si s ní promluvit o jejím snu. "Jiřičko? " zavolala z dálky Hvězda. Stará černá kočka se postavila. "Něco tě trápí Jasná hvězdo? " zeptala se. "Ráda bych to probrala v soukromí " řekla Hvězda. Jiřička přikývla a s Jasnou hvězdou za ocasem vešla do léčitelského doupěte.
Posadili se proti sobě, "takže? " vyzvala ji léčitelka. "Měla jsem sen. Byla tam má sestra. Řekla že máme naději zachránit naše druhy které ukradli dvounožci" vysvětlila. "A jak můžeme zachránit naše druhy? " zeptala se zmateně Jiřička. "Když budeme čekat, naděje přijde sama" odpověděla. Jiřička je ale stále zmatená. "Já vím, je to matoucí. Ale budu Blátince věřit " rozhodla Hvězda. Jiřička nic nenamítla. Hvězda přikývla a odešla.

Ranní hlídka se vrátila. Ale něco je špatně. Cesmínový vánek v tlamičce drží malou černou kočičku. Třešeň. Cesmínový vánek hned zamířil k Jiřičce. Písečná tůň kulhala k Jasné hvězdě. Zadní tlapku má od krve a nad okem má čtyři krvavé linky. "Písečná tůni co se stalo? " vyděsila se Jasná hvězda. "Zaútočili na nás tuláci, Třešen je vážně zraněná" odpověděla Tůň. Jasná hvězda kývla, "běž za Jiřičkou aby ti ošetřila rány " rozkázala jí Hvězda. Písečná tůň se pomalu začala belhat k léčitelskému doupěti. Jasná hvězda ji z jedné strany podepřela. Společně došli do léčitelského doupěte.
Písečná tůň si lehla na muchový pelíšek. Jiřička zrovna ošetřuje Třešeň. Má ošklivé rány na boku. "Přežije to? " zeptala se Jasná hvězda. "Ano" oddechla si Jiřička. Jiřička skončila s ošetřováním Třešně a začala ošetřovat Písečnou tůni. Cesmínový vánek si k ní lehl aby jí byl nablízku. I Myší ocas se přišel podívat na svou učednici.

Hroznová bobule se smutně zadívala na hvězdy. Tlapky položila na průhlednou, tvrdou stěnu. Už několik dní nespí ani nejí. Dvounožci se jí každý den snaží dotknout. Hronová bobule se zatím vždy úspěšně ubránila. Ale docházejí jí síly.
Najednou uslyšela jak dvounožci do misky sipají suché kuličky. Hroznová bobule podlehla hladu a obezřetně se plížila k jídlu. Dvounožci odešli pryč. Hroznová bobule začala žvíkat suché kuličky. Jsou odporné ale má moc velký hlad.
Snědla pár kuliček a vrátila se na místo kde tráví většinu dne i noci. Najednou uslyšela kroky. Otočila se a uviděla dvounožce. Zasičela ale dvounožec natáhl tlapku a pokusil se Hroznové dotknout. Hroznová bobule se po něm ohnala drápy. Zasáhla ho do tlapky, dvounožec utekl pryč. Hroznová bobule se podívala na les. "Prosím Hvězdný klene. Pomos všem mím přátelům a mě aby jsme se vrátili zpět do lesa. Prosím " šeptala prozby Hroznová bobule. Hvězdný klan jako by jí odpověděl, Hroznová bobule uviděla padat hvězdu. Její víra v naději se zvýšila. Hroznová bobule i ostatní se vrátí do lesa a budou svobodní.

7. kapitola - Sojčí klan

31. července 2017 v 11:02 | Gepardí hvězda |  příběhy Sojčího klanu
Dny ubíhali a Havraní hvězda se s Bobří kožešinou uzdravili. Byla noc a Jedle s Kamínkem stály pod vysokou skálou. Dnes se stanou válečníky! To byl jejich sen. Havraní hvězda svolala klan. Všichni se usadili a vytvořili kruh okolo Jedle s Kamínkem. V obou dvou byla energie a napjetí. A nervozita.,,Dnes jsme se tu sešli, abychom jmenovali tyto dva učedníky válečníky Sojčího klanu. Jedle, Kamínku, slibujete, že budete chránit klan i za cenu vlastního života.
,,Ano."Přísahala Jedle.
,,Ano."Odpověděl Kamínek.
Tak vám z moci svěřené Hvězdným klanem dávám vaše válečnická jména. Jedle odedneška se budeš nazývat Jedlová kožešina. Hvězdný klan oceňuje tvoji odvahu s odhodláním a přijímá tě mezi válečníky. Kamínku odedneška se budeš nazývat Kamenný kožich. Hvězdný klan oceňuje tvoje bojové techniky a vytrvání a přijímá tě mezi válečníka Sojčího klanu. Dnes budete bdít a chránit náš klan mezitím co mi budeme v klidu spát. Shromáždění je u konce." Dokončila Havraní hvězda. Seskočila ze skály a nově jmenovaní válečníci ji olízli ramena. Všichni Jedlové kožešině a Kamennému kožichovi pogratulovali. A nakonec Jedlová kožešina a Kamenný kožich zasedli u chodu do tábora a střežili tábor.



Byla hluboká noc a Myška se dívala skulinou ve skále ven. Všichni spali. Kromě kocoura, který jí hlídal. Kocourovi se začaly klížit oči a pomalu spal. To mohla být její možnost utéct. Kocour se zvedl a šel se podívat, jestli spí. Myška rychle zalezla hlouběji do skály a schoulila se do klubíčka. Měla pevně zavřené oči. Cítila pohled kocoura, jak ji propaluje pohledem. Nakonec kocour od ní odtrhl oči a zase se začal dívat jinam. Myška se zvedla a strážného pozorovala. Pomalu usínal. Když si byla jistá, že spí tak vylezla ze skály. Opatrně našlapovala, aby neprobudila stráže. Když už byla skoro u východu z tábora tak ji, ale někdo přišpendlil k zemi. Vyrazila si dech.,,Myslela sis, že bych tě nechal jen tak utéct?"Vysmál se jí strážní. To probudilo velitele. Viděla, jak jde přímo k ní. Nejspíš věděl, co se stalo. ,,Víš, co máš dělat."Řekl Rašelinový měsíc. Válečník popdl Myšku za zátylek a vzal ji do lesa. Když byli daleko od tábora tak ji válečník pustil. Podívala se na něj. On se na ni vrhl. Nemohla se bránit. Nešlo to. Celou jí drápal a sápal. Když skončil, měla celá záda a boky od krve. Už nemohla. Smířila se s osudem že buď umře na to, že umře na území Hadího klanu. Její poslední přání bylo, aby mohla říct Kamínkovi že ho miluje.

10. Kapitola - Bleskový klan

30. července 2017 v 17:03 | Tajemný duch |  Příběhy Bleskového klanu.
Rychlokotě, Rysokotě a Plamínkokotě si pohodlně ulehli u své matky. Divoká růže jim na dnešek slíbila příběh. "O čem nám budeš vyprávět mami? " zeptala se dychtivě Rychlokotě. Divoká růže koťatům olízla ouška a řekla "budu vám vyprávět o Smrkovém drápovi. Když jsem byla učednicí Smrkový dráp byl mladý, statečný válečník. Ale byl velmi hrdý a bojovný. Někteří si byly jistí že by zabíjel jen pro to aby se stal velitelem, ale já jsem s ním nějaký ten čas jako učednice strávila.
V době bezlistí zemřela tehdejší zástupkyně Bahenní kožešina. Byla to družka Smrkového. Nikdo neviděl jak zemřela. Ale u jejího zkrvaveného těla našli Smrkového drápa. Tehdejší velitelka Flíčkatá hvězda Smrkového vyhostila z klanu. Všichni si byly jistí že ji zabil Smrkový. Až na léčitelské učednice Tlapky. Tlapka zjistila že Bahenní kožešina měla rozdrápaný krk, což byla specialita Cedrového pruha. Svěřila se své sestře ale tá jí řekla aby se o to nestarala. Tlapka svou starší sestru poslechla a nechala to být. Jednou však uviděla Cedrového pruha jak se baví svým bratrem. Tlapka přišla včas na to aby slyšela jak se Cedrový svěřuje svému bratrovi o tom že Bahenní zabil a svedl to na Smrkového. Tlapka to řekla velitelce, Flíčkatá hvězda Cedrového vyhnala a znovu do klanu přijala Smrkového. " vyprávěla Divoká růže. "A co se stalo s Cedrovím pruhem? " zeptala se vyděšeně Rychlokotě. "Nebojte se, ranní hlídka našla Cedrového na konci lesamrtvého. Zabila ho liška " uklidnila je Divoká růže.

Třešeň se svým učitelem Myším ocasem vyrazili na lov. Myší ocas je nešťastný protože jeho družku Hroznovou bobuli unesli dvounožci. Pořád ležel v doupěti, nic nedělal. Dnes ho Třešeň vytáhla ven na lov. Snaží se ho rozveselit ale Myší ocas se jen pomalu belhá za ní se skloněnou hlavou.
Třešeň na chvilku odběhla. Za nedlouho se vrátila se zajícem v zubech. Pyšně se podívala na svého učitele. Myší ocas nic neřekl a jen prošel. Třešeň posmutněla. Myší ocas byl vždy šťastný a plný energie. Ale teď.... Je z něj troska.
"Pojď, vrátíme se do tábora " zašeptal Myší ocas a vydal se do tábora. "Myší ocasy vím že si smutný že Hroznovou odvedli dvounožci" mňoukla smutně Třešeň. Myší ocas se zastavil a posadil se. "Ale neboj, Jasná hvězda to tak nenechá. Zachráníme je" řekla Třešeň. "Všechny " dodala. Myší ocas nic neřekl a znovu vyrazil. Třešeň sebrala svou kořist a vyrazila za ním. Náladu mu nezměnila.

Červenka

28. července 2017 v 21:18 | Tajemný duch |  postavy z Bleskového klanu
Jméno: Červenkokotě - Červenka - Červenci kožešina
Postavení v klanu: Kotě - učednice - válečnice
Popis: Pískově zbarvená kočička s hnědými skvrnami a pískovíma očima
Povaha: Namyšlená, nedůvěřivá a hrdá
Vyniká: V plížení a lovu hlodavců
Matka: Rybí šupina
Otec: Syslovous
Sestra: Keřotlapka

9. Kapitola - Bleskový klan

20. července 2017 v 21:09 | Tajemný duch |  Příběhy Bleskového klanu.
Břečťanovouska s Medovým ouškem se zahleděli na oblohu. Brzy bude ráno. K novopečeným válečníkům přišla Písečná tůň. Mladí válečníci ji pokývnutím hlavy pozdravili. Drží vigilii. "Už můžete mluvit" zapředla Písečná. "Děkujeme " poděkovala Břečťanovouska. "Běšte si odpočinout " vyzvala je. Oba válečníci kývli a odešli do svého nového doupěte aby si odpočinuli.

Medové ouško se vzbudil. Slunce už musí být nejvýš. Začal si umývat kožich. Za nedlouho se probudila i Břečťanovouska, protáhla se a zývla. "Nešla bys na lov? " mňoukl Medový. Po vigilii si potřebuje protáhnout svaly. "Jo! " křikla nadšeně Břečťanovouska. Ledový plamen spící opodál otevřel jedno oko. Břečťanovouska ztichla a Ledový plamen mohl dál odpočívat po raní hlídce. Mladí válečníci vyšli ven a zamířili k východu z tábora.
Doběhli do Keřového lesa. Medové ouško zmizel v keřích a Břečťanovouska se vydala za pachem veverky. Zrzavé zvířátko si hledá něco k snědku pod velkým smrkem. Břečťanovouska se začala plížit. Je od ní dva zaječí délky. Skáče a zakazuje se veverce zezadu do krku. Když je po všem jde na místo kde naposledy viděla svého bratra. Medové ouško se vrátil s pěkným a vypaseným hrabošem. Oba úlovku zahrabali do jedné díry a šli znovu na lov. Medové ouško se vydal směrem k starému jezevčímu doupěti. Někdy tam bývají myši.
Tentokrát ne. Je tu vrabec. Ouško se začal pomalu přibližovat. Skočil. Avšak dopadl těsně před vrabcem který zrovna vyletl na strom. Medové ouško naštvaně zaklel. Ale nechal to být a šel po nové stopě zajíce. Najednou ho do čumáčku praštil nový pach. Pach tuláka. Vydal se co nejrychleji a nejpotišeji zpět k Břečťanovousce. Potkal ji u jezevčí nory. "Cítils to? " šeptla. Medový kývl. "Podíváme se kolik jich je" rozhodl odvážně Medový. Břečťanovouska kývla a vydali se k místu kde tuláka viděli naposledy.
Našli ho nedaleko jejich minulého tábora. "Asi přišel slídit" zasičel potichu Medové ouško. Břečťanovouska se potichu zasmála, "ale nevím že tu už náš tábor není "
Najednou na tuláka spadla síť. Kocour se pokouší osvobodit ale marně. Síť vzal do tlapky dvounožeč. Tulák se po něm ohnal drápy ale netrefil se. Břečťanovouska s Medovým ouškem můžou jen bezbranně přihlížet. Tulák se vyděšeně zmítal a snažil se síť překousat. Břečťanovouska vykročila jednou tlapkou z úkrytu, "musíme mu pomoct" zašeptala. "Ne" zastavil jí Medové ouško. "Když se mu pokusíš pomoct tak tě chytne" dodal. Břečťanovouska poslechla a znovu se skrčila pod keř. Dvounožec odešel. Když je z dohledu válečníci rychle mizí zpět do tábora.
Hned jak dorazili do tábora šli hned za Jasnou hvězdou. Našli ji u pařezu sedět u doupěte z propletených větviček. "Jasná hvězdo, potřebujeme s tebou mluvit" řekl naléhavě Medové ouško. "Jistě " Jasná hvězda se nakazila jejich vážností. "Byli jsme na lovu v Keřovém lese. " začala vyprávět Břečťanovouska. "Oba sme pak ucítili pach tuláka. Vydali jsme se po jeho stopě. Našli jsme ho u našeho starého tábora, asi šel špehovat. Ale hlavní je že tuláka chytil a odnesl dvounožec" dopověděla Břečťanovouska. Jasná hvězda pomalu mrkla. "Děkuji že ste mi to řekli. Můžete jít. A pošlete mi sem prosím Ledového plamena" řekla klidně Hvězda. Válečníci kývli a odešli. Za nedlouho k Hvězdě přišel Ledový plamen. Odešli do doupěte aby měli soukromí. Jasná hvězda se posadila do mechového pelíšku. "Půjdu rovnou k věci " začala Hvězda a v očích ji jsou vidět obavi, "Břečťanovouska a Medové ouško dnes viděli jak dvounožec nedaleko našeho starého tábora odnesl někoho z tuláků. Mam obavi že objevý náš tábor. " dořekla. "Neboj Jasná hvězdo do Myšího lesa se nedostane, je to tu moc zarostlé keři " odpověděl sebevědomě Ledový plamen. Jasná hvězda nezřetelně kývla. "Bude z tebe dobrý velitel" zamumlala Hvězda jen pro sebe. Hvězda střihla uchem a tím Ledového plamena propustila.

27. Kapitola - Sokolí klan

14. července 2017 v 20:52 | Tajemný duch |  příběhy Sokolího klanu
Všechny kočky nabírají síli na rozhodující bitvu. Zůstali v táboře a dojedli kořist ze včerejška. Černá hvězda tuší í že Rašelinový dnes zaútočí.
A její předtucha je správná. Od vchodu do tábora se ozval bojový pokřik Rašelinového měsíce. Do tábora vtrhli válečníci s vytasenými drápy. Sokolí klan se pustil do boje. Hadích je díky tulákům převaha. Ale co je nejhorší, do tábora vběhli i válečníci Sojčího klanu. Do boje se musí pustit i matky a starší.
Dubová větev statečně bojuje za svá nenarozená koťata. Bojuje s válečníkem dvakrát větším než ona. Ale je mnohem rychlejší a hbytější. Válečník jménem Mořský vánek se pokusil Dubovou chytit za zadní nohu. Ale Dubová je příliž rychlá a sama chytá protivníka za zadní tlapu. Mořský vánek spadl na zem. Dubová větev mu skočila na záda a zakousla se mu zezadu do krku. Ale z Mořského ji najednou srazila Květinová touha. Dubová se postavila a rázem musí čelit útokům obou válečníků. Naštěstí jí přišla na pomoc Sojka.

Vrána právě zvítězila nad učedníkem ze Sojčích. Ale musí bojovat dál. Na zadá jí skočila Mechoočka. Vrána se ohnala drápy po Mechoočce. Zasáhla ji do čumáku. Mechoočka ustoupila. Vrána skočila. Mechoočka se postavila na zadní tlapy a přední tlapou praštila Vránu do obličeje a potrhala jí ucho. Vrána spadla na zem a vyrazila si dech. Mechoočka ji znovu přišpendlila k zemi a zakousla se Vráně do ramene. Vrána zasičela a kopla Mechoočku silnými zadními tlapami do břicha. Mechoočka odletěla jednu délku ocasu dál. Tentokrát přišpendlila ona Mechoočku. Začala jí párat břicho. Mechoočka se Vráně vykroutila a utekla.

Bílý orel skočil po Bleskooké. Bílá kočka se začala pod Orlem zmítat. Bílý orel se Bleskooké zakousl do ramene. Bleskooká se naoplátku zakousla Orlovi do přední tlapky. Bílý orel pustil Bleskookou a vytrhl jí tlapku ze zubů. Bleskooká se postavila a obě kočky se do sebe pustili drápy. Nakonec Bleskooká spadla na zem. Bílý orel se jí zakousla do hrdla a Bleskooká zemřela. Bílý orel z kočky slezl. Nechtěl ji zabít. Nechal se jen unést. Neměl však čas ani chvilku přemýšlet a hned se na něj vrhla další kočka.

Ohnivý sokol z Orlího klanu zrovna porazil Safírka. Učedníka od tuláků. Rozhlédl se po bojišti. Uviděl Sokolího spára. Zrádce který nedávno odešel z Sokolího klanu. Ohnivý sokol skočil po Sokolím spárovi. Sokolí spár se po něm ohnal drápy. Ohnivý sokol se jen tak tak vyhnul. Pak ho ale zradila jeho zraněná noha. Ohnivý spadl na zem. Sokolí spár se chytá příležitosti a zakusuje se Ohnivému sokolovi do hrdla.
Gepardí střela se ohlíží za sebe. Vidí jak Sokolí spár jejího bratra rychle zabíjí. Rychle se řítí k nim ale je příliž pozdě. Její bratr je už mrtví. Gepardí střela se vrhá na Sokolího spára. Zaslepena pomstou se zakusuje Sokolímu spárovi zezadu do krku. Když Sokolí leží mrtví na zemi, jde Gepardí ke svému bratrovi a truchlí nad jeho smrtí.

Šedý chlup má po celém těle krvavé škrábance od Drápkaté tlapy. Sotva popadá dech. Drápkatá tlapa se na něj znovu vrhá. Šedý nemá sílu aby se vyhnul. Drápkatá mu svými velkými drápy dělá ošklivou ránu. Od oka až po čumák. To už je pro Šedého moc. Kvůli vyčerpání a ztrátě krve padá na zem a naposledy vydechuje.

Černá hvězda ostrými drápy doráží na Zmijodrápku která má už jen jedno zdravé oko. Nakonec Černá hvězda přetíná Zmijodrápce hrdlo a Zmijodrápka padá mrtvá na zem. Hvězda se rozhlíží po táboře. Sokolích je zoufale málo.

Sluneční záře doprovází Křišťálového ducha kousnutím do zadní tlapy.
Ale její starý protivník na ni znovu útočí. Vlčí srdce se jí pokouší zakousnout do hrdla ale Sluneční záře uhýbá hlavou. Vlčí se jí místo krku zakusuje do ucha. Sluneční záře se mu vytrhává. Potrhané ucho mu oplatila drápnutím do ramene. Vlčí zasičel a přišpendlil ji u země. Začal jí drásat bok. Sluneční vykřikla bolestí. Vlčí se nahnul k jejímu krku. Najednou k ní přiběhl Jestřáb a schodil jí Vlčího z těla. Vlčí se udržel na tlapách a jednu liščí délku od nich zasičel. K Vlčímu srdci se připojili Safírový holub, Keřový chlup, Srnčí tlapa a Lví vichr. Nerovný souboj.

Kočky Sokolího klanu zoufale bojují. Ale je jich moc málo. A protivníků až moc. "Hvězdný klane pomoz nám! " prosila Černá hvězda. A její modlitby byly vyslyšeny. Do tábora vtrhli válečníci Bleskového klanu. Hned se vrhly do boje a sílí se vyrovnali. Bleskový jsou plný sil.
Hadí klan a tuláci začali prohrávat. Najednou se Sojčí klan obrátil proti Rašelinovému měsíci. Hadí klan se ocitl ve stejné pozici ve které byl ještě před chvilkou Sokolí. Válečníci Rašelinového měsíce se najednou obrátili proti svému veliteli. Tuláci se odplížili pryč. Zatímco válečníci z Hsdího klanu obklíčili Rašelinového. "Co to děláte? " zeptal se vyděšeně Rašelinový. "Vždyť chceme ovládnout všechny klany? " dodal. "Ne, to ty chceš ovládnout všechny klany" zasičela Duhová kožešina. Pak se na něj několik koček vrhlo. Když bylo po všem Černá hvězda přistoupila k Jasné, "jsem ti moc vděčná za tvou pomoc, ale jak si věděla že na nás zaútočili? " zeptala se zmatená Černá hvězda. Rychlá střela přistoupila a začala vysvětlovat. "Potom co nás Rašelinový měsíc ovládl to bylo těžké. Ale Myší oháňka, Jedlová kožešina a Kamenný kožich zjistili že mezi námi a Bleskovým klanem vedou tunely po liškách a jezevcích. Když jsme věděli i o všech útocích do předu. Věděli jsme i o tomhle útoku tak jsme se tajně domluvili s Bleskovými kteří přispěchali na pomoc" odpověděla. Jasná hvězda přikývla. "Děkujeme. A je nám líto za vaše ztráty. Budeme nad nimy všichni společně truchlit " řekla Černá hvězda a sklopila zrak na své tlapky.
Kočky mezitím schromáždili všechny mrtvé k sobě. Kočky se usadili kolem nich a truchlili nad přáteli a rodině.
Když měsíc vystoupal nejvýše, starší odnesli mrtvé aby je pohřbili. Jasná hvězda přikývla na Černou hvězdu a v tichosti odešli. Hadí klan také odešel hned po nich a Sojčí jako poslední.
Černá hvězda vyskočila na Temnou skálu. "Jak víte, dnes jsme zvítězili nad Rašelinovým měsícem. Bleskový klan nám pomohl. Ale přišli jsem o hodně dobrých válečníků. O Šedého chlupa, Bělouška, Bodláka a Azurovou kožešinu. Ale zemřeli se ctí, zemřely za svůj klan. " prohlásila Hvězda a seskočila z Temné skály.

26. Kapitola - Sokolí klan

13. července 2017 v 21:49 | Tajemný duch |  příběhy Sokolího klanu
Vrána se Sojkou si navzájem míjí kožíšky. Ostaní učedníci ještě spí. K učednicím zamířil Křišťálové oko. "Vráno, máš jít za Černou hvězdou kvůli včerejšku a ty Sojko jdeš na lov" obě učednice přikývli. "Ahoj" mňoukla Sojka přes rameno když odcházela. Vrána jí odpověděla "ahoj" pak se vydala k Temné skále. Přišla k doupěti Černé hvězdy. Potichu mňoukla aby o ní Hvězda věděla a vešla dovnitř. "Posaď se Vráno" řekla Hvězda. Vrána poslechla. "Asi víš proč tu si" řekla trochu podrážděně Hvězda. Vrána sklopila zrak na své černé tlapky. "Ano" šeptla ale na velitelku se nepodívala. "Tvůj trest za zranění Flíčka bude že se budeš starat o starší s o to aby Lístkové srdce měla dostatek bylin a pavučin, dokud neřeknu že můžeš přestat, ano? " skončila řeč Hvězda a přísně se na učednici podívala. Vrána kývla."Vráno, jsem znepokojena. V poslední době jsi porušila tolikrát válečnický zákoník a ještě nás zradila. Budu muset přemýšlet o tvém vyhoštění z klanu" zamumlala. "Promiň Černá hvězdo, budu se snažit abych ti to vynahradila. " zavrněla Vrána. Černá hvězda ji mávnutím ocasu propustila. Vrána tedy odešla. Zamířila ke starším aby zjistila jestli něco nepotřebuje. "Ahoj Vráno" pozdravil ji Bodlák. "Zdravím, nepotebujete něco ?" zeptala se laskavým hlasem Vrána. Bílá záře zívla a odhalila polámané zuby. "Já bych si dala něco k snědku " mňoukla Záře. Vrána kývla a zamířila do léčitelského doupěte. Lístkové srdce zrovna míchá nějaké byliny. "Ahoj Lístková" mňoukla Vrána a usmála se. "Ahoj Vráno, potřebuješ něco? " zeptala se mladá léčitelka. "Chtěla jsem se tě zeptat jestli nepotřebuješ nějaké byliny? " zeptala se Vrána. "Ne, díky " zavrtěla Lístková hlavou. Vrána kývla a odešla. Zamířila k východu z tábora. Doběhla do Dubového lesa který leží poblíž Smrkoviště. Začichala. Do čumáčku ji udeřil pach zajíce. Ne, zajíců. Připlácla se k zemi. Začala se plížit za pachem. Vítr jí vane do obličeje. Je proti větru takže o ní zajíci nevědí. Za křovím uviděla dva zajíce. Vrána je od zajíců dvě délky ocasu. Najednou zajíci zvedli hlavy a poslouchali. Protože Vrána šlápla na suchý list. Potichu sykla. Zajíci se dali na útěk. Vrána si vybrala pomalejšího zajíce a rozběhla se za ním. Zajíc skočil aby překonal spadlou větev. Vyskočil však moc málo a zadními tlapkami narazil do větve. Zavrávoral a upadl. Pokusil se vztát ale Vrána ho rychle usmrtila kousnutím zezadu do krku. Na zemi odhrnula hromádku listí. Zahrabala tlapkou v zemi a do díry vložila zajíce. Znovu ho zahrabala a znovu šla lovit. Zanedlouho uviděla veverku jak si pochutnává na nějaké bobuli. Vrána se začala plížit. Veverka si jí však všimla a utekla na blízký strom. Vrána si s tím nic nedělala a šla lovit dál.
Zamířila do tábora. Tlamičku má plnou kořisti. Za odpoledne ještě ulovila dvě myši a straku. Zamířila ke starším. "Děkujeme Vráno ale takový hlad nemáme " zavrněla Černodrápka. "Nech nám tu toho zajíce a ostatní odnes matkám " řekla Bílá záře. Bodlák a Černodrápka kývli na souhlas. Vrána jim přistrčila zajíce a zbytek kořisti odnesla do školky.

Najednou do tábora vběhla učednice z Hadího klanu. Kočky Sokolího klanu se shromáždili a postavili se do útočné pozice. Před válečníky se postavila Černá hvězda. "Co tu chceš? " zasičel na černou kočku s bílými pruhy. "Jsem Tygrotlapka, Rašelinový měsíc mě poslal abych ti řekla že si stebou chce promluvit osamotě u Čtyř stromů" odpověděla Tygrotlapka. "Jak máme vědět že to neni past? " nedůvěřovala Hvězda. "Rašelinový slibuje že tam bude sám " odpověděla učednice. "Slovo Rašelinového už nic neznamená " odpověděla pochmurně Černá hvězda. "Nikdo kromě Rašelinového měsíce tam nebude! " prskla podrážděně Tygrodrápka. "Rozmyslím si to" řekla nakonec Hvězda. "Šedý chlupe, Křišťálové oko, Zářivá růže, půjdete doprovodit Tygrotlapku ke Smrkovišti. " rozhodla. Jmenované kočky a Tygrotlapka vyrazili ke Smrkovišti.
Ostatní kočky se rozešli. Černá hvězda odešla do svého doupěte. Bělofousek odešel za ní. Posadil se vedle ní. "Co budeš dělat? " zeptal se šeptem Bělofousek. "Nevím, nevěřím mu. Ale může to být něco důležitého " mňoukla Hvězda. Z vchodu do doupěte se ozvalo mňouknutí. Dovnitř vešla Vrána. "Černá hvězdo, Tygrotlapka mluví pravdu" mňoukla. "Jak to víš? " zeptala se klidně Hvězda. "Je to moje sestra. A proto vím že kdyby lhala nervózně by střihala uši, dělá to tak vždy " odpověděla Vrána. "Dobře, budu ti věřit Vráno" zavrněla Černá hvězda. Bělofousek se otřel hlavou o čelo Černé hvězdy. Pak odešla. Válečníci kteří doprovázeli Tygrotlapku už se vrátili. "Křišťálové oko, Zářivá růže pojďte se mnou" přikázala Hvězda. Válečníci poslechli. Černá hvězda s válečníky zamířila ke Čtyřem stromům kde se měla sedkat s Rašelinovým měsícem. Černá hvězda každou chvíli větří. Necítí nic. Pod jedním velkým dubem u Čtyř stromů sedí hnědý mourek. Rašelinový měsíc. Černá hvězda cítí jeho štiplavý pach. Naštěstí nic jineho necítí. Vítr jí vane do tváře, takže kdyby tu ještě někdo byl věděla by to. Dorazili k Čtyřem stromům. Rašelinový měsíc sedí pod Velkou skálou. "Počkejte tu" přikázala Hvězda válečníkům. Válečníci se posadili pod dubem který směřoval k jejich územím. Rašelinový se podíval na Černou hvězdu, "už jsem se bál že nepřijdeš " upozornil na menší pozdní příchod. "Proč si chtěl abych sem přišla? " řekla Hvězda a chladně se podívala na Rašelinového. "Jak víš Černá hvězdo, táhla bytva mezi Hadím a Sokolím klanem trvá už moc dlouho. Mam pro tebe nabídku " "jakou nabídku? " zeptala se nedůvěřivě. "Přidej se na mou stranu. Když budeš po mým boku tak budeš nejmocnější. Víš že já mám již jako jediný klan elitní válečníky. Z tvých válečníků udělám elitní válečníků. Učedníci budou mít ty nejlepší učitele široko daleko. Už na tebe nikdo nebude útočit a budeš pořád vládnout svému klanu ale nad tebou ještě budu já. Máme nejlepší léčitelku široko daleko. Už nikdo jen tao neumře. Přijímáš mou nabídku nebo ne? " snažil se jí zmanipulovat Rašelinový. "Věděla jsem že budeš chtít ať se ti podvolím" zasičela Hvězda. Rašelinový se ušklíbl, "takže přijímáš? " zasičel. Černá hvězda se postavila, uši přitiskla k hlavě a zasičel: "to nikdy''
Rašelinovému spadl úsměv ze tváře. "Jak chceš, stihne tě stejný osud jako Havraní hvězdu! " křikl Rašelinový a utekl pryč na své území.
Černá hvězda, Křišťálové oko a Zářivá růže doběhli do tábora. Černá hvězda vyskočila na Temnou skálu. "Všechny kočky Sokolího klanu ať se schromáždí pod Temnou skálou" kočky se začali scházet. I Liščí oháňka a Bílá tlapa vyvedli svá koťata ven ze školky. Když se usadilo i poslední kotě Černá hvězda začala mluvit, "když jsme dorazili ke Čtyřem stromům čekal nás tam Rašelinový měsíc byl sám. Ale co mi řekl bylo horší než souboj. Řekl mi že pokud chceme skončit válku bez boje, museli bychom se k němu přidat. " prohlásila podrážděně Černá hvězda. "A jak si mu odpověděla? " zeptal se Bodlák od doupěte. "Jak myslíš Bodláku že jsem mu odpověděla? Nikdy" odpověděla Hvězda. "Můžete se rozejít " dodala a seskočila z Temné skály. "Vráno, mohla bych stebou mluvit? " zeptala se učednice. Vrána kývla. Aby měli soukromí zalezly si do velitelského doupěte. "Takže Vráno, nevíš kdy na nás Hadí klan zaútočí? " zeptala se Hvězda ale z jejího hlasu nebyl slyšet hněv ani podezření. "Nevím přesný den, ale bude to brzy" varovala ji. "Děkuju, budem se muset připravit. Může jít " mňoukla Hvězda. Vrána kývla a odešla.

Začalo se stmívat. "Všechny kočky Sokolího klanu ať se shromáždí pod Temnou skálou" zvolala Černá hvězda. Všechny kočky se usadili pod Temnou skálou. Černá hvězda se rozhlédla po kočkách. Všimla si že kočky z klanů za Severními horami ji sledují od doupěte válečníků. "Jak všichni víte, potřebujeme válečníky. A proto jsem se rozhodla že jednoho učedníka jmenuji válečníkem. Orlíku, přistup ke mě " Orlík vztal a přistoupil k velitelce. "Já, Černá hvězda velitelka Sokolího klanu žádám své předky válečníky aby shlédli na tohoto učedníka. Tvrdě trénoval aby pochopil vaše zákony a doporučuji vám ho přijmout mezi válečníky. Orlíku, slibuješ že budeš klan chránit i za cenu vlastního života? "
Orlík se zhluboka nadechl, "slibuji" mňoukl roztřeseně. "Tak z moci mě svěřené Hvězdným klanem ti dávám válečnické jméno. Odedneška tě budeme oslovovat Orlí dotek, Sokolí klan oceňuje tvou chytrost a odvahu" prohlásila. Kočky pod skálou začali skandovat jméno nového válečníka. "Orlí dotek! Orlí dotek! Orlí dotek! Orlí dotek! " ke skandování se přidali i kočky z Severu a tulák Jestřáb. "Podle tradice bude Orlí dotek v noci mlčenlivě hlídat náš spánek " řekla Hvězda a seskočila ze skáli. Kočky začali Orlímu gratulovat k novému jménu. Nakonec k němu přišla Gepardí střela. "Gratuluji, máš jméno po jednom válečníkovi z našeho klanu. Doufám že budeš stejně tak dobrý a čestný válečník jako ono" usmála se na něj. Orlí dotek kývl. Potom Gepardí odešla do svého pelíšku.

25. Kapitola - Sokolí klan

13. července 2017 v 11:39 | Tajemný duch |  příběhy Sokolího klanu
Začalo se stmívat. Černá hvězda pomalu došla k učednickému doupěti. "Lístko, je čas " zašeptala. Malá šedá kočička vztala a vyšla ven. "Sluneční záře tě doprovodí ke Čtyřem stromům" ujistila ji Hvězda. Lístka přikývla a vydala se k východu z tábora kde na ní čekala Sluneční. Lístka jí pozdravila zvednutím ocasu. Lístka se zařadila za válečnici a vyrazili na cestu. Lístka se podívala na oblohu. Brzy bude pršet.
Natrvalo dlouho a obavy Lístky se uskutečnili. Na kožíšek ji začali dorážet dešťové kapky. Kočky zrychlili aby moc nepromokli. Sluneční záře se ohlédla za sebe. "Lístko, počkám na tebe u Čtyř stromů odkud se nevrátíš. Budeš potřebovat doprovod aby tě nenapadli Hadí válečníci nebo tuláci " mňoukla Sluneční. Lístka přikývla.
Za nedlouho dorazili k Čtyřem stromům. "Tak Lístko, cestu k Matčiným ústům znáš. Počkám tu a buď opatrná " řekla Záře a dotkla se svým čumáčkem Lístky čela. "Ať te doprovází Hvězdný klan" mňoukla a usmála se. Lístka přikývla a rychle vyrazila k Vysokým kamenům. Musí však přejít přes území Sojčího klanu.
Skoro v půlce území Sojčích si všimla že ze svahu k ní míří hlídka. Zastavila a zvedla ocas na znamení že neni hrozba. Hlídka se blíží. Lístka rozeznala černobílou kočku Rychlou střelu, hnědého mourka Křišťálového ducha a Lvího vichra který má pěkný zlatý kožich. Když byla hlídka blízko Lístka uctivě sklonila hlavu. "Zdravím " mňoukla když byla hlídka na doslech "jsem Lístka, léčitelská učebnice " vysvětlila. "A co tu pohledávaš? " optal se jí hrubším hlasem Lví vichr. "Včera když Hadí klan napadl náš tábor zemřel můj učitel Pírko, jdu k Měsíčnímu kameni na jmenovací ceremoniál" odpověděla smutně Lístka a oči se jí zakalili bolestí. Rychlé střele se najednou úplně změnil výraz ve tváři. "Utíkej! Jestli na tebe narazí tuláci tak tě zabijou! " šeptla jí docela nshlas Rychlá střela. "Dekuji, ať vás Hvězdný klan provází " popřála a znovu se rozběhla na cestu. Déšť jí pořád bičoval do zad. Lístka trochu zpomalila. Je vyčerpaná. Úplně se zastavila a ztěžka oddychovala. Pak však vítr příval děsuplný pach. Tuláci! Lístka vzala nohy na ramena. Pach je sice slabý ale je to pach tuláků a ten nesmí podceňovat.
Brzy už dorazila k matčiným ústům. Postavila se před vchod a dívá se do něj. Zhluboka se nadechla a posbírala odvahu. Pomalu vešla dovnitř. Na konci uviděla kámen který stříbrně září. Kéžby tu semnou byl Pírko, pomyslela si. Znovu se zhluboka nadechla. Lehla si před kámen a hlavu položila na tlapky.
Najednou se objevila na stříbrné krajině. Před ní stál její učitel Pírko. Za ním seděli všichni léčitele ze Sokolího klanu aby ji podpořili. Lístka je všechny zná. První léčitelka klanu Drápka, vedle ní sedí mohutný kocour Kořen, další je Lísková záře, Šupinka, Děšťovouska, Srnkoočka a Flíčkoocasá. "Lístko, vítám tě na Hvězdné pasece. Odehrávají se tu všechny jmenovací ceremoniáli léčitelů. " vysvětlil Pírko a na chvilku se odmlčel. "Vždy si mi pomáhala a dobře plnila úkoli co jsem ti dal" zapředl. "Trochu se bojím že nebudu tak dobrá léčitelka jako ty. Myslíš že ze mně bude dobrá léčitelka? " zeptala se Lístka. "Myslím, ne, vím že stebe bude skvělá léčitelka. Si obětavá a pečlivá. Za život zachráníš život spoustě kočkám ale spousta zemře, ale kvůli tomu osobě nepochybuj. Mě taky zemřelo spoustu koček. A taky jsem pokračoval se vztyčenou hlavou. Nikdy se nevzdávej a jednou se tu znovu setkáme.
Od dnešní noci budeš oslovována léčitelka Lístkové srdce. Podle tvého laskavého a milého srdce. " dokončil svou řeč Pírko a položil svůj nos na čumáček Lístkového srdce. "Pokusím se být tak dobrá jako ty Pírko" šeptala Lístkové srdce. "To už si" rozhlasil strašně Pírko. "A teď zbohem" rozloučil se. "Zbohem Pírko"
Lístkové srdce se probrala na stejném místě jako usnula. Měsíční kámen už nezářil. Lístková vztala a odešla ven. Před východem se zastavila a zadívala se na Stříbrnou kožešinu. Svižným během se vydala zpět do tábora.
U Čtyř stromů uviděla známou tvář. Sluneční záře na ni trpělivě čekala. "Ahoj, tak?" zeptala se zvědavě Sluneční. "Odedneška jsem Lístkové srdce"mňoukla hrdě Listová. Vydali se do tábora.



Další den se Vrána probrala do prosluněného a teplého dne. Pelíšek Lístkové srdce byl prázdný. Vrána si bude muset zvyknout že tu Lístková už nespí. Vrána vztala a vylezla z doupěte. Rychlím pohybem hlavy si umívala náprsenku. "Vráno" zavolala na ni Zářivá růže. Vrána vzhlédla a kývla na pozdrav. "Dnes jdeš na trénink. Bude zkouška bojového umění " informovala Zářivá růže. "Super" vypískla Vrána natěšeně. "Pojď, ostatní se k nám připojí ve Smrkovišti" řekla Zářivá růže a obě kočky vyrazili ven z tábora. Ve Smrkovišti chvíli čekali na ostatní učedníky a jejich učitele. Za nedlouho všichni dorazili. "Vráno, ty se utkaš s Flíčkem" rozhodl Malí ptáček. Vrána šťastně přikývla a přikrčela se. Flíček jí napodobil.
Vrána zaútočila jako první. Skočila na Flíčka. Flíček se vyhl a kousl Vránu do ocasu. Vrána trošku pípla bolestí. Sice tohle bylo dovolené, ale bylo to bodlé. Za tu dobu co tu byla se v ní nashromáždil vztek. A to z toho co jí Flíček provedl. Bleskově se otočila a skočila na Flíčka a přišpendlila ho k zemi. Začala mu drásat břicho. Flíček bolestně vřískl. "Pusť ho Vráno! " zakřičela Zářivá růže.Vrána, ale neposlechla. Ten vztek nešel zastavit. Teď zaryla své drápy do Flíčkových ramen. Zářivá růže skočila a schodila Vránu z Flíčka. Vrána se nejdřív cukala, ale potom se uklidnila. Malí ptáček s Flíčkem se vydali do tábora. "Sojko, Orlíku teď vy " rozkázal Křišťálové oko. "Ale nezraňte se" dodal. Orlík se přikrčil proti Sojce. Sojka se také přikrčila. Orlík se na Sojku usmál. "Neboj budu tě šetřit " šeptl. Sojka mu opětovala úsměv. Pak skočila a přišpendlila Orlíka u země. "Dobře Sojko" zavrněl Křišťálový. Sojka slezla z Orlíka a kosek ustoupila. Oba se znovu přikrčili. Tentokrát útočili Orlík. Skočil a mířil Sojce na záda. Sojka však proklouzla pod ním a zadními tlapami ho kopla ještě dál. Orlík bolestivě spadl na zem. "Dobře Sojko. Teď půjde Želvička s... " odmlčel se Bílý orel a rozhlédl se po učednících. " Vránou" přerušila ho Zářivá růže. Orel se podíval na Vránu. Vrána přikývla na znamení že Želvičce neublíží. Orel přikývl. Želvička se přikročila a hbitě skočila po Vráně. Vrána se nestíhla vyhnout a Želvička jí přistála na zádech. Vrána se nemůže pod váhou Želvičky hnout. Pak dostala plán. Vší silou se odrazila od země. Želvička spadla na zem a Vrána ji přišpendlila k zemi. Želvička kopla Vránu do břicha a ta vyletěla a spadla na tvrdou zem. Vyrazila si dech. "Skvěle, všichni ste byly dobrý. Zbytek dne budete lovit pro starší a matky, jděte " přikázal Křišťálový a učedníci všichni odběhli.

8. kapitola - Bleskový klan

12. července 2017 v 19:26 | Gepardí hvězda |  Příběhy Bleskového klanu.
Břečtinka se třásla strachy vedle svého bratra Meda. Krčili se v Myším lese se zbytkem klanu. Oni dva o nikoho nepřišli. Ale to se nedalo říct o Třešni. Jí unesli sestru, bratry a matku. Jí zbyl jen její otec. Z učedníků zbyli jen oni dva a již zmiňovaná Třešeň a dva sourozenci Keřotlapka s Červenkou. Břečtinka se zadívala do dáli a uviděla známou tvář.,,Myší ocas se vrací!" Vykřikla. Všichni se obrátili tím směrem. Opravdu tamtudy šel Myší ale s poraženeckým výrazem. Přišel k nim a vykřikl snad na celý Myší les.,,Dvounožci dostali Hroznovou bobuli!" Všichni se zděsili další ztrátou. Bylo vidět, že je Jasná hvězda zdrcená. Měla se postarat o klan a místo toho ho pomalu celý unesli dvounožci. Vyskočila na pařez. Všichni se jako na povel okolo pořezu shromáždili.,,Jak víte klane dnes nás přepadli dvounožci a máme velké ztráty. Dvounožci ví, kde máme tábor tak se již do něj nevrátíme. Nový uděláme tady v Myším lese. Dnes v noci opláčeme naše milované, které unesly a jmenuji nové válečníky. A také nám unesli Syslovouse a Makového očka. Novým zástupcem se stane Ledový plamen a na místo léčitelky se opět dosadí Jiřička." Jiřička přikývla na souhlas. "Je někdo zraněný? " zeptala se Hvězda. Nikdo nic neřekl. "Dobrá, uděláme dvě hlidky válečníků kteří budou hlídat Myší les. Pokud zahlédnou dvounožce upozorní nás a utečeme. Plamenný kožich povede první hlídku půjde s ním Písečná tůň, druhou hlídku povede Ledový plamen a s ním bude Břečťinka. Shromáždění je u konce" prohlásila Hvězda. Hlídky vyrazili každá na jednu stranu lesa. Med seděl vedle pařezu kde byla Hvězda. Mech byl příjemný do tlapek, ale nudil se. Najednou si uvědomil že tu není žádná hromada kořisti. Rychle se vyhoupnul na všechny čtyři a rozeběhl se do lesa. Srst mu vlála ve větru a drápy se mu bořili do měkého mechu. Když ucítil pach veverky tak spomalil. Skvrčil se a začal se plížit. Veverka si pochutnávala na nějakých bobulích. Když byl Med dostatečně blízko tak vystartoval. Veverka pospíchala k nejbližšímu stromu, ale Med ji zastoupil cestu. Dopadl před ní, rychle se otočil a zasekl do ní své osrté drápy. Veverka ale zapištěla tak varovala blízkou kořist. Med si v duchu zaklel, ale už nemohl nic dělat. Schoval veverku pod malou hromadu listí a šel lovit dál. Chvílí bloumal a nemohl nic najít. Ale přece jen se na něj usmálo štěstí. U ostružinových keřů byla myš. Znova se přikrčil a začal plížit. Vítr vál proti jeho obličeji takže ho myš necítila. Najednou uslyšel rupnout větvičku. Myš si ho všimla a rychle zmizela v ostružinovým keřích. Najednou si Med uvědomil že nikomu neřekl že jde lovit. Rychle přiběhl pro veverku a běžel do provizorního tábora. Ale v táboře ho zastihla Jasná hvězda.,,Kde si byl Mede? Měli jsme o tebe strach."Vyčítala mu. Med položil na zem veverku.,,Byl jsem na lovu."Vysvětlil velitelce. Jasná se mu podívala do očí.,,To je dobře potravu potřebujeme, ale také o tom potřebujeme vědět. Dej tu veverku k pařezu a potom budeš moc zase jít lovit. A tentokrát si vem někoho sebou."Rozkázala mu Jasná. Med přikývl a dal veverku k pařezu. Potom se rozhlídl po táboře. Všichni pomáhali. Ale věděl koho vzít sebou na lov.,,Třešni?"Zamoval na učednice.,,Co potřebuješ?"Zeptala se ho.,,Nechceš jít se mnou na lov?",,Tak jo."Přikývla mu na návrh a vyrazili z tábora pryč.

Břečtinka se podívala na oblohu. Už se začalo pomalu ztmívat. Vracela se s Ledovým do tábora. U tlamy jí vysela myš a Ledovýmu zajíc. Věděli že když mají příležistost něco ulovit tak jí nesmí promarnit. Přišli do tábora. Přesněji řečeno na takovou malinkou mechovou louku, která okolo sebe měla kapradiny a ve středu pařez. Položili kořist k ostatní a sami si něco vzali. Břečtinka odcupitala ke svému bratrovi a zbytku učedníkům. Byli ale mlčky. Nikdo nic neříkal. Tak se Břečtinka pustila do kořisti. S každým novým soustem cítila jak se do ní dostává nová energie. Když kořist snědla tak akorát Hvězda svolávala klan. Všichni se posadili okolo pařezu.,,Dnes jsme se tu sešli abychom jmonovali nevé válečníky. Mede, Břečtinko předstupte."Vyzvala dva učedníky. V Břečtince projela vlna načení. Konečně se stane válečnicí.,,Mede, Břečtinko slibujete že budete bránit tento klan i za cenu vlastního života?"
,,Ano."Odpověděl Med.
,,Ano!"Vykřikla Břečtinka.
Tak vám z moci Hvězdného klanu přiděluji válečnická jména. Mede odedneška budeš znám jako Medové ouško. Hvězdný klan oceňuje moudrost a sílu v boji a přijímátě mezi válečníky Bleskového klanu. A ty Břečtinko budeš nazívána Břečťanovouska. Hvězdný klan oceňuje tvou statečnou a bystrou a přijímátě mezi válečníky Bleskového klanu. Dnes budete držet vigílii a hlídat nás spánek. Můžete jít."Ukončila jmenovací ceremoniál Jasná hvězda. Všichni přišli pogratulovat novým válečníkům. Když bylo po všem tak zaujmuli svá místa u mezeri mezi kapradím neboli u vchodu do tábora. Břečťanovouska se podívala k nebi. Věděla že se na ně teď Hvězdný klan dívá. Ale nepochopila proč je nevaroval před dvounožci.

Ořešák

12. července 2017 v 17:33 | Tajemný duch |  Tuláci
Jméno: Ořechokotě - Ořešak - Ořechový chlup
Postavení v klanu: Učedník - válečník
Bývalý klan: Tulák
Popis: Oříškově hnědý kocour se žlutýma očima
Povaha: Troufalí a odvážný
Vyniká: V boji
Matka: Zmijodrápka
Otec: Safírový holub
Sestra: Vločka
Příběh: Se svou sestrou se normálně narodil jako tulák.

Pruháč

12. července 2017 v 17:26 | Tajemný duch |  Tuláci
Jméno: Pruhokotě - Pruháč - Pruhovaný ocas
Postavení v klanu: Učedník - válečník
Bývalý klan: Tulák
Popis: Černý kocour s bílými pruhy po celém těle a fialovýma očima
Povaha: Klidný, divoký, přísný a chytrý
Vyniká: V obraně a plavání
Matka: Květoočka
Otec: Makové zrno
Sestra: Orlice
Příběh: Narodil se jako tulák. A se svou sestrou Orlicí jsou nejstarší učedníci

Safírek

12. července 2017 v 17:18 | Tajemný duch |  Tuláci
Jméno: Safírokotě - Safírek - Safírové oko
Postavení v klanu: Učedník - válečník
Bývalý klan: ?
Popis: Zrzavý kocour se safírově modrýma očima
Povaha: Oddaný, učenlivý a náladový
Vyniká: V lovu zajíců a rychlém běhu
Matka: ?
Otec: ?
Příběh: Jako kotě se stratil v lese a tuláci ho vzali k sobě. Safírek se chtěl vrátit ke klanu ale tuláci ho nepustili. Nepamatuje si své rodiče ani bývalý klan.

Makové zrno

12. července 2017 v 17:10 | Tajemný duch |  Tuláci
Jméno: Mákokotě - Mák - Makové zrno
Postavení v klanu: Válečník
Bývalý klan: Sokolí klan
Popis: Šedý kocour s šedýma očima
Povaha: Povrchní, nepřátelský a odvážný
Vyniká: V lovu ptáků a šplhání po stromech
Matka: ?
Otec: ?
Družka: Mourovatá kožešina, Květoočka
Dcera: Dubová větev, Zlatá hvězda, Orlice
Syn: Pruháč
Příběh: Narodil se v Sokolím klanu. Jako válečník měl koťata s Mourovatou kožešinou. Narodili se mu dvě dcery. Dubokotě a Zlatokotě. Ale on si přál syna. Svoje dcery bral jako slabé. Odešel od klanu a přidal se k tulákům.

24. Kapitola - Sokolí klan

12. července 2017 v 11:43 | Gepardí hvězda a Tajemný duch |  příběhy Sokolího klanu
Všichni učedníci odpočívali po včerejší bitvě. Obvzlášť Vrána měla spoustu ran a Lístka měla problémy jí všechno ošetřit. Vrána to však přežila a teď nabírá nové síly."Je smutné že zabili Pírka."Zasmutnil Zvoneček. Lístka se smutně podívala na své tlapky. "to jo, nemůžu uvěřit že už mi nikdy nedá úkol a že mi už nikdy nepomůže s uzdravováním" mňoukla smutně Lístka a po tváři jí zklouzla jedna slzička. Skvrnka se k ní přitiskla bokem. ,,Neboj, vždyť Pírka uvidíš na svém jmenovacím ceremoniále ne?"Snažila se ji uklidnit Vrána. ""jo, díky Vráno" mňoukla Lístka a snažila se o úsměv. "ale už to nebude stejné " dodala. ,,Proč jsme jenom neřekli Hvězdě o té bitvě?"Proklínal se Orlík. "co tím myslíš? " zeptal se zmateně Flíček. "Copak si nepamatuješ jak jsme tehdy načapali Vránu? A jak jí ten přítel říkal že na nás zaútočí?"Připomínal mu Orlík. "Jo" vzpomněl si Flíček a hodil naštvaný pohled na Vránu. Ta sklopila zrak a k zemi.,,Promiňte."Umluvila se tiše.,,To nám ale už Pírka, Lvího tesáka a Medvítka nevrátí!"Rozčílil se Zvoneček. "co se stalo stalo se. Nemůžeme za to vynit Vránu" mňoukla Lístka už pevnějším hlasem, ale její oči byly stále zakalený bolestí. "Ale kdyby nám to řekla tak by nikdo nemusel ani umřít!"Rozkřikl se Orlík. "uklidni se Orlíku! životy těm mrtvým nevrátíš! " mňoukla Sojka a přitiskla se k Orlíkovi aby se uklidnil. Orlík se sklidnil. Ale to se nedalo říct o Zvonečkovi.,,Kvůli Vráně mi umřel bratr!"Ječel na celé učednické doupě a málem se rozbrečel. "Vrána za vraždu tvého bratra nemůže Zvonečku." mňoukla klidně Skvrnka. Zvoneček se ale rozplakal. "Vráno, vidíš co si způsobila? kvůli tobě všichni v klanu trpí! nechceš se rači vrátit k Hadímu klanu?! aby sme tu měli od tebe klid!" zakřičel Flíček z ostra. "A neměla bych rovnou umřít?!"Vykřikla podrážděná Vrána. "to bys byla fakt hodná! " zašklebyl se Flíček. Želvička mávla naštvaně ocasem aby svému bratrovi naznačila aby přestal. Flíček sestru ignoroval. "No to jsem málem umřela a tys ses na to přitrouble díval a nepomohl mi!"Obviňovala ho Vrána. Ve Flíčkových očí se zableskl strach. "a neříkala si před pár dny že se za sebe umíš prát? " zasičel na obranu Flíčka. A zkoušel jsi někdy bojovat proti dvou nejlepším válečníkům Hadího klanu?!"Naštvala se Vrána. "ne ale určitě bych je porazil " vychloubal se Flíček. Ostatní učedníci se zasmáli, Flíček je rychle zchladil pohledem. Hrdelním hlasem zavrčel, "to si vypiješ! " zavrčel a přikrčil se k útoku. "Konečně se chováš jako kocour. I když se prát v učednickém doupěti kočka nevidí každý den."Ušklíbla se Vrána a také se připravila do bojového postoje.,,Tahle bitva rozhodne kdo tu má navrch a kdo je jen mazlíček."Mňoukla Vrána. Flíček zasičel a skočil po Vráně. Ale do cesty se mu postavila Želvička. Flíček dopadl před Želvičku a začala na ni sičet: "co to děláš?! tohle je náš boj! můj a tý zrádkyně!! ústup!!" "Ne! Úplně ses změnil Flíčku! Už to nejsi ty. Už nejsi ten milí bratr který by se kamarádil a pomáhal. Už prostě nejsi!"Vyčítala mu s křikem Želvička. "Možná jsem teď lepší " šeptl Flíček rozhodným hlasem a odešel z doupěte. "Ne nejsi."Špitla Želvička do lehkého vánku. Želvičce se podlomila kolena a spadla na zem. Vrána si lehla k ní, "Díky " mňoukla jí tiše do ucha. "Dojdu ti pro něco k snědku " řekla Vrána. Želvička se na ní vděčně podívala. Vrána vyběhla z doupěte a zamířila k hromadě s úlovky. Ještě tam pár kousků je. Najednou učinila silnou bolest na boku. Vrána bolestně zavřískla, Flíček - útočník - jí znovu otevřel rány na boku. "Flíčku! Hned ji pusť! " zavolala přicházející Černá hvězda. Flíček se na velitelku obrátil a neochotně slezl z Vrány. Z učednické doupěte vyběhla Lístka a za ní ostatní učedníci. Lístka si prohlédla rány. Zaběhla do léčitelského doupěte. Vrátila se s tlapkou omotanou pavučinami a měsíčkem v puse. Ošetřila Vránu.
Černá hvězda odvedla Flíčka do svého doupěte. "Flíčku, nevím co se s tebou stalo ale už toho s Vránou nech. Každopádně ti musím dát trest. Budeš se starat o starší, a budeš se starat o to aby Lístka měla dostatek bylin a pavučin, rozumíš? " rozkázala Hvězda. "Ano" zavrčel podrážděně Flíček ale do velitelčiných očí se nepodíval. "Dobře, ať už se to neopakuje. Můžeš jít " mňoukla. Flíček odešel a lehl si ke kapradí poblíž učednického doupěte.

23. Kapitola - Sokolí klan

11. července 2017 v 21:17 | Tajemný duch a Gepardí hvězda |  příběhy Sokolího klanu
Je ráno a Orlík se Sojkou se zrovna dělí o tučnou myš. Fouká chladný vítr což značí že brzy začne čas padajícího listí. Ke dvou učedníkům najednou zamířil Liščí tlapa. "Ahoj" pozdravil Orlík svého učitele když byl na doslech. Liščí na oplátku kývl. "Co budeme dnes dělat? " zeptal se dychtivě učedník. "Půjdeš na samostatný lov. A Sojko" oslovil mourovatou učedníci. "Ty půjdeš s Orlíkem, vzkázal mi to Křišťálový "
Sojka kývla. Liščí tlapa jim mávnutím ocasu naznačil že mají jít hned. Učedníci vyběhli z tábora a namířili si to na Květinovou louku. "Dáme soutěž kdo toho uloví víc? " zeptal se Orlík se šibalským úsměvem. Sojka přikývla "Jasně "
Sojka za dopoledne chytila jednu myš a drozda. Zahrabala si je pod jedním keřem. Orlíkovi se taky dařilo. Ulovil dva rejsky a červenku. Najednou Sojka ucítila podivný pach. Po chvíli co se ho snažila určit komu patří si to uvědomila.,,Orlíku! Musíme se rychle vrátit do tábora!"Křičela na svého kamaráda.,,Proč?"Zeptal se jí zmateně.,,Hadí klan!"Vysvětlila mu. Orlíkovi se zůžili oči. Oba sprintem běželi do tábora. Když do něj doběhly tak to už, ale nebil ten tábor který znali. Odehrávala se tam bitva mezi samotným Hadím a Sokolím klanem. Orlík se Sojkou se hned pustili do boje. Vrhli se na Makového očka. Zástupce velitele. Orlík mu skočil na záda a Sojka se mu zahrizla do zadní nohy. Borovicové očko setřásl Orlíka ze zad a odkopl Sojku stranou. Orlík spadl na záda a vyrazil si dech. Borovicový se obrátil na Orlíka. Napřáhl se nad ním tlapou. "Orlíku! " vykřikla vyděšeně Sojka. Rychle se odrazila a skočila na válečníka. Zakousla se mu do ramene. Borovicový ji shodil a přišpendlil ji k zemi. Začal jí parát břicho. Sojka bolestně zavřískla a tím zburcovala Orlíka který jí přispěchal na pomoc. Shodil kocoura ze Sojky a zakousl se mu do ramene. Sojka se neohrabaně postavila a zakousla se Borovicovému do přední tlapky. Očko bolestí zamňoukal. Vyvlíkl se učedníkům a utekl pryč z tábora.

Černá hvězda se zakousla do Srnčí tlapy a odhodila ji stranou. Srnčí zasičela a znovu se vrhla na Černou hvězdu. Zuřivě se ji zakousla do přední tlapky. Černá hvězda zavřískla a chytla kočku zezadu za krk. Znovu ji odhodila. Srnčí tlapa vztala a utekla. Černá hvězda se ohlédla po bojišti. Hadí klan má menší převahu ale Sokolí klan je odhodlaný zvítězit a ubránit své území.

Na Vránu skočili najednou dva válečnici které dobře znala. Jalovcová letka a Chlupatý ocas. Přešpendlili ji k zemi a začali ji párat. Snažila se vykroutit, ale nešlo to. Rány z předešlého dne se jí znovu otvírali a způsobovali další bolest. Měla už od nich rozdrápaný bok, břicho a nohy. Myslela si že tohle je její konec. Podívala se ještě jednou po bojišti. Najednou si všimla Flíčka jak stál ve stínu tábora. Viděl že potřebuje pomoc, ale nepomohl jí. Ve Vráně se probudil takový vztek který v ní ještě nekoloval. Když se Chlupatý blížil k jejímu krku tak ho odrazila zadníma nohama. Chlupatý odletěl. Jalovcová se na ni vrhla, ale Vrána se jí uhla a odběhla se podívat jestli matky nepotřebují pomoc.

Bělouško zrovna zápolil s hbytou Šedou veverkou. Kočka se po něm ohnala ostrými drápy. Bělouško sklonil hlavu aby vyhnul. Veverka mu drápy zasáhla ucho. Bělouško slabě mňoukl. Šedá mu ošklivě potrhala ucho. Teď je nařadě on. S vytasenými drápy ji zasáhl do tváře. Zůstane jí tam ošklivá jizva. Šedá veverka mňoukla a utekla. Za ní zmizel Vlčí srdce, Hnědosrstý, Sokolí spár a Blátivá tlapka. Bělouško se rozhlédl pi boji. Už tu zustal jen Rašelinový měsíc. Bělofousek ho drží pevně u země. Rašelinový měsíc krvácel z mnoha ran. Jednu má na rameni, druhou na čumáku a ještě jednu velkou na zádech. Nehybně leží na zemi. Přichází o jeden život. Najednou se pod Bělofouskem zachvěl. Bělofousek zavrávoral a Rašelinový utekl. U východu se zastavil a křikl:"tohle není konec Černý hvězdo!! Já se vrátím a zabiju tě a tebe taky Bělofousku!! " utekl pryč.
"Černá hvězdo!! " zavolala vyděšeně Lístka. Všichni se ohlédli za jejím hlasem. Lístka ležela na zemi poblíž léčitelského doupěte. Pod jejími tlapkami ležela scuchané, zkrvavené černobílé tělo. Pírko.
Dubová větev a Křišťálové oko se rozběhli k mrtvému synovi. Všichni se sešli aby truchlili za mladého léčitele.
Za svítání pro Pírka přišli starší aby ho pohřbili. Černá hvězda vyskočila na Temnou skálu. Kočky se automaticky sesedli pod skálou. "Dnes musíme pohřbít mladého léčitele Pírka. Lístko, byla si Pírkova učednice. Zítra se vydáš k Měsíčnímu kameni aby ti Hvězdný klan dal léčitelské jméno. Shromáždění je u konce" prohlásila Černá hvězda a kočky se rozešli.

6. kapitola - Sojčí klan

11. července 2017 v 15:31 | Gepardí hvězda |  příběhy Sojčího klanu
Havraní hvězda se zakousla šedé kočce do nohy. Ta vykřikla a utekla z tábora pryč. Hadí klan zaútočil na Sojčí brzy ráno a nikdo to nečekal. Havraní najednou ucítila ostrou bolest na boku. Zlatohnědý kocour jí páral bok. Hvězda se po něm rozmáchla drápy a trefila kocourův obličej. Kocour pustil své sevřený. Hvězda toho využila a skočila po něm. Přišpendlila ho k zemi a začala mu párat břicho. Kocour vykřikl a převalil se na bok. Havraní z něho spadla a přišpendlila jí další kočka. Zlatohnědý kocour ji také přišpendlil. Snažila se vyvléknout, ale to se jí nedařilo. Najednou se nad její hlavou objevil stín. Nad ní stál hnědě mourovatý kocour. Rašelinový měsíc.,,Tohle je tvůj konec Havraní hvězdo." Vyslovil Rašelinový a zakousl se Hvězdě do krku. Havraní ucítila prudkou a bolestnou bolest v krku. Cítila jak ji síly, opouštěli a umírala. Snažila se zvědnou, ale nešlo to. Ještě než zamřela oči, tak uviděla padnout k zemi Bobří kožešinu.

Ostružinová tlapa dala na ránu další měsíček a pavučinu. Havraní hvězda s této bitvě přišla o dva životy. Teď Ostružinová tlapa ošetřovala Bobří kožešinu. Kočka skoro nedýchala. Snažila se jí zachránit, ale, věděla, že to bude těžké a skoro nemožné. Přidala na ránu další měsíček s pavučinami. Do jejího doupěte najednou strčil hlavu Zlatý plamen. Byl druhem Bobří kožešiny, takže pro něj muselo být těžké ji vidět pomalu mrtvou.,,Můžu s něčím pomoc?" Zeptal se. Ostružinová se podívala na zásoby pavučin a měsíčku. Pavučin měla dost ale měsíček pomalu žádný.,,Potřebovala bych měsíček a to rychle."Podívala se na něj prosebně. On přikývl a odběhl. Ostružinová byla ráda, že v tom nebila sama. Se svou sestrou byli jediný, kteří měli zrzavou barvu, kožíšku. Většina členů klanu je odsuzovala jiní s nimi mluvili normálně. Tlapa si povzdychla a přiložila další měsíček na ránu. Takhle to nějakou dobu pokračovala a najednou přišel do doupěte Plamen s měsíčkem.,,Díky."Oplatila mu laskavě a pokračovala.


Myška se choulila v malé skalní puklině. Měla strach a bála se. Ráno slyšela, že Hadí klan šel zaútočit na Sojčí klan. Doufala že je její máma v pořádku a že se jí nic vážného nestalo. Myška měla hlad. Za tu dobu co tu byla, dostala jen jednu myš a už nějakou dobu je. V malé skalce byla jen jedna malá puklina a tu vždycky někdo hlídal. Najednou puklinu zastínil stín kocoura.,,Vylez ven." Rozkázal jí kocour. Myška ale nic neudělala. Na to se moc bála.,,Vylez ven ty zablešená koule chlupů jinak uvidíš!" Rozkázal už naštvaně kocour. Myška rychle vylezla ven. Sluneční světlo jí na chvíli oslepilo.,,Běž támhle."Ukázal jí kocour. Bylo to doupě ohraničené keři. Vstoupila tam. Uviděla tam Rašelinového měsíce. Po svém levém boku měl svého zástupce Borovicového očka a po své pravici měl světle zrzavou kočku s velikými drápy. Podívala se za sebe, jestli by neměla možnost ještě utéct, ale ve vchodu stál hnědě mourovatý kocour který jí hlídl u skály. Potom se zase otočila na velitele, zástupce a válečnici.,,Přestaň se tu konečně všude rozhlížet a raději nám řekni něco o své klanu ty škvrně!" Rozkřikla se zrzavá kočka. Myška se trochu zatřásla, ale svou odpověď řekla dost jasně a srozumitelně.,,Nikdy!",,Jak myslíš." Ušklíbl se Rašelinový a pokývl zrzavé kočce. Ta se odrazila od země a zaučila na Myšku. Ta se chtěla uhnout, ale už bylo pozdě. Zrzavá kočka ji přešpendlila k zemi a začala jí škrábat a párat břicho. Myška se snažila vykroutit, ale nešlo jí to.,,Dost, Drápkatá tlapo."Rozkázal zástupce. Drápkatá toho ihned přestala.,,Tak už nám to povíš?"Zeptal se Rašelinový, který se zákeřně usmíval. Myška zakroutila hlavou. Borovicový znovu přikývl a Drápkatá se znova pustila do Myšky. Rozdrápala Myšce bok a natrhla ucho.,,To pro dnešek stačí, můžete jít." Rozkázal Měsíc. Všichni tři válečníci odešli. Rašelinový přišel k Myšce a zašeptal do ucha.,,Tohle byl jen začátek. Pokud se budeš chtít dožít konce úplňku tak ti radím, abys všechno řekla."Když to dořekl tak ji odvedl zpět do skály. Myška si začala lízat bolestivé rány. Hlavně jí bolelo břicho. Nakonec jí spánek přemohl a ona usnula.

22. Kapitola - Sokolí klan

10. července 2017 v 17:03 | Tajemný duch a Gepardí hvězda |  příběhy Sokolího klanu
Bělofousek s Černou hvězdou si před Temnou skálou navzájem míjí kožichy. "Dnes jdu se Skvrnkou na trénink" oznámila Černá hvězda. "Mohl bych jít s vámi? " zeptal se okamžitě Bělofousek. "Jasně, díky" zavrněla Černá hvězda. "Černá hvězdo! " zavolal na ni Křišťálové oko, vedle něj šla jeho družka Dubová větev. "Potřebovali bychom s tebou mluvit" mňoukla radostně Dubová větev. "jistě " souhlasila velitelka. Bělofousek jim chtěl dát soukromí a vztal k odchodu. "Nevadí nám když tu budeš Bělofousku" mňoukla Dubová větev vřelým hlasem. Bělofousek děkovně kývl a posadil se zpět k Černé hvězdě. "Takže, já a Křišťálové oko spolu čekáme koťata. Dnes nám to řekl Pírko. Do konce úplňku se mam přestěhovat do školky" zavrněla Dubová větev a přitom mrskala vousky. "To vám gratuluji. Do školky se můžeš přestěhovat klidně hned. Oznámím to klanu" mňoukla Černá hvězda a vyskočila na Temnou skálu. "Všechny kočky Sokolího klanu ať se shromáždí pod Temnou skálou " zvolala Černá hvězda. Všechny kočky se začali shromažďovat. Když se všichni usadili Černá hvězda promluvila. "Sokolí klane, mam pro vás dobrou správu. Dubová větev čeká koťata. Dnes se připojí k ostatním matkám ve školce" prohlásila Černá hvězda. Kočky začali radostně příst a mňoukat. "A když bude Dubová větev teď matkou, nemůže bohužel mít učedníka. Zvonečku, tvým učitelem bude Šedý chlup.
Shromáždění je ukonce, můžete se rozejít" propustila je velitelka. Kočky začali Dubové větvi a Křišťálovému oku gratulovat.

Slunce vystoupalo nejvýše, je teplo a tak matky začali vyklízet starou podestýlku ve školce. K matkám přišel Bělofousek. "Vezmu učedníky a přeneseme vám čerství mech" oznámil. "Děkujeme " mňoukla Liščí oháňka za všechny. Bělofousek se vydal za učedníky. Našel je u učednického doupěte, Flíček, Skvrnka a Orlík se vyhřívání na slunci a Vrána se Sojka si usmívají kožíšky. "Závidím Zvonečkovi že šel na lov" mňoukla závistivě Vrána. "To všichni " odpověděl jí hořce Flíček. "Ahoj mládeži " pozdravil Bělofousek a posadil se. "Ahoj Bělofousku, máš pro nás nějaký úkol? " žadonila Sojka. "Schodou okolností ano. Půjdeme nasbírat mech pro matky"
Učedníci šťastně zavrěli. Všichni se zařadili za Bělofouska a vyšli ke Kapradinovému lesu kde roste nejvíce mechu.
Bělofousek našel dobré místo kde je spousta mechu. "Mech musíte opatrně vytrhat. Vlhkost z něj vyklepávat nemusíme, je suchý " mňoukl Bělofousek a opatrně začal trhat mech. Učedníci udělali to samé. Sojka utrhla pořádný kus mechu. Flíček drasá na kousky drobný chuchvalec. Zdá se že Vrána je už trochu zkušenější. Skvrnka se z neúspěchu učí a nakonec mech vytrhne a Orlík, ten je mistr.
Za nedlouho mají všichni dost mechu a vydávají se zpět do tábora.

V táboře vymění učedníci matkám mech a dál se nudí v učednickém doupěti. Najednou k nim přichází Bílý orel se Stříbrným kožichem.,,Nehcete jít s náma na lov?"Nabídne jim Bílý. Učedníci se na něj otočili a hned zazněla odpověď.,,Jo!"Všichni se vyhoupli na čtyři a upalovali k východu z tábora.,,Ty ne Vráno. Máš zákaz opouštět tábor."Upozornil jí Stříbrný kožich. Vrána sklesle padla na zadek a něco si zamumlala pod vousy.,,Jdeme."Rozkázal Stříbrný. Všichni se běží směrem ke Smrkovišti.,,Takže mládeži já se Stříbrným kožichem půjdeme lovit na Květinovou louku a vy půjdete lovit do Dubového lesa."Mňoukl Bílý a každý se vydal na určené místo. Učedníci šli spolu bok po boku k Dubovému lesu. Když byli v Dubovém lese tak se chtěli rozejít když vten moment před ně dopadla Vrána. všichni učedníci se zadivili, Vrána má zůstat v táboře. "co se děje Vráno? " zeptala se Sojka. "jo, měla si zůstat v táboře! " zasičel naštvaně Flíček. ,,No a? Vám by se taky nelíbilo kdyby jste museli celý dny trčet v táboře!"Prskla na ně černá kočka. "budeš mít od Černé hvězdy velký malér! Měla by ses hned vrátit do tábora!" rozkázal Flíček a naštvaně zastříhal ušima.,,Ty mi nebudeš co rozkazovat! Stejně máš jméno jak pro mazlíčka!"Křičela Vrána a napínala všechny svaly v těle."aspoň ne jsem zrádce! " vykřikl Flíček, zasičel a s výtasenými drápy skočil po Vráně.Vrána se ale uhnula a skočila po Flíčkovi.Flíček se jí pokusil zakousnout do tlapky ale Vrána byla moc rychlá. "Nechte toho! " zakřičela Skvrnka, ale učedníci nepřestali. Boj se pomalu přesouval k řece. Nakonec Flíček odrazil Vránu a ona spadla do rozbouřené řeky.Flíček se ušklíbl, Sojka přistoupila blíž k řece "si v pořádku Vráno? " zavolala trochu neklidně.Však se jí odpovědi nedostalo.Sojka skočila do vody a plavala směrem k Vráně. Chytla ji na voulnou kůži za krkem a namáhavě ji táhla na břeh. Když ji dotáhla na břeh tak se okolo ní postavili učedníci. Najedou otevřela oči a vystartovala na Flíčka.Flíček se vylekal, zavrávoral a spadl na zem. Vrána mu zarévala drápy do kůže."nechte toho!!! " volala Sojka. Učedníci ji neposlechli a tak srazila Vránu k zemi.Vrána už ale neměla pomalu žádnou sílu tak nemohla vzdorovat.Sojka viděla že Vrána už nemá sílí. Skočila na Flíčka a srazila ho z Vrány. "už ji nech Flíčku! " rozkázala Sojka. Flíček se vykroutil Sojce a naštvaně se posadil. ,,Já se umím za sebe prát!"Vynadala jí Vrána. "vypadala si vyčerpaně a myslela jsem si že se už neubráníš, chtěla jsem ti pomoct" bránila se Sojka. ,,Já nepotřebuji pomoc."Opravila jí Vrána. Zvedla se a zamířila směrem ke hranicím s Hadím klanem.,,Kam sakra jdeš?"Zeptal se jí Orlík.,,To tě nemusí zajímat!"Křikla Vrána."musíme jí zastavit, přece ji nenecháme aby šla k Hadímu klanu, to je sebevražda " vyjekla Skvrnka. ,,A co když nechce spáchat sebevraždu? Co když je s nimi spolčená? Měli bychom ji sledovat!"Navrhl Orlík."jo, aspoň ti dokážu že to je zrádce " zasičel Flíček a přitom se díval na Sojku. Všichni až na Sojku se vydali za Vránou. "počkejte na mě " vyjekla Sojka a přiběhla k nim.Udržovali si velký odstup od Vrány aby je nezahlídla. Když přišli ke hranicím s Hadím klanem tak Vrána něco řekla a z křoví se vynořil bílý kocourek s jednou béžovou nohou.,,Ahoj Snížku, jsem ráda že tě zase vidím.",,Já jsem taky rád Vráno."Pověděl jí a olízl jí na tváři.,,Nějaké nové věci?"Zeptal se.,,Jo, nemůžu opouštět tábor a málem mě zabila vlastní matka nic nového."Říkala ironicky.,,Jinak jak něco jiného v Hadích?",,Jo, útok na Bleskové se nezdařil. Možná za dva dny na vás zaútočíme, ale bez tuláků, nebo jen tuláci teď jsi nejsem jistý. Prostě takový menší útok jak vás oslabit."Pověděl jí.,,Aha, už budu muset jít, nikdy nevíš kdo tě může sledovat.",,Jasně, uvidíme se tak za čtyř, jo?",,Jo.",,Ahoj Vráno, má lásko."Rozloučil se sní Snížek a ještě jí olízl mezi ušima."já vám říkala že to neni zrádce! " křikla Sojka tak hlasitě že jí slušela i Vrána.,,Ale je to zrádce! Schází se s kocourek z jiného klanu a vyzrazují klanová tajemství!"Křičel Orlík."tys je neslyšel, vyzradil jí kdy na nás zaútočí! " přidala se k Sojce Skvrnka.,,A co když nám to nechtěla povědět? Co když věděla o všech útocích? Klidně kvůli ní zemřel Medvídek se Lvím tesákem!"Potvrzoval svou teorii Orlík. Ale to už u nich byla Vrána i s vytaženými drápy."Vráno, promiň" vydala ze sebe vyděšeně Sojka.,,Teď to víte."Vidala ze sebe jedinou větu Vrána. Orlík s Flíčkem už po ní skočili a zarývali do ní své drápy. Ale Vrána se nebránila. Byla totiž srovnaná s tím co jí čeká."kluci nechte ji! " zakřičela Sojka. "proč? je to zrádce, nezaslouží si žít! " zasičel Flíček. "jestli je zrádce tak ať ji odsoudí Černá hvězda! " navrhovala Sojka.,,Tak, jo! Tak ať ji ona odsoudí!"Přikývl nějak až mile Orlík. Vrána vstala a každý jí z jedné strany obklíčil a šli do tábora.když vešli do tábora uviděli Černou hvězdu sedět u Temné skáli. Povídá si s Křišťálovým okem. Když však uviděli učedníky přestali mluvit. "Co se stalo? proč držíte Vránu jako zajatce? a proč byla Vrána venku? " ptala se Černá hvězda s naštvaným obličejem.,,Protože Vrána je zrádce!"Prskl Orlík."ať nám to poví sama" Černá hvězda se podívala na Vránu
Ta si povzdechla a začala.,,Scházím se s kocourem z jiného klanu. Říkali jsme si různé věci a také jsme věděli kdy naše klany chtějí na koho zaútočit. A taky ví že tu máme posili z jiných klanů."Přiznala se Vrána a přitom všem se dívala Černé hvězdě do očí."z jakého klanu je? z Hadího? ví i ostatní z jeho klanu o čem si povídáte? " zasičela na ni Černá hvězda.,,To netuším, ale jestli ho někdo sledoval jako dneska mě tak ano.""a je z Hadího klanu? " zeptal se naštvaně Křišťálové oko.,,Ano."Odpověděla na otázku černá kočka."Vráno, proč si mu řekla tajemství Sokolí klanu? " ptala se iz klidněji Černá hvězda.,,Protože ho miluju. On mi také řek svá tajemství."ale jak můžeš vědět že on tajemství našeho klanu nevyzradí Rašelinovému měsíci? " zasičel Křišťálový.,,Protože ho znám.""ale to nemění nic na tom že to neřekl Rašelinovému! a že si zradila klan!" křičel na ni Křišťálové oko a naštvaně mrskal ocasem.,,Já vím, a jak by řekl Květový měsíc: Každý špatný čin má své následky. Ten kdo ho provedl musí být potrestán. Ať už ho provedl kdokoliv, trest musí odpovídat činům a následkům jaké se způsobili. Ale vždycky existuje potrestání které nekončí smrtí, ale i tak je bolestné a děsivé.""moudrá slova Vráno. Tvůj trest si rozmyslím, běž do učednického doupěte. Do doby než řeknu neopustíš tábor" rozkázala Černá hvězda. Všichni učedníci odešli.

Černá hvězda vešla do učednického doupěte. Vrána sama leží ve svém pelíšku. Hned jak si velitelky všimla hbitě zvedla hlavu. "Vráno, jsem tu kvůli tvému trestu. Svůj trest sis zvolila sama" řekla Černá hvězda snažila se aby její hlas zněl silně. "Já vím, a přijímám ho" mňoukla tiše Vrána. Za Černou hvězdou vyšli Černosrstá a Azurová kožešina. Válečnice přišli k Vráně. Černá hvězda kývla a obě kočky se vrhli na učednici. Vrána se vůbec nebránila. Azurová kožešina se jí zakousla do ramene. Černosrstá do stehna na zadní noze. Vrána bolestně kňučela. Azurová pustila Vránino rameno a rozdrasala jí bok. Černosrstá ji natrhla ucha a kousla jí do přední nohy. A nakonec jí ještě Azurová rozdrásala záda."To stačí " zavelela Černá hvězda. Válečnice odešli z doupěte učedníků. "Vybrala sis krutý trest Vráno. Tyhle rány ti nikdo neošetří, budou se muset zahojit sami. " pošeptala jí do ucha Černá hvězda a odešla. Vrána si začala lízat krvavé rány. Do doupěte vešli ostatní učedníci. Flíček byl první. Šťastně se ušklíbl, o jejím trestu věděl stejně jako ostatní učedníci.
Jako poslední do doupěte vesla Lístka. "Neboj, Černá hvězda by neodpustila aby si zemřela jen kvůli tomu co si udělala. Brzy se uzdravíš" mňoukla Lístka povzbudivě. Vrána se od ní odtáhla a pokračovala v olizování ran. Lístka si povzdychla a lehla si do pelíšku. Chtěla dávat pozor na Vránu kdyby náhodou bolestí omdlela, nakonec ji však únava přemohla a Lístka se ponořila do světa snů.

Dubosrstý

3. července 2017 v 9:42 | Tajemný duch |  Tuláci
Jméno: Dubokotě - Dub - Dubosrstý
Postavení v klanu: Válečník
Bývalí klan: Tulák
Popis: Hnědý kocour s šedými pruhy a medovýma očima
Povaha: Silný, netrpělivý a žárlivý
Vyniká: V plavání a řečnění
Matka: ?
Otec: ?
Sestra: Lví drápka
Bratr: Makové zrno
Příběh: Se svými sourozenci jsou už od narození tuláci. Jako koťata je unesl jeden z tuláků. Vyrůstali v "klanu" tuláků. Vybudovali si respekt a teď jsou z nich skvělý válečníci.

Smrkový tesák

2. července 2017 v 15:35 | Tajemný duch |  Tuláci
Jméno: Smrkokotě - Smrk - Smrkový tesák
Postavení v klanu: Válečník
Bývalí klan: Bleskový klan
Popis: Zrzavý kocour s hnědými flíčky a hnědýma očima
Povaha: Náladový a hloupý
Vyniká: Ve šplhání na stromy
Matka: Ohňospárka
Otec: ?
Bratr: Ohnivý lev
Družka: Lví drápka
Dcera: Sokolkokotě
Příběh: Se svým bratrem žili v klanu až do válečnického jména. Pak se začali měnit. Dostali první učedníky. Ani jeden nebyl rád když jeho učedník dělal kotěcí lumpovyny. Jednoho dne vzali oba učedníky k řece. Zaútočili na ně a ošklivě je poranili. Jeden z učedníků který v sobě měl ještě trochu sil zaútočil na Ohnivého lva. Druhá učednice získala trochu času a utekla. Chtěla se vrátit ale její bratr byl už mrtví a Smrkový tesák ho vhodil do řeky. Učednice utekla a vše řekla veliteli. Velitel oba bratry vyhnal z klanu. Učednice se po pár dnech zemřela na infekci.

Safírový holub

2. července 2017 v 15:16 | Tajemný duch |  Tuláci
Jméno: Safírokotě - Safír - Safírový holub
Postavení v klanu: Válečník
Bývalí klan: Bleskový klan
Popis: Šedý kocour se žlutýma očima
Povaha: Krvežíznivý, chytrý a lstivý
Vyniká: V boji
Matka: Sněhová tlapa
Otec: ?
Sestra: Květoočka
Družka: Zmijodrápka
Dcera: Vločka
Syn: Ořešák
Příběh: Se svou sestrou vyrůstal v klanu. Když byli oba válečníci jejich matka byla smrtelně zraněna v boji. Léčitel se ji pokusil vyléčit ale Sněhová tlapa zemřela. Safírový holub a Květoočka za to obvinili léčitele a společně ho zabili. Přitom si však nevšimli že léčitelský učedník je pozoruje z úkrytu. Válečníci byly vyhnáni z klanu.

Slunečnicové oko

2. července 2017 v 15:01 | Tajemný duch |  Tuláci
Jméno: Slunečnicokotě - Slunečník - Slunečnicové oko
Postavení v klanu: Válečník
Bývalý klan: Tulák
Popis: Pískové mourovatý kocour se zlatýma očima
Povaha: Rychlí, nenápadný a divoký
Vyniká: V obraně
Matka: ?
Otec: ?
Příběh: Se svou sestrou jsou již tuláci od narození. On se staral o bezpečí a ona o jídlo. Své rodiče nikdy nepoznali.

Zlomený měsíc

2. července 2017 v 12:58 | Tajemný duch |  postavy z DK
Jméno: Zlomený měsíc - Zlomený ocas
Anglické jméno: Brokenstar - Brokentail
Barva srsti: Dlouhá hnědě mourovatá
Barva očí: Oranžová
Postavení v klanu: Velitel - tulák - zajatec
Klan: Stínový klan - tulák - Hromový klan
Povaha: Krvelačný, zlý a krutý
Vyniká: V boji
Matka: Žlutozubka
Otec: Zubatý měsíc

21. Kapitola - Sokolí klan

2. července 2017 v 12:51 | Tajemný duch |  příběhy Sokolího klanu
"Kam jdeš Vráno? " zavolala za Vránou probouzející se Lístka. "Jdu jen na lov. Jdi ještě spát Lístko" mňoukla Vrána a olízla Lístku na čele. Pak svižně opustila tábor. Podívala se na nebe, brzy bude pršet. Rozběhla se do Smrkoviště. O kožíšek se jí začali rozbíjet kapky deště.
Začichala, cítí veverku. Ale veverka je na stromě. Začala pomalu šplhat na nízkou větev. Veverka je na konci tenké větvičky. Vrána se začala pomalu přibližovat k veverce. Veverka si Vrány všimla a vyskočila aby utekla na vedlejší větev. Vrána bezmyšlenkovitě skočila za ní. Chytila ji do čelistí. Pak znovu začala přemýšlet. Došlo jí že se musí dostat na nějakou větev. Pokusila se zachytit na protější větvi, ale tak daleko nedoskočí.
Padá k zemi. Sužuje jí obrovská bolest na boku. Chvilku leží na mokré trávě a ani se nehne. Nakonec zbírá poslední sílí a staví se na tlapky. Najednou za sebou slyší slabé kroky. Čichá ale nic necítí. Otevírá tlamičku. Co cítí ji vyděsí. Bere nohy na ramena. Musí utéct, jinak zahyne. Smrtelná odpověď rychle běží za ní. Vrána se ohlíží. Nedává pozor na cestu a uklouzává na mokré trávě. Padá na zem. Kroky slyší blíž a blíž. Rychle stává a znovu utíká. Ve snaze se zbavit Smrtekné odpovědi vklouzne do trní. Proplétá se ostrými větvičkami. Srst se ji zachycuje o trny. Ostré jehličky jí drásají na obličeji a bocích. Za pár chvil je celá poškrábaná. Konečně vybíhá ven z trní. Utíká co nejrychleji může. Uslyšela za sebou naštvané vřískoty Smrtelné odpovědi. Vrána se trochu pousmála, získala trochu času. Nad její hlavou se objevil blesk a hlasitě zahřmělo. Vrána se lekla a cukla sebou.
Probíhá rozblácenou louží. Na kluzkém blátě jí podjížní tlapka a znovu padá na zem. Slyší Smrtelnou odpověď blíž. Vrána je moc slabá a nemůže se postavit. Vzdává se. Ze strachu zavírá oči. "Přece se tak snadno nevzdáš. Takovou tě neznám Vráno" uslyšela Vrána. Zvědavost převládla a otevřela oči. Před ní stojí její učitelka z Hadího klanu. Bílé září a její černobílý kožíšek je teď nevýrazný. "Stříbrná roso... Já... Už nemůžu..... " zakoktala Vrána a klesla hlavou k zemi. Stříbrná rosa jí tlapkou zvedla hlavu a upřeně se jí zadívala do očí. "Vráno, v Sokolím klanu tě čeká velká budoucnost. A jestli se hned nezvedneš tak ti ukousnu ocas" zasičela Stříbrná ostře na Vránu. Vrána se postavila a rozběhla se pryč. Stříbrná rosa se rozplynula.
Vrána každým krokem zpomalovala. Smrtelná odpověď jí dýchá na záda. Ohlíží se za sebe. Smrtelná odpověď zmizela. Kam se poděla? To to vzdala tak snadno? Ne! Najednou se Smrtelná vynořila z křoví a skočila přímo na Vránu. Vrána se pokusila vyhnout ale je příliž slabá. Smrtelná sekla drápy a potrhala Vráně ucho. Smrtelná odpověď přimáčkla Vránu silou k zemi. Vrána bolestně zamňoukala. "Kdyby si zůstala v Hadím klanu čekala by tě budoucnost o které se ti ani nesnilo" zasičela Smrtelná odpověď. "Jsem spokojená v Sokolím klanu" odsekla Vrána. Smrtelná odpověď zasičela. "Pusť mou učednici! " přikázala Zářivá růže která zrovna přišla. Vrhla se na Smrtelnou odpověď. Zakousla se jí do tlapy. Unavená a zraněná Smrtelná odpověď se neochotně vzdala a neohrabaně utekla.
Zářivá růže se otočila na Vránu která vypadá jako mrtvá. Strčila do ní čumákem. "Vráno vstávej! " zoufale přikázala. Vrána otevřela oči. Zářivá růže ji vzala za volnou kůži za krkem.

Lístka čeká u vchodu do tábora a nedočkavě čeká na Zářivou růži.
Zářivá růže vykoukla z křoví. "Co se stalo? " vyjekla Lístka. Zářivá růže neodpověděla a hned zamířila k léčitelskému doupěti. Lístka zamířila za ní.
Zářivá růže položila Vránu na mechový pelíšek. Pírko vykoukl ze svého doupěte z kapradí a rozběhl se k Vráně. "Lístko, prohlédni Vránu" přikázal Lístce. Lístka opatrně prohlédla Vránu. "Vrána má pár povrchových zranění. Nic jí není je jen unavená a podchlazená" mňoukla nejistě. "Skvěle Lístko" pochválil ji Pírko. "Stačí když si odpočine " mňoukl Pírko a odešel pro pár bylinek. Přiložit byliny na nejhorší rány. "Zářivá růže můžeš si jít odpočinout. vrána bude v pořádku "
Zářivá růže kývla a odešla. Lístka se podívala na Pírka. "Pohlídám jí" mňoukla a lehla si k Vráně.

Zářivá růže rychle běžela přes tábor. Když běžela kolem školky uslyšela mňoukání. Potom ze školky vykoukla Liščí oháňka. "Liščí oháňko co to děláš? Vždyť máš koťata nemůžeš se někde toulat v dešti " starala se Zářivá růže. "Já vím ale Bílá tlapa potřebuje levanduli, nemá dost mléka pro čtyři koťata "mňoukla Liščí oháňka trochu ustaraně. "Jdi ke svým koťátům, já levanduli přinesu " rozkázala Zářivá růže. Liščí oháňka děkovně kývla a vrátila se do školky. Zářivá růže zaběhla zpátky do lečitelského doupěte. "Lístko potřebuji trochu levandule pro Bílou tlapu, nemá dost mléka pro všechny čtyři koťata" mňoukla Zářivá růže. "Jistě, trochu ti přinesu" přikývla Lístka a zaběhla do spíže pro levanduli. V tlamicče přinesla tři fialové květiny s dlouhým stonkem. Položila je na, zem. "Dekuji" mňoukla Zářivá růže a vzala levanduli do tlamyčky. Vyšla z léčitelského doupěte. Všimla si že na hromadě s úlovky ještě něco zbylo. Doběhla k hromadě a vzala z ní tři myši. S plnou tlamičkou vklouzla do školky. Položila vše na zem. "Tady je ta levandule a ještě něco k snědku " mňoukla a tlapkou střičila do levandule a dvou myší. "Moc ti děkujeme Zářivá růží" mňoukla vděčně Bílá tlapa a olízla Zářivou růži na čele. "Nemáte za co" odsekla Zářivá růže. Vzala si svou myš a odešla. Rychle doběhla do válečnického doupěte. Lehla si do pelíšku z mechu a začala požírat myš. "Kde si byla? " mňoukl na ni kocour opodál. Ohlédla se za sebe, Žaludoví ocas se na ni koukal. "Lístka mi řekla že Vrána šla v tomhle dešti na lov, musela jsem ji najít " vysvětlila Zářivá růže. "Neni ti zima? Máš úplně promočený kožich " mňoukl a začal jí čistit kožíšek. "Díky" mňoukla a olízla Žaludového na čele.
Za nedlouho spolu usnuli.