Srpen 2017

26. Kapitola - Bleskový klan

20. srpna 2017 v 21:27 | Tajemný duch |  Příběhy Bleskového klanu.
Jasná hvězda vešla do léčitelského doupěte. V tlamičce nese velkého zajíce pro Bledou duši a Divokého srdce aby se posilnili. Položila zajíce na zem před spící Bledou duši a Divokého srdce. Nechce je budit tak rači odchází. Stejně se musí setkat s Myší oháňkou.
S Ledovým plamenem už čekají u jezevčí nory. Dnes přišla Myší oháňka znovu sama. Má na tváři vážný výraz. "Mam pro vás velmi naléhavou zprávu. Zítra Hadí klsn, tuláci a bohužel i my zaútočíme na Sokolí klan. Až začne bitva musíte přijít a pomoct Sokolímu klanu, hned jak přijdete začneme bojovat s vámi proti Hadímu klanu. " řekla statečně Myší. "Přijdeme" odpověděla Hvězda. Myší oháňka kývla a odešla. Jasná hvězda i s jejím zástupcem vyrazili zpět do tábora.
Jasná hvězda vyskočila na pařez a svolala klan. "Zítra Hadí klan zaútočí na Sokolí. Bohužel Sojčí budou nuceni bojovat po boku Hadího klanu. " řekla Hvězda. Plamenný kožich se postavil, "a co uděláme my? " zeptal se. "Přidáme se k boji po boku Sokolích, jak mile přijdeme Sojčí se obrátí na naší stranu" odpověděla Jasná hvězda a kočky začali šťastně jásat. Jasná hvězda seskočila z pařezu a zamířila k Divokému srdci a Bledé duši sedícími před léčitelským doupětem. "Divoké srdce jsem ráda že ses vzbudil. Ale jsem tu abych se zeptala jestli si schopný zítra bojovat? Bojím se že by se ti rány znovu otevřeli " řekla Jasná hvězda s vážností v očích. "I kdybych měl zemřít budu bojovat" odpověděl statečně a neústupně Divoký. "Jak si přeješ ale doufám že Bledá duše bude stebou a pomůžeti" zapředla s jiskrou v očích Jasná hvězda. "To se nemusíš bát" mňoukla Bledá duše s úsměvem. Jasná hvězda kývla a odešla.

25. Kapitola - Bleskový klan

20. srpna 2017 v 20:08 | Tajemný duch |  Příběhy Bleskového klanu.
Jasná hvězda a Ledovým plamen čekají u jezevčí nory na válečníky Sojčího klanu. Z jezevčího doupěte uslyšeli mňouknutí na pozdrav. Z nory ladně vylezla mladá černá válečnice Myší oháňka. "Máš nějaké nové zprávy? " zeptala se bez pozdravení Hvězda. "Tuláci začnou častěji útočit na vaše hlídky a učedníky bez dozoru budou unášet. Ale další útoky na tábor zatím neplánují. Zítra se vrátíme s dalšími zprávami, zbohem" odpověděla Myší a odešla. Jasná hvězda a Ledový plamen rychle doběhli do tábora. U vchodu uviděli vyrážet hlídku a několik učedníků jak vyráží na lov. "Všichni se vraťte do tábora! " rozkázala Hvězda. Kočky poslechli a vrátili se zpět. Jasná hvězda vyskočila na pařez a svolala klan. "Dnes jsme se znovu setkali s Myší ohaňkou. Řekla že tuláci budou častěji útočit na hlídky, a proto na hlídku bude vyrážet minimálně pět válečníků, bez učedníků. A ještě nám řekla že tuláci budou unášet i osamnělé učedníky. Proto budou učedníci vycházet z tabora jen minimálně po dvou a minimálně s jedním starším válečníkem. Vyrazili nějací učedníci na lov? " zeptala se Jasná hvězda a upnula pohled na učitele. Postavil se Myší ocas, "jen Třešeň a Kapradík ale za chvilku by se měli vrátit " řekl. V tu chvíli do tábora vešli dva učedníci s kořistí. Močálová tlapa a Cesmínový vánek k nim přiběhli a Močálová tlapa je začala láskyplně olizovat. Cesmínový vánek jim začal vysvětlovat o čem se jedná. "Shromáždění je u konce, můžete se rozejít " ukončila shromáždění Jasná hvězda. Kočky se rozešli. Ledový plamen shromáždil hlídku složenou z Kapradinového oka, Rybí šupiny, Dubového kožicha a Břečťanovousky. "Proberte k sobě ještě Myšího ocase a Mývalí letku. A buďte opatrní " řekl Ledový. Všichni kývli a Břečťanovouska doběhla a přivedla oba jmenované válečníky a hlídka vyrazila. Ledový plamen odešel do válečnického doupěte, objevil tu Medového ouška. "Medové ouško půjdeš se mnou na lov s učedníky? " zeptal se přátelsky svého syna. "Jistě, aspoň se trochu připravím na svého učedníka " zasmál se Medový. Oba válečníci došli k učednickému doupěti. "Pojďte, jdeme na lov" vyzval je Ledový. Učedníci šťastně vstali a zamířili k východu z tábora ale tam počkali. "Počkejte, ještě něco zařídím " mňoukl Ledový a vykročil ke starším. "Mohl bych vás o něco požádat? " zeptal se uctivě Ledový starších. "Jistě " promluvil za všechny Liščí kožich. "Jak určitě víte budeme potřebovat hodně sil. Bereme učedníky na lov a budem potřebovat jámu na zásoby. Mohli by ste vyhrabat jámu? " zeptal se. "Jistě že ano" odpověděl za všechny Duhový soumrak. Ledový kývl na znak díků a odešel za učedníky.

Bledá duše olízla čumáček Divokého srdce. "Prosím probuď se" zašeptala smutně. Bledá duše zvedla hlavu k obloze na které září Stříbrná kožešina. "Prosím Hvězdný klene, dej mu síly k tomu aby otevřel oči " požádala zoufale. Sklonila hlavu k zemi. "Bledá duše? " zašeptal chraplavím hlasem Divoké srdce. Bledá duše vzhlédla a začala Divokému srdci zběsile olizovat čumáček. Oba začali hlasitě příst. Bledá duše ho přestala olizovat, přitulila se k němu. "Miluju tě Divoké srdce" zavrněla šťastně Bledá duše. "Já tebe taky" oplatil jí Divoký srdce a olízl jí čumáček.

24. Kapitola - Bleskový klan

20. srpna 2017 v 16:56 | Tajemný duch |  Příběhy Bleskového klanu.
Celý klan je v pozoru. Čekají na útok tuláků. Bledá duše nabrala nové sílí ale Divoké srdce stále spí. Je ochotná ho bránit do posledného dechu. Po jejím boku stojí Jasná hvězda a Makové očko. Všichni jsou připraveni v bojových pozicích. Kočky uslyšeli tlumené kroky. Do tábora vtrhly tuláci. Bleskový válečníci se na ně vrhly. Tuláci jsou viditelně překvapeni. Bleskový získali výhodu ale tuláci se brzy zpamatovali.
Smrtelná odpověď přišpendlila k zemi Bledou duši. "Co kdyby sme dokončili to co jsme předtím začali?" zasičela Smrtelná s úšklebkem. Bledá duše zasičela a odhodila Smrtelnou zadníma tlapa pryč. Bledá se postavila a skočila na Smrtelnou. Smrtelná ji setřásla a obě se postavili sobě čelem. "Chci jen říct že se nemusíš bát, Divoké srdce nebude trpět dlouho" zasičela Smrtelná ve snaze aby naštvaná Bledá udělala chybu. Bledá však jen zasičela a jejího provokovaní si nevšímala. Skočila po Smrtelné a zakousla se jí do boku. Smrtelná jí útok oplatila kousnutím do ramene. Bledá duše ji pustila a jeho odskočila o pár kroků dál. Smrtelná odpověď skočila a obě kočky se proměnili v klubko zubů a drápů.

Červeník si pohledem poměřuje svého soka. Ohnivý lev je mnohem větší a silnější ale je hloupía pomalý. Červeník mu skočil na záda a začal ho kousat do ramen a do krku. Ale Ohnivý lev ho shodil. Ohnivý rychle zareagoval a přišpendlil Červeníka u země. Rozevřel čelisti a připravil se s ním skoncovat. Červeník se ohnal drápy a udělal Lvu čtyři dlouhé škrábance na tváři. Lev odskočil. Červeník se postavil a zakousl se mu do ocasu. Lev ho ještě chvilku tahá po táboře než ho Červeník nechá utéct.

Hroznová bobule je celá zježená. Na bocích a tlamě má krev svých nepřátel. Bojuje jako lvice aby ochránila svá koťata. Zrovna se zakousla do ramene mladé kočky. Učednice s křikem utekla pryč z tábora. Hroznová bobule uviděla velkého kocoura který přimáčkl k zemi Divokou růži. Chystá se jí zardousit. Hroznová bobule ze sebe dostala válečný pokřik a skočila na Dubosrstého a srazila ho z Divoké růže. Zakousla se mu do krku a natrhla mu ucho. Dubosrstý se jí vykroutil a utekl. Hroznová bobule ho chvilku doprovázela a pak se vrátila ke školce aby chránila kamaradčiny koťata. Divoká růže na ní vrhla vděčný pohled.

Trnovouska přišpendlila Keřotlapku k zemi. Zakousla se jí do přední tlapky. Keřotlapka bolestně zavřískla. Uslyšela dupod něčích tlapek. Trnovouska pustila tlapku a zasičela na blížící se ho Červeníka. Červeník jí srazil k zemi a zakousl se jí do ramene. Trnovouska zasičela a shodila ho. Keřotlapka se mezi tím postavila a připravila se k boji po boku Červeníka.

Smrtelná odpověď právě prohrála boj s Bledou duší a Jasnou hvězdou. Smrtelná odpověď se rozhlédla pi bojišti. Její tuláci prohrávají. Smrtelná odpověď doběhla k východu z tábora a zvolala "ústup! Ústup! "
Všichni tuláci se vythli ze spárů svých soupeřů a utekli. Bleskový klan začali hlasitě ohlašovat své vítězství.
Bledá duše se vrátila k Divokému srdci. Lehla si k němu a olízla mu čumák. "Budu tě chránit i před kočkami Temného lesa. Neboj se, si v bezpečí. Navždy " zašeptala mu do srsti.

23. Kapitola - Bleskový klan

19. srpna 2017 v 19:44 | Tajemný duch |  Příběhy Bleskového klanu.
Makové očko ošetřil Divokého. Bledá duše si k němu lehla. "Přežije to? " zeptala se se slzičkami v očích. "To zatím neni jistý, musíme počkat " odpověděl. Bledá duše Divokému olízla čumák. "Bude v pořádku? " zeptal se Kapradík který právě přišel. "To ještě nevím " zašeptala smutně Bledá duše. Kapradík přišel blíž, zašeptal Divokému srdci něco do ucha a odešel. "No ták Divoké srdce, vstávej. Prosím" zašeptala Bledá duše.

Břečťanovouska a Medové ouško jsou na lovu v Keřovém lese. Našli staré doupě jezevce. "Pach je velmi slabý, jezevec tu už nežije " mňoukl Medové ouško. Vyšli tedy znovu na lov. Ale najednou uslyšeli kroky které vychází z, jezevčího doupěte. Vrátili se tam a začichali. Že by se Medový spletl? Ne. Necítí jezevčí pach. Cítí pach koček, koček se Sojčího klanu. Oba se připravili k útoku. Z jezevčího doupěte vykoukla černá kočka. "Neútočte, nechceme bojovat" řekla černá kočka a vylezla. Za ní vylezly dva další. "Jsem Myší oháňka, tohle je Kamenný kožich a Jedlová kožešina. Jsme ze Sojčího klanu. U nás na území jsme našli tyhle jezevčí tuneli a šli sme je prozkoumat. " vysvětlila Myší oháňka. "Já jsem Břečťanovouska a tohle je můj bratr Medové ouško. " přectavila oba Břečťanovouska. "Potřebovali bychom mluvit s Jasnou hvězdou " ozval se Kamenný kožich. Břečťanovouska a, Medové ouško se na sebe podívali a potom přikývli. "Pojďte " vyzval je Medový a zamířil do tábora.
Dorazili do tábora. Kočky Sojčího klanu se posadili dvě délky ocasu od pařezu. Medové ouško zaběhl do doupěte Jasné hvězdy. "Jasná hvězdo, přišli sem tři válečníci Sojčího klanu" oznámil. Jasná hvězda se zatvářila zmateně. Proto Medový dodal "oni ti to vysvětlí "
Oba vyšli ven. Jasná hvězda se prosadila před kočky. "Ty si Myška, že? " začala Jasná hvězda klidně jako vždy. "No teď už Myší oháňka a tohle je Kamenný kožich a Jedlová kožešina " vysvětlila. "Tak tedy Myší oháňko, jak ste se sem dostali? Na shromáždění ste říkali že vás hlídají tuláci " zeptala se Hvězda. "Na našem území sme našli jezevčí noru, vlezly sme do ní a zjistili že to je tunel. A chtěli jsme s tebou mluvit o plánech Rašelinového měsíce. " vysvětlila Myší. "Vy víte o jeho plánech? " zeptala se se zájmem Jasná hvězda. "Ano. Víme že na vás za dva dny zaútočí tuláci ale jen tuláci. Pořád si myslí že vás je málo. Chtějí vás oslabit. Zítra se vrátíme s novými správami, už musím jít. Hodně štěstí " řekla Myší oháňka a i se svými přáteli odešli. Jasná hvězda je trochu zaskočená ale vyskočila na pařez a svolala klan. Všichni se usadili. "Dnes do našeho tábora zavítali tři válečníci Sojčího klanu. Dostali se sem podzemními tuneli. Ale nejdůležitější je že nám řekli že za dva dny na nás zaútočí tuláci. Budeme připraveni. Můžete se rozejít " prohlásila Jasná hvězda.
Jasná hvězda seskočila z pařezu. Všimla si Červeníka. Zamířila k němu. "Červeníku, jen ti chci říct že si dnes bojoval skvěle. Si učedník pár dní a už si zvládl zahnat staršího učedníka Pruháče" pochválila ho Jasná hvězda. Červeník he štěstím bez sebe. "Děkuji " mňoukl. Jasná hvězda kývla a odešla se podívat za svým bratrem.

22. Kapitola - Bleskový klan

19. srpna 2017 v 16:59 | Tajemný duch |  Příběhy Bleskového klanu.
Divoké srdce otevřel oči. Nemůže se dočkat až se Bledá duše probudí aby jí moch říct že jí má rád. Olízl kočče ležící vedle něj čelo. Bledá duše pomalu zamrkala. Zaošetřila na Divokého srdce. "Divoké srdce co se stalo? A proč sme v léčitelském doupěti? " zeptala se a začala se rozhlížet. "Klid, přepadli nás na hlídce ale už to je dobrý " mňoukl Divoký a znova jí olízl čelo. "Nechtěla by ses projít? " zeptal se. "Ale co by řekl...... " Divoké srdce jí skočil do řeči "Makové očko to dovolit" řekl. "Tak tedy jo" zapředla Bledá duše šťastně. Oba vztali a vydali se na Stříbrnou louku.
Posadili se na zem pokrytou krásnými květinami naproti sobě. "Bledá duše chci ti něco říct " řekl Divoké srdce a odmlčel se. Bledá duše ho kývnutím hlavy vyzvala ať mluví. "No, víš, já " začal koktat Divoký, "nevím jak mam začít....." Bledá duše ho přerušila, "tak začnu já. Divoké srdce už dlouho ti chci říct že.... Tě miluju" řekla a nedočkavě čeká na odpověď. Divoké srdce úplně ztuhl. Když se vzpamatoval odpověděl "já tě taky miluju"
Bledá duše se k němu přitulila. Divoké srdce jí dvakrát olízl čelo. Bledá duše se postavila a začala utíkat pryč. Divoké srdce její hru pochopil a začal jí pronásledovat. Skočil po ní a svalil jí na zem. Jemně jí přišpendlil u země a olízl jí čumáček. "Ale, ale, ale, koho pak to tu máme? Že by mladá láska? " zasmál se kdosi z křoví. Smrtelná odpověď a její tuláci. Divoké srdce se postavil před Bledou duši a zasičel. Bledá duše se postavila po jeho boku a také zasičela. Divoké srdce se ochranářsky postavil před ní aby jí bránil. Za Smrtelnou odpovědí se postavili Němý dotek, Zmijodrápka, Smrkový tesák a Pruháč. "Zabavte toho kocoura, já si beru tu kočku" zasmála se Smrtelná. Divoké srdce zasičel ale v duchu se vyděsil. Tuláci je začali obkličovat. "Uteč do tábora " zašeptal Divoký. Bledá duše se zatvářila zmateně, "co?nenechám tě tu umřít. Budu bojovat s tebou" řekla neohroženě. Divoký na ni hodil vděčný pohled. "Ooo, to je tak dojemné. Umřete tu oba jen protože se milujete" zasičela sarkasticky Smrtelná. Němý dotek skočil po Divokém srdci a srazil ho k zemi. Ostatní až na Smrtelnou se k němu přidali. Divoký jen letmo zahlédl jak Smrtelná útočí na Bledou duši. Divoký rychle schodil Němého který ho držel a rozběhl se k Bledé duši. Ale než se tam dostal zrazila ho k zemi Zmijodrápka. Zakousla se mu do přední tlapky. Divoký bolestně zamňouknul. Uvolnil svaly jako by se vzdával. Zmijodrápka mu pustila tlapku a chystala se zakousnout do hrdla a Divoký ji odrazyl. Ale hned na to ho k zemi přišpendlil Němý dotek. Zakousla se mu zezadu do krku. Divoký ho shodil stejným trikem jako Zmijodrapku. Tentokrát na něj skočil Smrkový tesák. Začal mu párat břicho. Starší učedník Pruháč se mu zakusl do minulého zranění na tkapce a Němý dotek se zakousl do hrdla. Zoufale vřískl. Doufá že ho někdo uslyší. Smrkový tesák se mu zakousl do zadní tlapky. Divoké srdce to už dlouho nevydrží. Pohltila ho tma.
Jeho nářek naštěstí uslyšela hlídka. Jasná hvězda, Písečná tůň, Plamený kožich a Červeník se hnee vrhly do boje. Bledá duše má naštěstí jen škrábance. Tuláci utekli. Bledá duši stuhla když uviděla co udělali Divokému srdci. Doběhla k němu a lehla si na břicho. Olízla mu potrhané ucho a podívala se jestli dýchá. Hruť se mu trhaně zvedá a zase klesá. "Musíme ho co nejrychleji dostat k Makovému očko" řekla vyděšeně Bledá duše se slzičkami v očích. Plamenný kožich ho opatrně vzal za volnou kůži vzadu na krku. Co nejrychleji vyrazili do tábora.

21. Kapitola - Bleskový klan

19. srpna 2017 v 14:50 | Tajemný duch |  Příběhy Bleskového klanu.
Jasná hvězda se přišla podívat na svého bratra a Bledou duši kteří jsou od včerejška v léčitelském doupěti. Posadila se jednu délku ocasu od nich. Pořád spí u sebe. Ještě se neprobrali.
Divoké srdce se najednou zavrtěl a otevřel oči. "Dobré ráno Divoké srdce" pozdravila Jasná hvězda. "Co se včera stalo? A co se stalo Bledé duši? " zeptal se. "Včera vás na hlídce přepadli tuláci. Ty a Bledá duše ste na tom byly nejhůř. " odpověděla Jasná. Divoké srdce zamýšleně kývl. "Počkej chvíli " rozkázala Jasná a odešla do doupěte Makového očka. Divoké srdce olízl Bledé duši ucho. Jasná hvězda se vrátila. "Makové očko řekl že se můžeš jít projít, půjdeš? " zeptala se Hvězda. "Jistě " mňoukl a pomalu vztal. Oba zamířili ven z tábora.
Došli do Březového lesa. "Máš ji rád? " zeptala se jako první Hvězda. "Koho? Bledou dusi? Jo, to mam" odpověděl. "A řekl si jí to? " zeptala se Hvězda a posadila se na zem pokrytou listím. Divoké srdce se taky posadil, "ještě ne, ale až se vzbudí tak jí to řeknu " zavněl. "Měl by ses vrátit k ní " řekla nakonec Jasná hvězda. Oba se vydali zpět do tábora.
Dorazili do tábora. Divoké srdce vešel do léčitelského doupěte a lehl si k Bledé duši.

Šedivka a Popel si dnes zdokonalují schopnost šplhat po stromech. Šedinka je přirozený talent oproti Popelovi. Popel se sotva udrží na větvi. Šedivka přeskakuje z jedné větve na druhou. Popel se s ní snaží udržet krok. Šedivka skočila na vyšší větev. Popel se přikročil a odrazil se. Drápky zabořil do tvrdé kůry. Ale skočil moc málo. Předními tlapkami se neudržel, Šedinka se ho pokusila chotit ale nepovedlo se. Popel začal padat k zemi. Spadl na větev která zjemnila jeho pád a přistál v kapradí. Hned k němu přiběhli Cesmínový vánek a Ledový plamen. Šedinka už taky šplhá dolů. "Si celý Popele? " zeptal se ho jeho učitel Cesmínový vánek. "Jo jen mě bolí tlapka" odpověděl Popel. "Musíme se dostat do tábora " rozhodl Ledový plamen. "Můžeš chodit? " dodal. Popel se nemotorně postavil, "myslím že jo " mňoukl. Šedinka se postavila po Popelova boku a všichni všichni pomalu vyšli.
Dorazili do tábora. Všichni až na Ledového plamena odešli do léčitelského doupěte. Ledový plamen podal hlášení Jasné hvězda a vrátil se k nim i s Hvězdou. Makové očko už Popela ošetřil. "Má tu tlapku zlomenou? " strachovala se Jasná hvězda. "Měl štěstí, má ji jen nadšenou " uklidnil ji Makové očko. Jasná hvězda a ostatní si s úlevou oddechli. "Pár dní nebude cvičit ale je mladý a silný, uzdraví se rychle" dodal Makové očko. Jasná přikývla a nechala Popela se svou sestrou a učitelem osamotě.

20. Kapitola - Bleskový klan

18. srpna 2017 v 20:50 | Tajemný duch |  Příběhy Bleskového klanu.
"Červeníku víc se přikrč, podívej se na Keřotlapku." Červeník se víc přikrčil a hodil pohled po Keřotlapce. Červeník ji napodobil. "Skvěle. Teď si to zkusíš doopravdy. Půjdeš se podívat jestli něco nechytíš v Březovém lese. A ty Keřotlapko jdi k Mlžné řece. " řekla Hvězda a učedníci se rozutekli pryč.
Červeník dorazil do nedalekého Březového lesa. Začichal. Ucítil povědomí pach který znal od včerejška. Straka. Přikrčil se a začal se plížit za pachem. Po pár krocích uviděl černobílého ptáka. Je jen jednu délku ocasu od ní. Rozbíhá se za ní skáče a chytá ji za letu. Se svou kořistí zamířil zpět k Jasné hvězdě.

Mývalí letka, Divoké srdce, Bledá duše, Močálová tlapa a Šedivka jsou na hlídce. Kontrolují hranice s Hadím klanem. Bledá duše zaznamenala pohyb v křový. Otočila se. V tu chvíli na ní skočil velký šedý kocour. Safírový holub. Přišpenslil Bledou duši u země. Z křoví se vynořili další tuláci. Bledá se Smaragdovému zakousla do přední tlapy. Holub uskočil a Bledá se mohla postavit. Skočila mu na záda a zakousla se mu zezadu do krku. Smaragdový se jí vykroutil a utekl.
Na Bledou duši skočil další tulák.
Divoké srdce přemohl mladšího kocoura, rozhlédl se po bojišti. Bledou duši drží u země Smrtelná odpověď, sklání se k jejímu krku. Divoké srdce k nim přiskočil zrovna když se jí zakousla do krku. Zakousl se Smrtelné zezadu do krku a odhodil ji. K Smrtelné se přidal i Říční orlice. Divoké srdce neustoupil. Bude Bledou duši bránit do posledního dechu. Má ji rád. Přiskočil k Smrtelné a zakousl se jí do zad. Pak ale zasáhla Říční orlice. Zakousla se mu do zadní nohy. Divoké srdce pustil Smrtelnou a otočil se na Orlici. Skočil po ní ale ona se mu vyhla. Smrtelná odpověď ho srazila k zemi a zakousla se mu do hrdla. Říční orlice se mu zakousla do přední tlapky. Divoké srdce pomalu zavřel oči. Tohle nevydrží.
Bledá duše se zapamatovala a rozhlédla se. Když uviděla dvě kočky a Divokého na zemi zděsila se. Skočila na Smrtelnou odpověď. Zakousla se jí do lopatek a odhodila ji. Obrátila se na Říční orlici. Zakousla se jí zezadu do krku a také ji odhodila. Stoupla si před Divokého a zasičela na kočky. Obě zvážili situaci a nakonec se rozhodli utéct. Na bojišti zbyly už jen kočky Bleskového klanu. Bledé duši zacalot hodně krvácet z rány na krku. Omdlela.

19. Kapitola - Bleskový klan

18. srpna 2017 v 19:46 | Tajemný duch |  Příběhy Bleskového klanu.
Červeník zamrkal ve slunečním světle. Rozhlédl se po doupěti. Včera byl takový rozruch že se s nikým nespřátelil. Z učedníků zná jen Drápka, Cedrovku a Třšen. Tři zbylí učedníci jsou už vzhůru. "Ahoj, já jsem Červeník" pozdravil přátelsky. Hnědo šedá kočička se na něj podívala. "Ahoj, já jsem Keřotlapka" odpověděla smutně. Červeník podle její barvy poznal že její matka a otec je Rybí šupina a Syslovous. Písková kočička s hnědými skvrnami se na něj nepodívala. "S mazlíčky se nebavím " zasičela podrážděně. "Tohle je moje sestra Červenka a tohle je Kapradík" přectavila zbylé učedníky Keřotlapka.
Za nedlouho přišli učitelé a odvedli si své učedníky. Nakonec přišla Jasná hvězda. "Červeníku k našemu výcviku se přidá Keřotlapka, ještě jsem jí nepřidělila učitele, nevadí? " zeptala se Hvězda. Za tu krátkou dobu co si s Keřotlapkou povídal si jí oblíbil. Je mu s ní dobře. Hesky se s ní mluví. "Jistě že ne" mňoukl. Všichni tři se vydali pryč z tábora. "Červeníku dnes ti ukážu naše území. Keřotlapko tobě neuškodí když si zopakuješ naše hranice. Pojďte " řekla Hvězda. Učedníci se vydali za ní. "Náš tábor leží v Myším lese. Z našeho minulého tábora nás vyhnali dvounožci" řekla Hvězda a vzpoměla si na ten den. Zatřepala hlavou aby se těch myšlenek zbavila.
Doběhli do Keřového lesa. "Zde se budou konat naše výcviky. Skvěle se tu loví zajíci." řekla Hvězda. "Zavětřete" rozkázala učedníkům. Červeník a Keřotlapka začichali. Červeník ucítil nasládlý pach. To musí být ten zajíc, pomyslek si. "Co cítíte? " zeptala se Jasná hvězda. "Zajíce a jinou kořist " odpověděl Červeník. Keřotlapka přikývla na znamení že také. Znovu vyrazili.

Cedrovka, Drápek, Kapradík a Třešeň dnes loví pro starší a matky. "Bezvadný pocit zase lovit" vykřikla Cedrovka. Ostatní souhlasně zavrněli.
Dráp vlezl do kapradí. Zatím ulovil jen dvě myši. To je méně než ostatní. Začichal. Vrabec. Začal se plížit za pachem a nakonec ho našel. Skočil po něm a jen tak tak ho chytil. Odešel ke své skrýši. Zahrabal vrabce a šel lovit dál.
Cedrovka se pokouší chytit velmi rychlého králíka. Skáče po králíkovi ale králík uhýbá a zabýhá do nory. Cedrovka to vzdává a jde lovit něco jiného. Uviděla veverku. Začala se plížit. Je jeden zaječí skok od veverky. Skáče. Zakusuje se jí zezadu do krku.
Kapradík se plíží podél řeky. Pomalu se blíží k vodnímu rejskovi. Rozběhl se k němu a zakousl ho.
Třešeň úspěšně přišpendlila k zemi velkého zajíce a zakousla ho. Se zajícem v tlamičce došla ke své skrýši a odhrabala z ní mech. Celý den lovila tak toho má dost. Ve skrýši má tři myši, jednoho hryzce, dvě pěnkavi, hraboše a straku.
Doběhla k ostatním. I oni toho mojí dost.
Do tábora dorazili brzy. Položili kořist na hromadu. "Já vezmu něco matkám a vy vemte starším " řekla Cedrovka. Všichni kývli. Cedrovka vzala tři myši a hraboše a vydala se ke školce. Vklouzla dovnitř. Položila hlodavce na zem. "Ahoj, přinesla jsem vám něco k jídlu " mňoukla. "Děkujeme Cedrovko" odpověděla za všechny Hrochová. Cedrovka kývla a odešla.

18. Kapitola - Bleskový klan

18. srpna 2017 v 17:29 | Tajemný duch |  Příběhy Bleskového klanu.
Za noc kočky osvobodili všechny zbylé členy. Ledový vichr se vydal najít Stříbrnou hladinu která jim také pomáhá.
Slunce už je nejvýš a kočky Bleskového klanu netrpělivě čekají na Ledového vichra a Stříbrnou hladinu. Konečně uviděli povědomou siluetu koček. Kočky z Bleskového klanu které zachránili tuláci doběhli k ostatním a začali se horlivě zdravit. "Mockrát děkujeme za vaši pomoc Písečný větře, Stříbřitá hladino, Ledový vichře a samozřejmě i vy ostatní. Na oplátku budete moct bez omezení lovit na našem území. Zbohem, snad se ještě někdy setkáme " řekla Jasná hvězda. "Nedkuj nám. V časech jako sou tyhle si musíme pomahat. Zbohem Bleskový klane, ať vám Hvězdný klan svítí na cestu" odpověděl Písečný a i se svými tuláky odešel. Jasná hvězda se podívala na kočky svého klanu. "Je načase aby jsme odešli domů. Pojďte " rozkázala a rozběhla se pryč.
Když byly kočky jen pár metrů od Hromové stezky Jasná hvězda ucítila pach. Jasná hvězda se pokusila oddělit pach Hromové stezky od druhého. Ale už je pozdě. Kočky uslyšeli psí štěkot. Kočky se zděsili. Uviděli mohutného černého psa. Utéct už nestihnou.
Pes se zastavil a začal vrčet. Kočky začali syčet. Jasná hvězda odstartovala souboj. Skočila psovi na záda a zakousla mu do hřbetu. Ostatní ji napodobili. Pes se ohnal zuby a kočky z něj spadli. Nemají dost sil aby ho přemohli. Syslovous se postavil, něco mu došlo přemoct ho nemůžeme, musím ho odlákat. Otočil se na Rybí šupinu. "Kdyby sme začali utíkat pronásledovat by nás a kdyby budem bojat zemřeme. Nedovolím aby se tobě nebo našim koťatům něco stálo " řekl a olízl jí na čele. "Zbohem Rybí šupino" dodal a doběhl k pso z jedné strany. "Né!!!!! " zavolala Rybí šupina a rozběhla se za ním. Ale její sestra jí zastavila. Syslovous se naposledy podíval na svou družku. Začal mňoukar na psa. Když získal jeho pozornost rozběhl se pryč. Všichni ostatní ho pozorovali. Rybí šupina nešťastně klesla k zemi. Z očí jí tečou slzy. Najednou uslyšeli smrtelný výkřik Syslovuse. Pes ho dohnal. Jasná hvězda k ní přistoupila "Byl to hrdina" šeptla. "Ano, to byl" odpověděla nešťastně Rybí šupina.
Chvilku počkali než se Rybí šupina uklidnila. "Musíme jít " řekla Hvězda. Rybí kývla. Kočky se dali do pohybu. Rybí šupina jde jako poslední a stále se ohlíží. Doufá že se Syslovous vrátí.
Dorazili k Hromové stezce. Ve skupinkách ji bezpečně přešli. Žádná příšera se po ní neprohnala.

V noci dorazili do tábora. Kočky se začali výtat.
Když se všichni uvítali Jasná hvězda vyskočila na pařez. Celý klan se okamžitě shromáždil. "Celý klan se ve zdravý vrátil domů. Až na statečného Syslovouse. Po cestě jsme potkali psa. Syslovous se obětoval aby sme mi mohli žít " řekla Hvězda a oči se jí zkalili smutkem. "Náš život se teď vrátí do normálu. A výcvik Cedrovky se nesmí zdržovat. Proto se jejím novým učitelem stane Plamenný kožich " rozhodla Hvězda. "Ale také tu mam dobrou zprávu. Zachránit naše druhy nám pomohl mladý kocour. Vzdal se svých dvounožců, teplého domova i svého obojku. Fousku předstup" dodala. Fousek sebevědomě došel k Hvězdě. "Dokázal si oddanost Bleskovému klanu. Než dostaneš své právoplatné válečnické jméno, budeš se jmenovat Červeník. Tvou učitelkou budu já " řekla Hvězda, seskočila z pařezu a dotkla se nosem Červeníkova čumáčku. Pak znovu vylezla na pařez. "Dnes budou Syslovousovi nejbližší bdít pod Stříbrnou kožešinou. Rozchod" řekla Hvězda a všichni se rozešli. Jen nejbližší Syslovouse zůstali a truchlili.

17. Kapitola - Bleskový klan

18. srpna 2017 v 16:04 | Tajemný duch |  Příběhy Bleskového klanu.
Cesmínový vánek doprovodil Břečťanovou tlapu do tábora. Zrovna se vrátil. Je noc. Stříbrná kožešina je dnes velmi jasně vidět. Hvězdný klan jim svítí na cestu.
Jasná hvězda a Fousek se zatím porozhlédli po jiných členech klanu. "Našli ste někoho? " zeptal se udýcháný Cesmínový. "Fousek zjistil že v jednom z doupat jsou učedníci " odpověděla Jasná hvězda a pyšně se podívala na mladého kocoura.Ten se usmál a narovnal se. Následně k nim ještě přiběhli Písečný vítr, Ledový vichr a Divoké srdce společně s Třešní. ''Co teď uděláme? Jasná hvězdo?'' Zeptala se Třešeň. ''Vysvobodíme další naše členy. Třešni, Cesmínový, vy hlídkujte a ostatní, jdeme dovnitř!'' Pronesla Jasná hvězda. Přeskočila plot a tichounce prolezla malými dvířky. Ostatní hned za ní. Šla s Fouskem vpředu. Najednou však uslyšeli jakýsi zvuk, připomínající rychlý proud vody. Otevřeli se dveře a vyšel z nich dvounožec. Kočky zpozorněli a ihned vběhly do jednoho z pokojů, kde byloy otevřené dveře. Rychle se schovaly do Místa co připomínala jeskyni, tady je neuvidí! Dvounožec ale vešel do doupěte. Šel k místu, kde byla jakási věc, co měla přes sebe plášť.
Dvounožec ho odhrnul a v té věci, uvnitř byla učednice, byla to Šedivka. Jasná hvězda se duchu zaradovala, další člen! Dvounožec na ní něco mluvil, ale kočky mu nerozumněli. Pak opět dvounožec klec zakryl a šel směrem k té jeskyni. Kočky se přikrčili do obrané pozice,ale dvounožec na ni vylezl a lehl si, přes sebe si natáhl jakousi přikrývku a dál už se nehýbal. Kočky se trochu uvolnili. To je jejich pelíšek, v nich dvounožci spí. Po chvilce kočky uslyšeli takový chraplavý zvuk. ''Co to je za zvuk?'' Zeptala se Jasná hvězda. ''Ale nic,když dvounožci spí, občas dělají takovéhle zvuky.'' ODpověděl klidně Fousek. Jasná hvězda kývla a dala pokyn k vylezení z jeskyně. Kočky potichu vylezly a našlapovali až ke kleci. Z klece ztáhli plášť. Když je Šedivka uviděla, radostí mňoukla, ale to neměla dělat. Dvounožec se převalil na druhý bok tak, že je mohl vidět. Kočky se připravili k boji, ale dvounožec dál ležel. Kočkám začalo docházet, že ještě dál spí, ale pořád byly připravené. Fousek mezitím vyskočil na klec a svým drápkem ji šikovně otevřel. Šedivka vyběhla a začala se protahovat. Všichni se s ní uvítali, pak zamířili k východu. Bylo otevřeno. Kočky už vybehly z doupěte a Jasná hvězda se Šedivky zeptala.''Šedivko, nevíš, kde jsou ostatní?'' ''Ano, vím. Vím, kde jsou všichni.'' Odpověděla Šedivka. Jasná hvězda kývla a zamyslela se. Potom řekla.''Dobrá, vysvobodíme zbytek klanu ještě dnes. Nemáme sice už moc času, ale my to dokážeme.'' Písečný vítr se na ni zadíval a pronesl. ''Ano, vysvobodíme zbytek klanu, ikdyby to mělo stát někoho život, protože tohle šílenství s Rašelinovým už musí skončit!'' Kočky souhlasně zamručely. ''Tak jdeme, veď nás Šedivko.'' Rozhodla Jasná hvězda.

16. Kapitola - Bleskový klan

16. srpna 2017 v 7:39 | Tajemný duch |  Příběhy Bleskového klanu.
Hvězdy už vystoupali na oblohu. Jestli mají šanci zachránit i ostatní z doupěte, mají šanci. Ledový vichr, Cesmínový vánek a Písečný vítr se poohlédly po novém vchodu do doupěte. Ostatní zatím hlídají. Tři kocouři se vrátili ale né s dobrými zprávami.
Z křoví nedaleko koček se vynořil malý bílý kocourek se zvláštním červeným pruhem na zádech. Nemá pach žádného z klanů ani tuláků. Musí to být domácí mazlíček. "Páni, vy jste divoké kočky že? " mňoukl kocourek. Jasná hvězda je jako vždy klidná a v mazlíčkovi nevidí hrozbu. "Ano" odpověděla jednoduše. "A ste z Bleskového klan?" zeltal se kocourek s úžasem v očích. "Ano. Jak si se to dověděl? " začala vyzvýdat Hvězda. "Řekl mi to Drápek. Vím kde jsou vaši přátelé a pomůžu vám, pokud.... " nedokončil větu. Jasná hvězda se na něj podívala podezíravím pohledem. "Pokud....?" zeptal se Cesmínový. "Pokud se budu moct stát učedníkem. Drápek mi vyprávěl jaké to je a mě už nebaví být mazlíček. Chci zažít velké bitvi a chci být velký válečník. Chci jiný život. Chci lepší život" odpověděl sebejistě kocourek. Jasná hvězda si ho prohlédla od tlapek až po špičky uší. Je dobře stavěný. "Cesmínový vánku můžu si o tom s tebou promluvit? " zeptala se Hvězda. Cesmínový kývl a s Hvězdou odešli trochu dál od ostatních. "Co myslíš? " zeptala se Hvězda. "No, má kuráž a je statečný. Myslím že má i dost sil aby přežil. Ale musí dokázat že bude oddaný jen našemu klanu" odpověděl Cesmínový. "Souhlasím, musí ukázat oddanost" schrnula to Hvězda. Vrátili se zpět ke skupině. "Rozhodli jsme se takto: staneš se naším učedníkem, pokud ukážeš dostatečnou oddanost " vysvětlila Hvězda. "Buďte si jistí že dokážu oddanost" zapředl. "A mimochodem jsem Jasná hvězda, tohle je Cesmínový vánek, jeho drcera Třešeň, tulák Písečný vítr a jeho přítel Ledový vichr" seznámila svou družinu Hvězda. Kocour žasl nad jmény, "já jsem Fousek" představil se kocourek. "A kde je ten vchod do doupěte? " zeptala se nakonec Hvězda. "Pojďte " vyzval je Fousek. Skupina se tedy vydala za ním. "Písečný, Ledový teď budete hlídat vy" rozhodla Hvězda.
Fousek je dovedl ke kočičím dvířkům. "Tudy" vyzval je Fousek. Kočky jedna po druhé vyklouzli dovnitř. Fousek se sebejistě vydal k jednomu z mnoha menších doupad. "Ale jak se tam dostanem? " zeptala se Třešeň. "Některé dveře mají kočičí dvířka, některé jdou otevřít tlapkou ale vaši přátelé jsou zavření v klecy a ostatní dveře se dají otevřít drábkem" odpověděl Fousek.
Fousek vyskočil na nějaký podivný kámen a začal drábkem šátrat v malé dírce. Dveře se otevřeli. Kočky vešli dovnitř. V menším doupěti uviděli známé tváře. Cedrovka a Drápek. Cesmínový vánek a Třešeň k nim přiběhli a začali se zdravit. Když se dostatečně pozdravili mohli pomoct ostatním. Fousek zaběhl k jinému doupěti a začal do něj strkat tlapkou. Za pár chvilek se dveře otevřeli. Kočky vešli dovnitř a uviděli klec. Podívali se dovnitř. "Divoké srdce! " vyjekla Jasná hvězda na svého bratra. Divoké srdce se krčí v málem prostůrku klece. "Neboj dostanem tě od tamtud" mňoukla Hvězda. "Fousku víš jak ho od tamtud dostat? " zeptala se Třešeň. "Jasně že jo" odpověděl Fousek. Zoubky začal uvolňovat klapku. Konečně se klapka uvolnila a klec se otevřela. Divoké srdce vylezl ven a začal si protahovat svaly.
Do posledního doupěte se museli dostat stejným způsobem. Ale v kleci byla zavřená Břečťanová tlapa.
Kočky se vydal k vychodu z celého doupěte.
Když jsou venku jdou se schovat do lesa nedaleko doupat. Jasná hvězda se posadila před Fouska. "Fousku, dokázal si že si oddaný Bleskovému klanu. Ale aby si se stal právoplatným učedníkem musíš se vzdát svého obojku který tě spojuje s dvounožci" řekla Jasná hvězda. Fousek s úsměvem na tváři kývl a bez jakého koliv zaváhání si tlapkami sundal obojek. Položil ho na zem a tlapkou vyhrabal malou díru. Obojek vzal do zubů a vložil ho do díry. Díru znovu zahrabal. "Tímto ses stal divokou kočkou Fousku. Ale učednické jméno ti budu muset dát až v táboře před zraky všech koček klanu" odpověděla Hvězda. "Teď půjdeme na lov. Musíme se najíst " rozhodla Hvězda. Kočky které mají stále sílu se vydali na lov. Dokonce i Fousek se se snahou vydal lovit.
Začalo svítat, musí být opatrní. V noci půjdou znovu hledat.

15. Kapitola - Bleskový klan

15. srpna 2017 v 22:06 | Tajemný duch |  Příběhy Bleskového klanu.
Je brzy ráno. Vyvolené kočky se začali probouzet dřív než ostatní kočky z klanu. Jasná hvězda vylezla ze svého doupěte, zamířila k východu z tábora aby tam mohla počkat na ostatní. Ale zdá se že tam nebude sama. U východu nedočkavě přešlapuje Myší ocas. Jasná hvězda ho pozdravila kývnutím hlavy, Myší ocas jí pozdrav oplatil. Zanedlouho se k nim přidal i Písečný vítr, Cesmínový vánek i Třešeň. "Dlouho jsem tě neviděla se usmívat " zapředla šťastně Třešeň. Myší ocas se ještě víc usmál. "Jdeme" rozkázala Jasná hvězda. Vykročila aby svou hlídku vedla ale Myší ocas ji předběhl a rychle vyrazil na cestu. Písečný vítr Myšího předběhl a postavil se do čela skupiny. Jasná hvězda hned za něj. Zanedlouho překonali půlku lesa.
Najednou je do čumáčku praští známý ale ohavný pach. Hromová stezka. Třešeň znechuceně pokrčila čumáček. Zanedlouho uslyšeli jak příšera přejíždí po tvrdé zemi.
Kočky trochu zpomalili. Když Jasná hvězda uviděla Hromovou stezku začala se pomalu plížit. Ostatní kočky ji napodobili. Dvě délky ocasu kočky úplně zastavili. "Půjdu první " rozhodla Jasná. "Cesmínový vánku půjdeš poslední, ano? " dodala. Cesmínový kývl. Jasná hvězda se pomalu začala plížit k Hromové stezce. Jasná sebou trochu cukla když před ní proběhla příšera. Když prach po příšeře ústál Jasná hvězda se rozběhla. Teď je nařadě Písečný vítr. Přes stezku přeběhli dvě příšery. Když nastal klid Písečný se rychle rozběhl za Hvězdou. Teď Myší ocas. Rychle a zkušeně přeběhl prázdnou stezku. Teď Třešeň. Třešeň se pomalu a vyděšeně připlížila k Hromové stezce. "Neboj, to zvládneš " povzbuzoval ji její otec. Třešeň se trochu uklidnila. Rozhlédla se ze strany na stranu. Nic. Žádná příšera sem neběží. Třešeň se rozběhla. Tlapky jí od tvrdého povrchu rozboleli. Nakonec se dopadla do krátké travy. "Skvěle Třešni " pochválil ji Myší ocas a znovu se začal chovat jako učitel. Třešeň se otočila na svého otce který už také přebíhá Hromovou stezku.
Z křoví nedaleko koček se začalo ozývat šustění. Bleskové kočky se přikrčili do bojové pozice. Písečný však zůstat úplně v klidu. Z křoví vylezla pěkná béžově mourovatá kočka. Jasná hvězda nedala pokyn k útoku, nejdřív musí vědět o koho jde. "Sestřičko " zvolal šťastně Písečný vítr a doklusal ke kočce. Z křoví vylezli i další kočky a Písečný se s nimi začal radostně zdravit. "Písečný můžeš nám prosím říct kdo to je? " zeptala se trochu podrážděně Hvězda. "Ano promiňte, tohle je moje sestra Stříbřitá hladina a mí přátelé tuláci. Chtějí nám pomoct " zapředl šťastně Písečný. Bleskové kočky se uvolnily ale stále byly připravené k boji. "Dobře, děkujeme vám všem za pomoc, moc si toho vážíme. " odpověděla srdečně Jasná hvězda. "Stříbřitá hladino ty vezmeš tuláky a půjdete na západ. Já, Bleskový klan půjdeme na východ. " rozhodl Písečný vítr. Jasná hvězda kývla a kočky se rozešli k odchodu."Počkej!" zavolala za nimi Stříbřitá hladina. "Vemte si sebou Ledového vichra , dobře se tu vyzná " mňoukla Stříbřitá. Z davu koček vyšel mladý černý kocour s hnědými znaky. Písečný se podíval na Jasnou hvězdu, ta kývla. Ledový vichr se přidal ke skupince a všechny kočky se vydali svými směry.

Písečný vítr a Ledový vichr se plíží ve vysoké trávě. Prozkoumávájí území aby zjistili kde jsou členi Bleskového klanu. "Kouknu se nahoru" zašeptal Písečný. Ledový vichr kývl a Písečný vítr vyskočil na plot. Trochu se přikrčil aby nebyl tak nápadný. V průhledné clone uviděl černou kočku s hnědýma očima a větším břichem. Musí být březí. Černá kočka poznala že Písečný je divoká kočka a začala škrábat do clony. Písečný seskočil z plotu a rychle se rozběhl k ostatním. Ani si nevšiml nechápavého výrazu ve tváři Ledového . Písečný se rychle dostal k Bleskovým. "Našel si někoho? " zeptal se s nadějí v očích Myší ocas. "Viděl jsem černou kočku s hnědýma očima, myslím že je březí " odpověděl udýchaně Písečný. Myší ocas vyskočil radostí, "to je Hronová bobule! Kdes ji viděl? " zakřičel na Písečného. Písečný se rozběhl tím směrem kterým přišel.
Brzy se dostali k Hroznové. Myší ocas přelezl plot a opřel se o průhlédnou clonu za kterou je Hronová. Ledový se zatím poohlíží po cestě do doupěte. Ledový našel jednu clonu ve které je dost velká díra aby se tam všichni vešli. Vrátil se ke skupině a oznámil jim to. Vyrazili k onu místu. "Třešni, Cesmínový vánku vy zůstanete venku a budete hlídat " rozkázala Jasná hvězda. Válečník i učednice kývli. Pak se kočky jedna po druhé začali škrábat do doupěte. V čele s Ledový - který se umí dobře orientovat v prostoru - se vydali směrem k jednomu z menších doupat. Kočky najednou zpozorněli. Blíží se dvounožec. Kočky se schovali pod něco co připomíná jeskyni. Menší dvounožec prošel kolem nich a zamířil k menšímu z doupat. Otevřel stěnu. V tom okamžiku kočky vyrazili a skočili po dvounožci. Jasná hvězda se mu zakousla do zadní tlapky, Ledový vichr do druhé zadní tlapky, Písečný mu skočil na záda a Myší ocas doběhl pro Hroznovou bobuli. Oba utekli několik délek ocasu dál od dvounožec a ostatní ho pustili. Všichni se rozběhli k východu. První prolezla Hroznová bobule a pak další. Poslední vylezala Jasná hvězda, ale dvounožec ji chytil za ocas. Jasná hvězda se po něm ohnala drápy a udelala mu čtyři dlouhé rýhy na oku. Dvounožec ji s jekotem pustila a Jasná hvězda utekla.
Kdy jsou dostatečně daleko Myší ocas a Hroznová bobule se vytají. Otírají se čumáčky a navzájem se olizují. Když se konečně pořádně uvítali mohli ji uvítat i ostatní.
"Hroznová bobule, nevíš kde jsou ostatní? " zeptala se nakonec Jasná hvězda. "Vím jen že Cedrovka a Drápek byly ve stejném doupěti jako já, ale ostatní bohužel nevím." odpověděla smutně Hroznová. Jasná kývla, "děkuji Hroznová bobule.
Myší ocasi, Hroznová bobule vy jděte zpět do tábora, a dávejte pozor na Hromové stezce" nařídila Jasná hvězda. Myší ocas kývl a s Hroznovou po boku vyšel směrem k Hromové stezce.
"Měli bychom počkat až nastane noc" rozhodla Jasná hvězda. "Souhlasím " přitakal Písečný. Kočky se posadili. Za chvilku se setmí.

14. Kapitola - Bleskový klan

2. srpna 2017 v 17:45 | Tajemný duch |  Příběhy Bleskového klanu.
Jasná hvězda, Medové ouško, Cesmínový vánek, Písečná tůň a Keřotlapka jsou na hlídce. Prochází kolem hranic s Hadím klanem. Zatím se nic neděje. Jasná hvězda se znenadání zastavila. Do čumáčku ji praštil pach tuláka. Ale neni to žádný tulák od Smrtelné odpovědi. Několik délek ocasu před hlídkou se z křoví vynořil pískově zbarvený kocour. Jasná hvězda se přikročila do bojové pozice, ale neútočí. Kocour sklonil hlavu a zvedl ocas. "Přicházím v míru, chci si s vámi promluvit" řekl neznámí kocour. Jasná hvězda začichala. Cítí jen kocoura a své válečníky. Kocour si všiml že mu moc nevěří, "jsem Písečný vítr" řekl Písečný. Jasná hvězda zůstala klidná jako vždy ale neodpověděla. "Mohli bychom si promluvit ve vašem táboře? " zeptal se Písečný. Jasná hvězda se zamyslela. "Ano. Pojď za mnou" řekla Hvězda a otočila se k odchodu do tábora. Za ní šel Písečný vítr a za ním ostatní, kdyby se náhodou o něco pokusil.
Dorazili do tábora. Všechny kočky se na ně koukají. Jasná hvězda s Písečný vešli do velitelského doupěte. "Tvůj zástupce se k nám nepřipojí? " zeptal se zmateně Písečný. "Včera ho na hlídce přepadli tuláci, je u léčitelky" vysvětlila Hvězda. Písečný vítr kývl. "Začni" vyzvala ho Hvězda. "Takže, patřím k tulákům kteří patří na vaší stranu. Přišel jsem abych vám pomohl zachránit vaše druhy aby ste zvítězili v boji proti Hadímu klanu. " řekl vážně Písečný vítr. "A proč nám chceš pomoct? " zeptala se klidně Jasná hvězda. "Protože když Rašelinový měsíc ovládne les všechno zanikne, z čtyř klanů by byl jeden ale to je špatně, v lese mají být čtyři klany stejně jako jsou čtyři roční období. " odpověděl sebevědomě Písečný vítr. "Souhlasím, ale jak nám chceš pomoct? " zeptala se zmateně Jasná hvězda. "Vím kam dvounožci odvedli vaše druhy, a jsem ochoten vám je pomoct najít " řekl s odhodláním v očích. "Přijímám a děkuji " zavrněla šťastně Jasná hvězda. "Zítra vyrazíme, jdu to říct klanu" řekla Jasná hvězda a vyšla ven. Hned vyskočila na pařez. "Všechny kočky Bleskového klanu ať se shromáždění pod pařezem" vyslovila šťastně Jasná hvězda. Kočky se sešli. Nechápou proč je Hvězda tak šťastná. "Dnes sme do tábora přivedli tuláka Písečného větra, je na naší straně a chce nám pomoct najít naše druhy" prohlásila. Myší ocas zůstal jako vždy ve válečnickém doupěti. Když však uslyšel že Jasná hvězda chce zachránit ostatní vykoukl ven. Hvězda pokračovala "Písečný vítr ví kam je dvounožci odvezli. Nabídl nám pomoc a já ji přijmula. Zítra vyrážíme, s Ledovým se dohodnu kdo půjde. Můžete se rozejít " řekla a seskočila s pařezu.
Zamířila k léčitelskému doupěti kde Ledový ještě dnes musí být. "Jasná hvězdo, hlásím se na cestu. " ozval se za ní Myší ocas. Jasná hvězda ví že chce zachránit Hroznovou bobuli. "Prosím, chci ji zachránit " žádal. "Dobře, ale najez se a odpočívej, cesta bude těžká a ty už si několik dní nejedl" rozkázala ale milým a přívětivým hlasem. "Mockrát děkuju " mňoukl tiše Myší ocas a pak odběhl k hromadě s úlovky, vzal si dvě tučné myši. Jasná hvězda se znovu rozešla za Ledovým plamenem. "Ahoj " pozdravila Hvězda všechny v doupěti. "Ledový plamene potřebuju s tebou probrat to kdo půjde na záchranou misi" řekla Hvězda. Ledový kývl, "budeš muset jít ty, já pohlídám klan. Pak by měl jít Myší ocas " řekl a zamyslel se. "S Myším už jsem domluvená. A napadá mě že by mohla jít Písečná tůň, unesli jí přeci bratry" řekla Hvězda. Ledový kývl. "A měl by jít Cesmínový vánek s Třešní, mají tam celou rodinu" navrhl Ledový plamen. Jasná hvězda se zamyslela. "Dnes už odešla, je plná sil" přesvědčoval ji. Jasná hvězda přikývla. "Ostatní tu zůstanou, kdyby tábor napadli " řekla Hvězda. Kývla a odešla.

13. Kapitola - Bleskový klan

2. srpna 2017 v 16:14 | Tajemný duch |  Příběhy Bleskového klanu.
Padla noc a Bleskový klan se připravuje na cestu na shromáždění. Jde skoro celý klan. Ale i tak jich je málo. Jasná hvězda vyrazila v čele své skupiny.
Ke Čtyřem stromům dorazili mezi prvními. Brzy dorazil i Sokolí klan včele s Černou hvězdou. Všechny klany zůstávají spolu. Dorazil i Sojčí klan, ale bez velitelky. Jasná hvězda nebyla jediná kdo si všiml že Havraní hvězda a Bobří kožešina chybí. Černá hvězda vyskočila na Velkou skálu. Jasná hvězda s Rašelinovým měsícem vyskočili za ní. "Kde je vaše velitelka a její zástupkyně Sojčí klane? " zeptala se Černá hvězda. "Jsou mrtvé! " vykřikl Rašelinový měsíc a začal se ďábelsky smát. Bylo vidět že Sojčí klan je teď zranitelný a vzpomínka na svou velitelku zdrtila. Černá hvězda se vyděsila. "Jak se to stalo? A proč Hvězdný klan nevybral nového velitele? " zeptala se Černá hvězda a podívala se na Sojčí. "Jsi tak naivní Černá hvězdo. To ti to ještě nedošlo? To já je zabil! " zasmál se Rašelinový. "Proč si je zabil? " zakřičela Černá hvězda a je vidět že je naštvaná. "Proč asi? Jak jinak bys ty chtěla ovládnout jiný klan? Jak jinak by sis ho chtěla podrobit? Jsi vážně naivní. Doufal jsem že budeš chytřejší. Ale zmýlil jsem se. Teď jsem ovládl Sojčí klan. A ty se Sokolí jsi další nařadě společně s Bleskovým klanem" říkal s úšklebkem Raselinový měsíc. Černá hvězda napnula svali, málem na Rašelinového skočila ale nechce porušit příměří při této noci. "Sokolí klan se ti nikdy nepovolí, ikdyby měl zaniknout" rozkřičela se Černá hvězda. "A uznává tě Sojčí klan jako velitele? " zeptala se Černá hvězda a podívala se na kočky ze Sojčího klanu. Většina se podívali do země. "Ikdyž se Sojčí klan podvolil, Sokolí klan se nikdy nevzdá. A doufám že Bleskový klan bude na naší straně" Černá hvězda pohlédla na Jasnou hvězdu. Ale ta se taky tvářila poraženě. "Polovinu našeho klanu unesli dvounožci" mňoukla tiše a poraženě. Rašelinový se zubatě usmál. "Všechny klany tě opustili Černá hvězdo. Nikdo nebude bojovat po tvém boku, všechny klany teď patří mě!!! " zakřičel Rašelinový měsíc s úšklebkem. "Sokolí klan se ti nikdy nepodvolí! My budeme bojovat klidně sami, ale nikdy se nevzdáme! " mňoukla Černá hvězda a vzdorovitě zvedla hlavu. "Ale já mám na své straně Hadí klan! A tuláky a nejlepší bojovníky lesa! A navíc pokud nebudou válečníci Sojčího klanu chtít zemřít tak budou bojovat po mém boku! " zasičel Rašelinový a mrskl ocasem. "Je mi z tebe zle Rašelinový měsíci! Tvá touha po moci se vymyká kontrole. Klany mají žít v míru a né ve válce. Klidně by si zničil celí les jen aby si byl nejmocnější. Ale jestli chceš válku, já a můj klan budeme bojovat aby jsme ochránili všechny klany a doufám že Sojčí a Bleskový se přidají k nám" znovu se ohlédla na zbývající klany a doufala v souhlasné kývaní. Ale nikdo nepřikývl. "Vy souhlasíte s Rašelinovým měsícem? Vy výte stejně jako já že když se vzdáme všechny klany zaniknou. Sojčí klane, Havraní hvězda by bojovala, proč za svou svobodu nebojujete? Proč neděláte co by vaše velitelka chtěla? Proč se vzdáváte? " zeptala se zoufale Černá hvězda. ''My jsme bojovali! A prohráli. Zlatý plamen vzdoroval ale byl zabit před zraky celého klanu. Snažili jsme se vyhrát, ale proti Hadímu klanu a tulákům jsme nemohli vzdorovat. Kdyby jsme teď vzdorovali tak by jsme zanikly. " vyslovila Rychlá střela. "Když se spojíme tak máme velkou šanci! My jsme zatím dokázali vzdorovat Hadímu klanu i tulákům. Hodně koček zemřelo, Lví tesák zemřel aby ochránil klan, měl dceru a bojoval aby se mohla stát válečnící. Jeden učedník zemřel těsně po jmenování. Ale stále vzdorujeme. Nesmíme se vzdát. Spolu Hadí klan porazíme! " vzdorovala Černá hvězda. Sokolí klan přikyvoval a souhlasně bručel. "Máme vzdorovat. Ale jak? Havraní hvězda, Bobří kožešina, Smaragdový déšť, Zlatý plamen, Veverčí chloupka, Jahoda, Černá liška, jsou všichni mrtví! A Černoocasí nás zradil! Nikdo nezbyl. A jediné kočky které by se mohly stát velitelem nemůžou! Jediný vzdor nebo hloupost a jsou mrtvé! Náš klan dnem i nocí hlídají tuláci! Uvědom si to Černá hvězdo! Je konec, už nás nikdo nezachrání. Ani Hvězdný klan. " křičel poraženě Křišťálový duch. "Správně Křišťálový duchu. Alespoň něco od tebe můžeme očekávat. Jinak Černá hvězdo se už konečně podvol! Copak ti to pořád nedochází? Nikdo ti už nepomůže! Sojčí klan je pod mojí nadvládou s Hadím klanem! A za chvíli bude i Bleskový klan! Největší vrazi jsou se mnou! A až si tebe a tvůj klan podvolím tak se zbavím všech kteří mi budou stát v cestě! A hlavně také zrádce! Vyřiď Vráně že se nedožije příštího úplňku! " dokončil svůj proslov Rašelinový měsíc. "Bleskový klane, ty si silný klan. Jestli se podvolíš stejně jako Sojčí klan budete trpět " snažila se je přsvětčit Černá hvězda. Podívala se na Jasnou hvězdu. Jasná hvězda skonila zrak na tlapky. "A ty Rašelinový, mi se nevzdáme, nikdy. Sice sis podvolil Sojčí klan ale mi budeme bojovat. I klidně zemřeme jen aby jsme si udrželi svobodu která nám patří! '' zasičela Černá hvězda a seskočila ze skáli. Kočky Sokolího klanu se rozestoupili kolem své velitelky. Jen Sokolí spár zůstal stát. Zradil svůj klan. Jasná hvězda také seskočila ze skály a rychle se vydala pryč od Čtyř stromů.

Když dorazili do tábora pár koček které tu zustali vylezli z doupat. Jasná hvězda vyskočila na pařez a bez svolávání zpustila, " jak mnozí z vás ví Rašelinový měsíc zabil Havraní hvězdu a Bobří kožešinu. Sojčí klan se podvolil Rašelinovému a nás to brzy potká taky. Nemáme dost sil nato aby jsme se ubránili. Ale samozřejmě se nevzdáme bez boje. Sokolí klan bude bojovat a my také " řekla Jasná hvězda a svedla ocas vysoko do výšky.

12. Kapitola - Bleskový klan

2. srpna 2017 v 14:11 | Tajemný duch |  Příběhy Bleskového klanu.
Třešeň otevřela, je v léčitelském doupěti. Jiřička o jednu délku lišky od Třešně míchá byliny. Třešeň se rozhlédla. Nikde nikdo. "Tvého otce jsem poslala na lov aby se o tebe nestrachoval" řekla přicházejí Jiřička. Třešeň kývla. "Kdy budu moct na lov? " zeptala se Třešeň. "Máš rozdrápaný bok" krátce se odmlčela aby si prohlédla rány, "ale uzdravuješ se rychle, dejmetomu tři nebo čtyři dny" odpověděla.
Do doupěte vešel Cesmínový vánek s jednou myší a vrabcem. Hned jak vyděl Třešeň, zrychlil. "Ahoj, tak už ses probrala" zavrněl. "Ahoj" mňoukla Třešeň. Cesmínový vánek k ní položil myš, "doufám že máš hlad " zavrněl. "Jako tygr" zasmála se Třešeň. "A tady je něco pro tebe Jiřičko" dodal Cesmínový a podal Jiřičce vrabce. Jiřička poděkovala kývnutím a pustila se do vrabce.
Najednou do doupěte vtrhly Břečťanovouska, Ledový plamen a Plamenný kožich. Měli spoustu škrábanců. Hlavně Ledový plamen, má velkou ránu na stehně a potrhané ucho. Jiřička nechala vrabce a doběhla k zástupci velitelky. Rány nejsou hluboké ale i ták ošklivé. Do léčitelského doupěte vešla Jasná hvězda. Posadila se ke vchodu a čekala. Jiřičky dala na velkou ránu měsíček, žebřičku a pár dalších bylin. Pak zastavila krvácení pavučinou. Když měla hotovo, vrhla se na Břečťanovousku. Ta měla naštěstí jen malou ránu na rameni. Jiřička na ní dala měsíček jako dezinfekci a pavučinu na zastavení krvácení. Plamenný kožich má malý kousanec zezadu na krku. Jiřička udělala to samé jako u Břečťsnovousky a potom vykročila za Jasnou hvězdou. "Všichni přežijí. Plamenný kožich s Břečťanovouskou tu zůstanou do zítra ale Ledový plamen tu bude déle. Má ošklivou ránu na stehně, ale je silný, uzdraví se rychle. " řekla Jiřička. Jasná hvězda přikývla a odešla.
Za chvilku se nad táborem rozlehl hlas Jasné hvězdy. Svolávala kočky ke klanovému shromáždění. Když se všechny kočky shromáždili pod pařezem Jasná hvězda začala mluvit. "Jak víte, včera na hlídku zaútočili tuláci a zranili Třešeň. Naštěstí se uzdraví. " na chvilku se odmlčela, "dnes byla hlídka napadena znovu. Všichni se uzdraví ale budou několik dní u léčitelky. Aby se to neopakovalo, musím udělat opatření, na hlídku budou chodit nejméně čtyři válečníci a jen jeden učedník. A učedníci nebudou opouštět tábor bez dozoru válečníka. Shromáždění je u konce, můžete se rozejít " dořekla Hvězda a seskočila z pařezu.

Červenka je už od rána na lovu. Už ulovila čtyři myši, dva hraboše, jednoho rejska, skřivana a malou červenkou. Teď se pokouší ulovit nějakou tu rybu v řece. Čeká na břehu až k ní ryba připlave. Všimla si velkého pstruha, mávla tlapou. Zabořila mu ostré drápy do těla a rychle ho vyndala z řeky. Zakousla ho a pokračovala v lovu.
Červenka ještě ulovila dva okouny a malého cejna. Posbírala všechnu svou kořist. Sotva ji pobrala. Vydala se do tábora. Pár skoků od Myšího lesa podkala Medové ouško. "Červennko, celý klan tě hledá. Jasná hvězda řekla že učedníci nesmí opouštět tábor bez dozoru! " vyčetl jí Ouško. Červenka něco začala mumlat, ale přes plnou tlamičku kořisti jí nebylo rozumět. Všimla si nechápavého výrazu Ouška. Pustila kořist na zem. "Říkám že jsem na lovu už od rána, tak jsm nebyla na shromáždění " křikla Červenka naštvaně. "No dobře, promiň. Ale teď už poď " řekl Medové ouško. Vzal něco z kořisti a vydal se do tábora.

8. kapitola - Sojčí klan

2. srpna 2017 v 13:59 | Gepardí hvězda |  příběhy Sojčího klanu
Jedlová kožešina měla pocit, že každou chvílí umře. A neměla k tomu daleko. Bojovala totiž se svým bratrem proti válečníkům Hadího klanu. Ale na život a na smrt. Dubozub se jí chtěl zakousnout do krku, ale její bratr ho odhodil. Ale Kamenného kožicha povalila Mechoočka. A na Jedlovou kožešinu hned zase skočila Srnčí tlapa. Dva sourozenci se snažili vzdorovat, ale marně. Najednou, ale z houští vyskočila Modrá sojka, Lví plamen a Hnědobílý kožíšek. Válečníci Hadího klanu utíkají na svoje území.,,Jste v pořádku?"Zeptá se Jedlové a Kamenného Sojka.,,Jo, teda až na pár škrábanců."Odpoví Kožešina a ukáže svá zranění.,,Ostružinová tlapa vám to ošetří. Pojďme."Pobídl je Lví vichr. Nový válečníci kývli a všichni zamířili zpět do tábora.

Havraní hvězda sedí společně s Bobří kožešinou a Ostružinovou tlapou u skály.,,Jak na tom jsou?"Zeptala se Hvězda Ostružinové tlapy...Dobře, za dva dny budou moc zase lovit."Podala hlášení Tlapa.,,Dobrá, můžeš jít."Nařídila jí Bobří kožešina. Tlapa odešla. Najednou do tábora vtrhla černá šmouha.,,Myško!"Vykřikla Havraní hvězda. Hned jak k ní Myška přiběhla začala ji olizovat.,,Děkuji ti Černá hvěězdo, že si ji zachránila."Poděkovala Hvězda. Poděkovala Černé hvězda, která stála před ní.,,Klany by si měli pomáhat. My už půjdem."Dokončila Černá a i s ostatními svými válečníky odešla.,,Jsi v pořádku?"Zeptala se, se slzami v očích Havraní.,,Jo."Odpověděla jí šťastně Myška.,,Dneska tě jmenuju válečnicí."Odpověděla nakonec její matka. Myška jí to oplatila úsměvem.,,Vem si něco k jídlu jestli máš hlad."Pobídla ji velitelka.,,Díky."Odpověděla jí černá kočička a upalovala k hromadě s kořistí. Havraní hvězda zatím vylezla na skálu a svolala celý klan.,,Když byl celý klan pod skálou, Hvězda započala svojí řeč.,,Dnes bych vám chtěla oznámit několik správ. První je že na Jedlovou kožešinu a Kamenného kožicha zaútočili válečníci Hdího klanu. A druhá je že se do klanu vrátila má dcera Myška!"Celý klan se tajemně nadechl.,,Ano, a dnes ji jmenuji válečnicí. Já velitelka Sojčího klanu, žádám naše předky válečníky, aby slédly dolé na tuto učednici. Prošla tvrdým výcvikem a jí vám niní doporučuju ji přijmout mezi válečníky. Myško, slybuješ že budeš bránit náš klan i za cenu svého života?"
,,Ano."Odpověděla Myška.
,,Tak ti z moci Hvězdného klanu přiděluji tvé válečnické jméno. Odedneška budeš známá jako Myší oháňka!"Dokončila Havraní hvězda.,,Myší oháňka! Myší oháňka! Myší oháňka!"Skandoval klan.