Září 2017

18. Kapitola - Sojčí klan

30. září 2017 v 17:08 | Tajemný duch |  příběhy Sojčího klanu
Myší oháňka zamrkala ve slunečním světle. Právě se probudila z neklidného spánku. Stále si pamatuje výraz Rašelinového měsíce stojícího nad tělem své matky. Zatřepáním hlavou ten obraz v mysli zaplašila. Sluneční světlo které jí doteď hřálo na tváři něco zakrylo. Myší oháňka pořádně zaostřila na bílou kočku. Říční orlice. Asi hlídá vchod před válečnickým obydlím, pomyslela si Myší oháňka.
Ohlédla se za sebe. Všichni z klanu spí. Někteří se vrtí a někteří spí jako mrtvý. Myší oháňka však vidí jak se jim zvedají hrudníky, pod náporem vzduchu. Vedle mladé černé kočky leží její druh Kamenný kožich. Má velkou tržnou ránu na uchu a menší šrámi na boku. Myší oháňce se ulevilo když slyší jak se Kamenný kožich nadechuje a výdechuje.
Myší oháňka vztala. Hned jak zvedla jednu tlapku a dotkla se s ní zemně, Říční orlice zastříhala ušima a upřela své pronikavé modré oči na černý kožíšek válečnice. Myší oháňka chvilku váha než udělá další dva kroky. Říční orlice se k ní otočila bokem aby ji mohla pozorovat. Myší oháňka udělala pár dalších kroků a když se nic nedělo rozešla se plynule. Když došla k tulačce, zastavila se, zabodla do ní nenávistný pohled. Říční orlice jí pohled oplatila.
Myší oháňka odešla o pár kočičích ocásů dál od tulačky a posadila se. Začala si čistit lesklý černý kožich, ale i ták jedním okem sleduje Říční orlici.
Zanedlouho spatřila známé tváře. Z doupěte válečníků vylezl Kamenný kožich a Jedlová kožešina. Myší oháňka je pozdravila. Její přátelé se posadili k ní.
Po pořádném umytí kožichů si Myší oháňka uvědomila že má hlad, a její klan potřebuje jídlo k tomu aby se zotavil. "Nezašli byste na lov? " navrhla Myší. Kamenný kožich kývl na souhlas. "No jasně že jo" zapředla Jedlová kožešina a už má nakročeno k východu.
V čele s Jedlovou kožešinou se kočky vydali k východu z tábora. Najednou Jedlovou srazí k zemi černá šmouha. Jedlová kožešina zasičí přímo do tváře Smrtelné odpovědi. "Kam si myslíte že jdete? " zavrčela na všechny Smrtelná. Ani nečekala na odpověď a dodala, "jestli někam jdete, musíte se mě nejdřív zeptat "
"Ech, tak tedy můžeme jít na lov ó velká královno? " odfrkla si Myší oháňka. Smrtelná odpověď zasičela a zabořila drápy do kůže Jedlové kožešiny. "Dej si pozor na jazyk dcero velitelky" poslední slova Smrtelná úplně vyplivla. Naštěstí neměla víc řečí a odešla do velitelského doupěte. Což Myší úplně vyrazilo dech. "Jak se opovažuje zabydlet se v doupěti mé matky? " zasičela nenávistně Myší oháňka. Kamenný kožich se k ní přitiskl aby jí uklidnil. Po pár minutách se Myší uklidnila.
Jak kočky pochopili Smrtelná jim lov povolila.
Kočky se tedy vydali na lov.

17. Kapitola - Sojčí klan

24. září 2017 v 20:28 | Tajemný duch |  příběhy Sojčího klanu
Rašelinový měsíc se zvedá od chladnoucího těla Havraní hvězdy. Od koutku pusy mu odkapává její krev. Jako kdyby byl velitel Sojčího klanu se staví na skálu. Ve stejnou chvíli boj utichá. "Havraní hvězda i Bobří kožešina jsou mrtvé! Teď patří Sojčí klan mě! " prohlásil s úšklebkem. Hadí klan začal provolávat slávu novému veliteli.
Myší ohaňka se začíná pomalu přibližovat ke zkrvavenému tělu své matky. Po chvilce se k ní přidávají i ostatní aby se naposledy rozloučili se svou milovanou velitelkou a její zástupkyní. Jen co se Myší přiblíží na délku myši k Havraní hvězdě vrhá na ni Rašelinový měsíc naštvaný pohled. Myší však myslí jen na jedno - chce se rozloučit se svou matkou. Rašelinovému měsíci došla trpělivost, odrazil se a přistál na Myší oháňce která vyděšeně zavřískla. Přimáčkl ji k zemi a drápy jí položil na krk. "Pokus se k nim někdo přiblíží, zabiju ho" zasičel naštvaně Rašelinový. "Pokud uděláte chybu nebo budete vzdorovat tak vás zabiju. Budete mě poslouchat!" zakřičel Rašelinový. Myší oháňce už začíná téct krev na krku ze sevření Měsíce. Po chvilce ji naštěstí pustil. Myší oháňka hned vyskočila a utekla ke Kamennému kožichovi. Zabořila mu čumáček do šedého ramene.
"Rašelinový měsíci" oslovila ho opatrně Ostružinová tlapa která byla na tři délky ocasu od něj. Rašelinový na ni otočil zjizvenou hlavu a Ostružinovou začal probodávat lesk jeho modrých očí. "Můžu ošetřit zraněné? " zeptala se opatrně ale z jejího hlasu byl slyšet vztek. "Jistě že, přeci vás budu ještě potřebovat " zubatě se zasmál Rašelinový. Ostružinová kývla a začala ošetřovat.
Nedlouho po tom co Ostružinová začala ošetřovat zraněné do tábora přišli tuláci. "Budete je hlídat ve dne v noci, na lov smí ale jen jeden a jen na krátkou dobu. Pokud něco zkusí, zabít " řekl Rašelinový Smrtelné.

16. Kapitola - Sojčí klan

24. září 2017 v 19:41 | Tajemný duch |  příběhy Sojčího klanu
Uběhlo už několik dní od posledního boje s tuláky a zranění Bobří kožešiny. Začala se pomalu zotavovat ikdyž pořád ještě zůstává u Annie tlapu.
Havraní hvězda se posadila před své doupě. Dělá jí velké starosti mnoho věcí, hlavně věždba od Hvězdného klanu a to co před odchodem řekla Smrtelná odpověď: "příště si nařadě ty" tehdy si tuláci mysleli že zabili Bobří kožešinu, ale spletli se. Ostružinová tlapa ji zachránila. Už brzy bude znovu schopna bojovat.
Havraní hvězda se podívala k léčitelskému doupěti a spatřila povědomou tvář. Bobří kožešina k ní ladným a sebejistým krokem mířila. "Ahoj, už je líb? " zeptala se Hvězda když byla její zástupkyně na doslech. "Ano, díky za optání " odpověděla a posadila se vedle Havraní hvězdy. "O čem přemýšlíš? " zeptala se po chvíli ticha Bobří kožešina. "O tom co řekla Smrtelná odpověď než odešla, a.... " nedokončila větu Havraní hvězda protože jí právě došlo že Bobří ještě neřekla o veždbě Hvězdného klanu. "A? " vyzvala ji zástupkyně. "A o veždbě Hvězdného klanu " na chvilku se odmlčela, "jsou dvě, první zní takto: Sojčí klan čeká zkáza, která nejde zastavit. To je spíše vzkaz od Veverčí chloupky, jak mi řekla Ostružinová. A ta druhá veždba nám dává naději, je to takle: zraněnou sojku zakryjí křídla sokola a sojka znovu vzlétne" dokončila dlouhou řeč Havraní hvězda. Bobří kožešina si povzdychla. "No, nevím co říct " mňoukla zmateně Bobří kožešina. "Já.... " slova Havraní hvězdy přerušil hlasné zavřeštění mourovatého kocoura. Do tábora vešel Rašelinový měsíc se svými věrnými válečníky za sebou. "Takže Bobří kožešina přežila, to mě těší. Aspoň vás budu zabiju obě já sám! " vykřikne Rašelinový měsíc a vrhne se na Havraní hvězdu. Havraní hvězda se jen tak tak vyhla jeho útoku. Ale Rašelinový měsíc ji nenechal ani vydechnout a znovu na ni skáče. Tentokrát se Hvězda nestihne vyhnout a Rašelinový ji sráží k zemi. Hvězda vřeští bolestí i vztekem když jí Rašelinový drásá břicho. Když se jí naklání nad hrdlem je Hvězda už dost vystrašená, ještě nechce zemřít. Avšak než se jí stačil zakousnout do krku, zaklesli se mu do boku drápy Bobří kožešiny. Rašelinový s heknutím dopadl na zem. Pádem si vyrazil dech. Bobří kožešina neztrácí čas a vrhá se na něj. Drápy mu dělá jizvi po celém těle. Ikdyž je zraněná, pořád bojuje jako vedená Tygřím klanem. Avšak než stihne zasadit smrtelný úder na záda se jí přilepí Vlčí srdce. Stáhl ji z Rašelinového a začal s ní zápolit sám.
Havraní hvězda se mezi tím oklepala a zaútočila. Pokračovala v tom co Bobří začala. Ale kvůli jejím zraněním která utržila je už unavená. Rašelinový, ikdyž je už starý, je stále plný sil. Odráží útok Havraní hvězdy a sám ji přišpendluje k zemi. Zakusuje se jí do hrdla. Poslední co Havraní hvězda vidí je jak se šedý kocour zvedá od nehybného těla Bobří kožešiny. Pak už je jen tma. Rašelinový měsíc drží hrdlo Havraní hvězdy dokud nevydechne naposled.

15. Kapitola - Sojčí klan

17. září 2017 v 14:21 | Tajemný duch |  příběhy Sojčího klanu
Havraní hvězda vyšla ze svého doupěte. Z temných mraků tečou kapky jako slzy. Posadila se pod skálu aby se aspoň trochu uchránila před deštěm. Ostatní kočky jsou schované v doupatech. Koutkem oka zahlédla hnědou siluetu. Bobří kožešina se vrací se svou hlídkou do tábora. Kočky hned zamířili do doupěte válečníků, jen Bobří kožešina se posadila vedle velitelky. "Nic" hlásí. "Bylo tam podivné ticho" dodala. Havraní hvězda nastražila uši. "Něco se blíží" zašeptala naléhavě Hvězda. "Všechny kočky.... " začala svolávat klan Hvězda ale přerušil ji bojoví pokřik. Do tábora se přihnal Smrtelná odpověď, Němý dotek a další. "Nezapomeňte, naším cílem je velitelka a její zástupkyně!" snažila se je vyřešit Smrtelná. Smrtelná odpověď skočila na Havraní hvězdu a Němý dotek zaútočil na Bobří kožešinu.
Havraní hvězda zaťala ostré drápy do ramen Smrtelné odpovědi. Smrtelná ji přitiskla k zemi a začala jí drásat břicho. Havraní ji zadními tlapami odhodila. Jen co se Havraní postavila Smrtelná už k ní znovu běžela. Havraní hvězda se postavila na zadní tlapky a když byla Smrtelná u ní srazila ji k zemi. Havraní se jí zakousla do zátylku a odhodila ji o kus dál. Smrtelná odpověď se vrávoravě postavila. Ve chvíli kdy už chtěla znovu skočit na Havraní k ní přiskočil Němý dotek. "Bobří kožešina je smrtelně zraněná, můžeme jít " prohlásil s úšklebkem Němý dotek. "Ústup tuláci! " zavolala Smrtelná odpověď. Tuláci začali prchat pryč. Jen Smrtelná odpověď se před východem z tunelu zastavila a obrátila se na Havraní hvězdu. "Příště si na řadě ty Havraní hvězdo" zasičela s úšklebkem a zmizela v lese.
Ostružinová tlapa už Bobří kožešinu začala ošetřovat. Havraní hvězda došla k ní. Posadila se dva zaječí skoky dál aby léčitelka měla místo.
Když léčitelka skončila se svou prací Hvězda k ní přistoupila. "Tak co? " zeptala se vyděšeně a nedočkavě Hvězda. "Je mladá a silná, uzdraví se, ale bude to chvilku trvat" odpověděla Ostružinová tlapa. "Němý dotek neni nejlepší léčitel když nepozná smrtelné zranění " zasmála se Ostružinová. Havraní hvězda kývla.
Havraní hvězda vyskočila na skálu a svolala klan. Kočky se sesedli pod skálou. "Dnešní útok tuláků byl krátký ale krutý. Bobří kožešina a Lví vichr musí několik dní zůstat u Ostružinové v doupěti. Toť vše " prohlásila krátce a unaveně seskočila ze skáli a odešla do doupěte.

27. Kapitola -Bleskový klan

16. září 2017 v 22:38 | Tajemný duch |  Příběhy Bleskového klanu.
Jasná hvězda vede svůj klan do bitvy. Do rozhodující bitvy. Musí zabránit tomu aby Rašelinový měsíc vyhrál. Musí ho zastavit. Ikdyby měla zemřít.
Přeběhla přes hranici se Sokolím klanem. Její klan ji věrně následuje. Do tábora se dostanou podle mnoha pachů koček. Ale znepokojivé je že po pachu Hadího klanu.
Jasná hvězda dovadla svůj klan až k táborů Sokolích. Bleskový klan vběhl do tábora. Nejdřív si mysleli že tu jsou jen tuláci a Hadi, pak ale spatřili i kočky Sokolího a Sojčího klanu. Bleskový se vrhli do bitvy a Sojčí se obrátili zády ke svým věznitelům a začali bojovat po boku Sokolích a Bleskových. Síly se obrátili.

Jasná hvězda se skoro dusí v tom pachu Hadího klanu. Oběhla zrzavou matku - která bojuje jako lvice - a skočila na Borovicového očka. Divoce se mu zakousla do hrdla. Dnes nemá s nikým slitování.

Myší ocas zaťal drápy do černého ramene Srnčí tlapy. Začal jí drásat bok. Srnčí tlapa zavřískla. Po chvilce se Myšímu ocasovi vykroutila a utekla. Jen co se Myší ocas postavil srazil ho na zem Levhartí flek. Zakousl se mu do přední tlapky a trhl. Myší naštvaně zavřískl a schodil ze sebe Levhartího. Oba se postavili na zadní a začali rozdávat rány.

Divoké srdce a Bledá duše spolu dorážejí na Říční orlici. Běhají kolem ní a kousají ji do tlapek a do zad. Říční orlice ve snaze odrazit jejich útok máchá tlapkami na všechny strany.
Nakonec schytala tolik kousanců že se musela stáhnout. Armáda Rašelinového začala prohrávat. Najednou všichni Hadi přestali bojovat a vzdali se. Shromáždili se kolem Rašelinového měsíce. Začali na něj nepřátelsky sičet. Zmatení tuláci se odplížili pryč. "Co to děláte? " zasičel nepřátelsky Rašelinový a kočky uviděli v jeho výrazu poprvé strach. "Vždyť chceme ovládnout všechny klany? " zeptal se už vyděšeně. "Ne to ty chceš ovládnout všechny klany" odpověděla naštvaně Duhová kožešina. Rašelinový se vyděsil. Duhová kožešina a pár dalších koček se na něj vrhlo a roztrhalo ho na kousky.
Černá hvězda přistoupila k Jasné hvězdě. "Jsem ti moc vděčná za to že si nám pomohla, ale jak si věděla že na nás zaútočili? " zeptala se s nakloněnou hlavou Černá hvězda. Přistoupila k nim Rychlá střela a začala vysvětlovat "Potom co nás Rašelinový měsíc ovládl to bylo těžké. Ale Myší oháňka, Jedlová kožešina a Kamenný kožich zjistili že mezi námi a Bleskovým klanem vedou tunely po liškách a jezevcích. Když jsme věděli i o všech útocích do předu. Věděli jsme i o tomhle útoku tak jsme se tajně domluvili s Bleskovými kteří přispěchali na pomoc" dopověděla. Děkujeme. A je nám líto vašich ztrát. Budeme nad nimi společně truchlit" mňoukla Černá hvězda.
Kočky začali truchlit nad mrtvými.

14. Kapitola - Sojčí klan

16. září 2017 v 16:56 | Tajemný duch |  příběhy Sojčího klanu
Ostružinová tlapa se posadila do svého pelíšku. Je nešťastná. Za několik dní jí zemřelo několik koček. Lehla si a modlila se aby jí Hvězdný klan dal nějaké kladné znamení. Skulila se do klubíčka, zavřela oči a začala klidně oddychovat.
Objevila se na louce s temně modrou zemí a stříbrnou trávou. Na obloze neni měsíc ani tam nesvítí hvězdy.
Ze stínu najednou vyšla zrzavo hnědá kočka. "Veverčí chloupko?! " vykřikla udiveně Ostružinová. "Kvůli mě si.... Já ti nepomohla.... Je mi to líto " řekla smutně Ostružinová, sklonila hlavu a z očí ji začali téct slzy. Veverčí chloupka ji olízla na čele a řekla: "nezlobím se na teme. A jsem ráda že můžeš dál žít svůj život, aspoň jsem nepoložila život zadarmo. Musíš ještě zachránit spoustu životů"
Ostružinová se na ni vděčně podívala. "Ale teď proč jsem tu, mam pro tebe další věždbu. " zvažněla Veverčí. "Zraněnou sojku přikryjí křídla sokola a sojka znovu vzlétne " dodala. Když to dořekla začala pomalu myzet. "Počkej, co to znamená? " zavolala Tlapa do prázdna. Nakonec se probudila. Rozhlédla se. Je v bezpečí svém pelíšku. Zraněnou sojku přikryjí křídla sokola a sojka znovu vzlétne, co to znamená? ptá se sama sebe Ostružinová.
Vzpoměla si na to co jí řekla Havraní hvězda, hned jak dostane další věždbu, má jít hned za ní. Ostružinová vyšla z doupěte. Začíná svítat.
U vchodu do Hvězdina doupěte do ní málem nabourala. "Hvězdo musím s tebou hned mluvit" mňoukla naléhavě Ostružinová. "Jistě " kývla hlavou Havraní hvězda, na místě se otočila a s Ostruzinovou v závěsu vešla do svého doupěte. Ostružinová tlapa se posadila. Ocas úhledně obtočila kolem hnědých tlapek. "Oč jde? " zeptala se Hvězda. Ostružinová se zhluboka nadechla. "Dostala jsem znamení od Hvězdného klanu" začala mluvit. Havraní hvězda nervózně zastříhala ušima. Ostružinová tlapa pokračovala: " Veverčí chloupka mi ve snu řekla: Zraněnou sojku přikryjí křídla sokola a sojka znovu vzlétne " odříkala Ostružinová tlapa věždbu. Hvězda se zadívala před sebe. "Takže Sojčí klan padne a pak znovu povstane? " zeptala se zmateně Havraní hvězda. "Nevím " zakroutila hlavou Ostružinová. "Řekneš to klanu? " zeptala se po chvíli Ostružinová tlapa. Havraní hvězda ještě chvíli mlčí, nakonec však odpoví, "klan by to měl vědět, ale bojím se že by potom ztratili naději. Ikdyž je pozitivní věždba" odpověděla. "Souhlasím " přitykala Ostružinová.

13. Kapitola - Sojčí klan

15. září 2017 v 19:59 | Tajemný duch |  příběhy Sojčího klanu
Borůvka a Maliňák si odpykávájí svůj trest už čtvrtý den. Dnes vyrazili na lov s Myší oháňkou a Bobří kožešinou. Loví dnes jen pro starší. "Půjdeme na Hvězdnou louku a tam až k Dubovému lesu budem lovit" rozhodla Bobří kožešina. Kočky vyrazili k Velkému dubu.
Kočky se rozešli aby měli klid na lov. Ale nevzdálili se moc daleko, kvůli nebezpečí.
Bobří kožešina vystupovala hraboše. Pomaličku se k němu plíží. Tlapky pokládá na zem potichu, tak potichu a opatrně aby ji hlodavec neslyšel. Bobří kožešina se vymrštila do vzduchu. Ale bylo to moc brzo. Hraboš vzal nohy na ramena a zmizel ve svém doupěti. Přičemž hlasitě ohlašoval nebezpečí. Bobří kožešina se postavila a podrážděně si vyklepala prach z hnědého kožichu. Všechna zvířata v okolí o ní teď ví. Musí se přesunou o kus dál. Přesunula se tedy blíž k Dubovému lesu. Otevřela tlamičku, aby se pachy dostali k orgánů na horním patře tlamičky, a ochutnala vzduch. Někde poblíž je straka. Rozhlédla se. Uviděla svou kořist, ale straka sedí na vysoké větvi. Bobří kožešina začala přemýšlet. Klan potřebuje potravu, ale může se při pádu ze stromu zranit. Nakonec se rozhodla že to zkusí. Začala se pomaličku plížit ke stromu. Doplížila se k zadní části stromu, tak aby byla straka zády k ní. Skočila na strom a zaryla ostré drápy do kůry stromu. Vyšplhala k větvi. Přikročila se na větvi která je jen pár myších délek od strany. Přikrčila se k větvi. Její hnědý kožíšek splívá s kmenem. Straka si jí stále nevšimla. Postavila se na špičky tlapek. Když straka odvrátila zrak, vymrštila se do vzduchu. Straka roztáhla křídla a vzlétla. Avšak moc pozdě. Bobří kožešina ji chytá do čelistí. Ale až teď si uvědomila že je několik liščích délek nad zemí. Naštěstí - jako stejně jako všechny kočky - umí dopadnout na tlapky. Roztáhla prsty na tlapkách, vyhrbyla hřbet a pevně stiskla straku v zubech. Tvrdě dopadla na zem. Při pádu ji zaboleli tlapky ale jinak je v pořádku. Zatřepala hlavičkou a došla zpátky ke stromu. Zahrabala tlapkou a udělala v zemi malou dírku. Vložila straku do díry a přikryla ji hlínou.
Borůvka a Maliňák se pro jistotu drží blízko u sebe. Ještě toho moc neulovili, jen myš, vrabce a červenku. Brzy se budou s Bobří kožešinou a Myší oháňkou vracet tak se snaží ještě něco vypátrat. Maliňák je na stopě hrabošovi. Stopuje ho už několik liščích délek od Borůvky.
Konečně ho uviděl, čistí si hebký kožíšek svým malým jazýčkem a nedává pozor. Přímo si říká o to aby ho Maliňák ulovil. Maliňák se začal pomalu přibližovat k hrabošovi. Po chvilce plížení se potichu rozběhl. Hraboš si ho všiml a začal utíkat. Maliňák ho srazil k zemi a rychle ho usmrtil. S hrabošem se vrátil k Borůvce. Ale nenašel ji tam kde předtím seděla. Její pach je silný. Z křoví najednou vyšla bílá kočka. Borůvka s krtečkem polním v puse došla ke svému bratrovi. Položila svého křečka vedle Maliňákova hraboše. ''Brzy slunce skončí svou cestu, počkáme tu na Bobří kožešinu a Myší oháňku" ve chvíli kdy to Maliňák dořekl uviděli učedníci zástupkyni a za jejím ocasem hned Myší oháňku. Obě mají plné tkamičky kořisti. Učedníci pobrali svou kořist a všichni vyrazili do tábora.
Poklusem se dostali do míst poblíž tábora. Najednou se Myší oháňka zastavila, položila kořist a zašeptala "slyšíte to? " na chvilku se odmlčela aby zjistila co zvuk vydává"to je zvuk boje! " vyhrkla. Kočky se vylekali, zvuk vychází z tábora!
Kočky odhodili úlovky a rozběhli se do tábora. Bobří kožešina - která se ujala vedení - zasičela bojoví pokřik a se svou loveckou skupinou vběhla do tábora. Hned si všimli že Sojčí klan prohrává boj s Hadími. Čtyři kočky se hned vrhli do boje.
Borůvka se statečně zakousla do ocasu hnědé kočky která se snažila zabít Havraní hvězdu. Kočka zavřískla a rozběhla se k východu z tábora. Borůvku ještě chvilku táhla za sebou. Havraní hvězda se vrávoravě postavila a poděkovala Borůvce za záchranu pokývnutím hlavy. Borůvka také kývla a obě se pustili znovu do boje.
Tichá vrba se rozhlédla po boji. Z její rány na čele jí stéká krev. Má zabalený zrak ale i ták uviděla Drápkatou tlapu. Vražedkyni její kamarádky Černé lišky a jejích nenarozených koťat. Tichá vrba se rozběhla k zrzavé kočce, skočila a zarazila Tlapu k zemi. "Tohle je za Černou lišku " zasičela jí Tichá vrba do obličeje. Drápkatá zasičela a připravila se k útoku. Ale Tichá vrba zaútočila dřív. Zasekla své drápy do její tváře. Udělala jí čtyři dlouhé škrábance přes ucho, oko, tvář i čumák. Drápkatá tlapa ji ze sebe shodila a s jekotem utekla pryč. Za okamžik v zmyzeli i ostatní Hadi.
Havraní hvězda vyskočila na skálu. Z jejího ramene a boku jí stále teče rudá krev. Ani se nepokusila svolat klan. Je až moc unavená. "Mam pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a jednu bohužel špatné. Abych začala tou dobrou, musím pochválit Borůvku, zachránila mi život, děkuji Borůvko. A teď ta špatná zpráva, Smaragdoví déšť byl zraněn v bitvě. Ostružinová tlapa je u něj " prohlásila pochmurně Hvězda. Kočky se zahleděli na místo kde nehybně leží modrošedé tělo a u něj sedí Ostružinová. Už pro něj nemůže nic udělat.
Modrá sojka se rozběhla ke svému otci. Lehla si k němu a začala mu naposledy čistit srst. Ostatní se k ní přidali. Avšak Černoocasý překvapivě odešel do válečnického doupěte. Na to aby se s ním rozloučil je příliš hrdý a arogantní. Svého otce nenáviděl kvůli jeho povaze. Jeho otec totiž vůbec nebyl jako on.

12. Kapitola - Sojčí klan

12. září 2017 v 18:16 | Tajemný duch |  příběhy Sojčího klanu
Ostružinová tlapa si zalezla do pelíšku léčitelky. Po celodenním ošetřování zraněných je unavená. Stočila se do klubíčka a čumáček zakryla huňatým ocasem. Zavřela žluté oči a ponořila se do snu.
Ocitla se na zvláštní louce. Tráva se stříbrně leskne a obloha je černá, bez hvězd. Ostružinová tlapa se rozhlédla. Tohle místo zná. Když je tu, Hvězdný klan jí sešle věždbu!
V čumáčku jí zalehtala pach. U ucha zaslechla známí a příjemný hlas své sestry. "Sojčí klan čeká zkáza, která nejde zastavit " zašeptala Veverčí chloupka. Ostružinová tlapa se hbitě ohlédla. Ale zahlédla jen jak se Hvězdná louka rozplývá.
S trhnutím se probudila. Vyděšeně rozevřela oči. Předpověděla Veverčí chloupka právě zánik Sojčího klanu? pomyslela si Ostružinová s hrůzou. A pokud ano, mam to říct Havraní hvězdě?
Celou noc o tom přemýšlela, a dospěla k závěru že jí ti řekne. Velitelka by to měla vědět. Ostružinová vyrazila k doupěti velitelky. Zastavila se před vchodem. Zamňoukala aby se ohlásila. "Pojď dál Ostružinová tlapo" vyzvala ji velitelka. Ostružinová tlapa vešla do doupěte. Havraní hvězda sedí na svém pelíšku z mechu. Ostružinová tlapa se posadila na zem pokrytou vřesem. "Havraní hvězdo, Hvězdný klan mi ve snů poslal vzkaz" mňoukla Ostružinová. Havraní hvězda na ní upřela tmavě modré oči. "Řekl mi že Sojčí klan čeká zkáza " řekla Ostružinová a pomalu mrkla. Havraní hvězda si povzdechla a vyděšeně zastříhala ušima. "To může znamenat cokoliv" zašeptala Hvězda jen tak pro sebe. "Zatím to klanu neřekneme, nebudeme jim brát naději. Kdyby si dostala další znamení příď mi ho hned říct, ve dne v noci" rozhodla Hvězda a Ostružinovou propustila.

Maliňák velkým zývnutím odhalil všechny špičaté zuby. "Eh, tady je nuda. Rači bych šel na lov nebo na trénink " zavrčel podrážděně Maliňák a převalil se na druhý bok. Borůvka si přestala olizovat tlapku. "Já taky ale teď s námi nikdo nepůjde, na lov teď chodí spíš válečníci " odsekla Borůvka. Olízla si tlapku a přejela s ní přes ucho. "Tak půjdem na lov sami" mňoukl Maliňák náhle. "To nemůžeme, víš že se tam může toulat někdo z Hadích, ne? " zasičela na něj naštvaně Borůvka. "Ále... Půjdem jen do Dubového lesa, ten neni tak daleko" přesvědčuje ji Maliňák. "Ne" odsekla Borůvka a schválně se k němu otočila zády. "Jak chceš, ahoj" zamumlal Maliňák a už pelášil k východu z tábora. Borůvka vyrazila rychlým krokem za ním. "Maliňáku počkej" zavolala na něj. "Nemůžu tě nechat jít samotného, sourozenci musí držet při sobě " zavrněla Borůvka. Maliňák se o ní láskyplně otřel a už utíkali ven.
Do Dubového lesa dorazili jen za pár minut. Borůvka, jako nadaná lovkyně, zmizela v kapradí. Zachytila pach drozda. Rozhlédla se a uviděla svou bezbranou kořist. Začala se k němu plížit. Drozd si pod stromem hledá semínka. Nedává pozor na nebezpečí. Borůvka skočila a tlapkou přidržela drozda u země. Rychlým kousnutím mu zlomila vaz. Vzala svůj úlovek a vrátila se k Maliňákovi. Ten mezitím ulovil pěkného hryzce. Borůvka položila svého drozda na zem a otevřela pusu aby svého bratra pochválila ale v tu chvíli uslyšela tlumené dopady tlapek. Z křoví se vyřítili jako střeli dvě kočky. Borůvka a Maliňák v nich poznali Křišťálového ducha a Rychlou střelu. "Co tu sakra děláte? " osočila se na ně Rychlá střela. Učedníci se přikrčili a sklonili hlavy. "My sme chtěli jít jen na lov" zašeptal Maliňák. "Vy nevíte že učedníci nemají chodit sami na lov? " zeptal se Křišťálový duch. Učedníci neodpověděli. "Musíme to říct Havraní hvězdě, pojďte " zavelela Rychlá střela.
Křišťálový duch vyvedl skupinu z lesa. Vešli do tábora. Havraní hvězda zrovna mluví se svou zastupkyní Bobří kožešinou. Když kočky uviděli skupinku přestali mluvit. "Co se stalo? " zeptala se Hvězda. "Našli jsme Borůvku a Maliňáka v Dubovém lese. Šli na lov sami" odpověděl Křišťálový duch. "Křišťálový, Rychlá, Bobří můžete jít. Já se o ně postaráme " řekla Havraní hvězda a kývla na válečníky. Všichni tři kývli a bez keců odešli. "Takže, šli ste sami na lov? " zeptala se klidně Hvězda. "Ano" odpověděli učedníci jednohlasně. "Borůvko, musím říct že si mě zklamala, tohle bych od tebe nečekala " pokárala Borůvku Havraní hvězda. "Omlouvám se Hvězdo" mňoukla smutně Borůvka. "Tvou omluvu přijímám. Ale musíte dostat trest, oba. Budete se starat o starší dokud nerozhodnu že ste se poučili. " řekla Hvězda a přísně se na ně podívala. "Počkat, netrestejte Borůvku. Já ji přinutil aby šla se mnou" mňoukl Maliňák. Havraní hvězda se obrátila na Maliňáka a pak na Borůvku. "Je to pravda Borůvko? " zeptala se. "Ano, ale trest si zasloužím stejně jako Maliňák. Přijímám trest" řekla rozhodně Borůvka. Havraní hvězda kývla a mávnutím ocasu je propustila. Učedníci hned zamířili ke starším aby se zeptali jestli něco nepotřebují.

11. Kapitola - Sojčí klan

9. září 2017 v 22:06 | Tajemný duch |  příběhy Sojčího klanu
Už uběhlo několik dní od útoku na tábor.
Maliňák, Hnědobílý kožíšek a Smaragdový déšť se vydali na lov. Maliňák pořád ještě truchlí nad smrtí své sestry ale to mu nezabrání v tom aby klanu přinesl úlovek. "Maliňáku podívej se jestli něco nechytíš v těch keřích, Smaragdoví ty můžeš jít lovit ryby k blízké řece a já se pokusím něco najít tamhle " řekl Hnědobílý a ukázal čumáčkem na malou louku. Oba kocouři kývli a vydali se určenými směry. Maliňák tiše skočil do keřů. Začichal. Ucítil čerství pach myši. Začal se plížit po pachu ke kořisti. Brzy svou bezmocnou kořist spatřil. Připlížil se k myši na délku ocasu. Připravil se ke skoku. Postavil se na špičky, zhoupl se v kyčlích. Ale dřív než skočil ucítil další pach. Došlápl pevně na tlapky. Zvedl hlavu a závětřil. Pach mu je povědomí, ale nemůže si spomenout čí pach to je. Znovu závětřil. Začal usilovně přemýšlet.
Vyděšením rozevřel do široka oči. Hadí klan, uvědomil si. Potichu ale rychle se začal plížit zpět za Hnědobílým kožíškem. Když je dost daleko, rozběhne se. "Hnědobílý! " voval svého učitele. Hnědobílý kožíšek ho uslyšel, přestal se plížit a doběhl k malému účedníkovi. "Co se děje Maliňáků? " zeptal se. "Hadí klan, asi chce zaútočit na tábor! " vysoukal ze sebe Maliňák. Hnědobílý kožíšek kývl a rozběhl se ke Smaragdovému.
Smaragdový už také ucítil pach Hadího klanu. Hnědobílý kožíšek do Smaragdového deště málem vrazil když proti sobě běželi. "Hadí klan" zasípal Smaragdoví. "Vím tady od Maliňáka" odpověděl Kožíšek. "Viděl jsem je, je to celý klan. Musíme varovat tábor " dodal Smaragdoví. Hnědobílý kývl a všichni tři kocouři se rozběhli do tábora.

Smaragdoví vběhl do tábora. U skáli spatřil Havraní hvězdu. "Hadí klan chce zaútočit na tábor " vykřikl Hnědobílý kožíšek. Havraní hvězda na nic nečekala, vyskočila na skálu a začala připravovat klan na útok. "Připravte se k boji. Hadí klan jde napadnout tábor. Koťata a starší se schovají do školky, ti co mohou bojovat se připraví k boji" rozhlásila.
Najednou do tábora vběhli válečníci Hadího klanu. Sojčí se pustili do boje. V táboře se rozpoutala krvavá bitva.

Bobří kožešina se pustila do boje s takovým zápalem jako dřív. Skočila na Keřového chlupa. Drápy mu zářila do zad. Zakousla se mu zezadu do krku. Keřoví chlup Bobří kožešinu schodil ze zad.
Bobří kožešina zasičela znovu se vrhla na Keřového. Srazila ho na zem a zakousla se mu do ramene. Keřoví ji odrazil zadními tlapami. Bobří kožešina k němu znovu přiskočila a začala ho drapát tak rychle že Keřoví nestíhá útok oplatit.

Myší oháňku srazil k zemi Borovicové očko. Začal jí párat břicho. Myší oháňka zlostně zabručela. Sebrala všechny síly a vložila je do zadních nohou. Odrazila Borovicového tak silně, že přeletěl půlku tábora.

Černá liška už je unavená. Právě zápolí s Drápkatou tlapou. Válečnice Hadího klanu je silná a divoká. Vůbec nedbá na to že Černá liška bude mít brzy koťata. Drápkatá tlapa přišpendlila Černou lišku k zemi. Začala jí párat břicho. Černá liška bolestně zavila. Když začala pomalu ztrácet naději, srazil jí Drápkatou tlapu z těla její druh Kapradinový fousek. Zahnal ji a za ní utekl i zbylí válečníci z Hadího klanu. Kapradinový fousek si přisedl k Černé lišce. Černá liška nadzvedla hlavu a zachrapěla: "zbohem Kapradinový fousku. Miluju tě "
Kapradinový fousek vyděšeně rozevřel oči i tlmičku. "To ne" zašeptal. Když hlava Černé lišce znovu klesla a vydechla naposled Kapradinovému začali téct slzy. Zaklonil hlavu dozadu " Ne! " po několika minutách jeho křik konečně ustál. Kočky se začali scházet u jejího těla. Přišli truchlit za smrt Černé lišky, i za její nenarozená koťata.

10. Kapitola - Sojčí klan

5. září 2017 v 22:07 | Tajemný duch |  příběhy Sojčího klanu
Slunce vysvitlo nad obzor. Keříkový, Gepardi duše a Nebeská bouře už tělo malé učednice pohřbili a ostatní kočky se utekli schovat před deštěm. Jako by i nebe plakalo nad zmařeným životem.
Havraní hvězda vyskočila na skálu. Obvyklým pokřikem svolala klan. Kočky se posadili do mokré trávy. "Musíme udělat opatření aby sme nepřišli o další členy klanu kvůli Hadímu klanu" zvolala. "Na hlídky bude chodit pět válečníků, koťata nesmí opouštět tábor a učedníci jen s dohledem minimálně dvou zkušených válečníků. Také musíme zesílit ochranné vali a stěny školky" dodala a mávnutím ocasu kočky propustila.

Veverčí chloupka vyšla z doupěte válečníků rovnou do deště. Rychlými kroky zamířila do lesa. Za ní skáká Hvězdný svit, Lví vichr, Zlatý plamen a Myší oháňka. Kočky by nejraději zůstali ve svých pelíšcích ale hranice teď nesmí zůstat bez dozoru. Došli k východu z tábora když najednou uslyšeli bojový pokřik cizích válečníků. Na hlídku se vrhli válečníci Hadího klanu. Z doupat se vynořili další bojovníci a bez váhání se pustili do boje.

Bleskooká se nemilosrdně pustila do Duhové kožešiny. Začala ji drápat tak že Duhová nestíhá uhýbat ani ránu oplatit. Duhová nemá jinou možnost, musí utéct. Škrábance neškrábance, rozbíhá se pryč z tábora.

Hnědosrtý přimáčkla Ostružinovou tlapu k zemi. Ušklíbl se a rozevřel čelisti k rozhodujícímu kousnutí.
Veverčí chloupka se se zděšením v očích zadívala na Hnědosrsta který se nabýbá k hrdlu její sestry. Veverčí se rozběhla a skočila. Velkou silou narazila do Hnědosrsta. Srazila ho k zemi a zakousla se mu do ramene. Hnědosrtý ji shodil. Veverčí chloupka skočila. Hnědosrstý ji praštil tlapou s vyváženými drápy do krku. Veverčí chloupka spadla na zem. Z jejího hrdla jí odkapávají kapičky krve.
Rašelinový měsíc zavolal k ústupu a kočky Hadího klanu utekli. Ostružinová tlapa přiběhla ke své sestře která už leží na zemi. Začala jí ošetřovat rány ale už je pozdě. Veverčí chloupka vydechla naposled.

9. Kapitola - Sojčí klan

5. září 2017 v 17:18 | Tajemný duch |  příběhy Sojčího klanu
Černoocasý vyrazil z tábora rovnou k hranicím s Hadím klanem. Bobří kožešině řekl že jde na lov.
Podíval se na oblohu. Slunce už je nejvýš. Přidal do kroku aby stihl svou schůzku s Rašelinovým měsícem.
Brzy dorazil na hranici. Posadil se a mrskl ocasem. Z křoví vylezl Rašelinový měsíc. "Zdravím Černoocasý, tak co pro mě máš dnes? " zasičel s úšklebkem Rašelinový. "Křišťálový duch cvičí s Jahodou na Hvězdné louce. Drozdí křídlo, Květinová touha a Kamenný kožich hlídku u hranic s Bleskovým klanem a Jedlová kožešina s Myší oháňkou loví ryby v řece " odpověděl Černoocasý a také se ušklíbl. "Dobře, pošlu válečníky a tuláky aby si s nimi trochu pohráli a zítra začnem dorážet na tábor " zasmál se Rašelinový. Černoocasý kývl a vydal se zpět do tábora.

Myší oháňka se vrhla do vody a své ostré zuby zabodla do velkého jelce. Vylezla z vody a hrdě zvedla bradu. Položila jelce na zem k ostatním rybám a znovu se zadívala na řeku.
Jedlová kožešina prořízla drápy vodu. Avšak marně. Zatřepala tlapkou aby z ní setřepala vodu. Najednou uslyšela křupnutí větvičky. Zahleděla se směrem odkud zvuk přicházel. Pod kapradím se mohlo cosi černobílého. Jedlová se začala pomalu plížit ke kapradí. Začichala. "Tuláci! " vykřikla Jedlová těsně před tím než na ni skočila Říční orlice. Jedlová koutkem oka zahlédla Myší oháňku jak bojuje s Ohnivým lvem. Myší oháňka zvítězila nad Lvem a vrhla se na pomoc své přítelkyni. Pomohla Jedlové se vykroutit se a společně začali utíkat.

"Skvěle Jahodo" zavrněl Křišťálový duch. Jahoda šťastně zavrněla. " Teď..... " neodpověděl Křišťálový. Ucítil zvláštní pach. Najednou je k zemi přišpendlili válečníci Hadího klanu. Křišťálový duch se vyvlíkl Hadímu spárovi. Hbitě se otočil a škrábl ho do tváře. Hadí spár zasičel a skočil po Křišťálovém. Duch se mu vyhl a sám zaútočil. Přitiskl ho k zemi a zakousl se mu zezadu do krku. Odhodil ho do křoví. Najednou uslyšel zoufalí výkřik Jahody. Otočil se a uviděl jak z očí Jahody pomalu vyprchává život. Křišťálový duch skočil na Levhartího fleka který jí drží za hrdlo. Schdil ho z ní a zakousl se mu do tlapy. Když se mu Levhartí vykroutil a utekl, přiběhl Křišťálový k Jahodě. Podíval se jí do očí. Nemá v nich jiskru života jako vždy, boky se jí pravidelně nezvedají, je mrtvá. Musím jí donést do tábora, pomyslel si. Vzal Jahodu za volnou kůži na krku a jemně ji začal táhnout do tábora.
Vešel do tábora. Když kočky uviděli Jahodu zděsili se. Jahody rodina se ke Křišťálovému rozběhli. Duch ji položil na zem. Kočky se kolem ní začali sesedávat a naposledy uskutečňovat mycí rituál.
Když měsíc vystoupal nejvýš Havraní hvězda vyskočila na skálu. "Dnes, zahynula mladá učednice Jahoda, nedožila se ani válečnického jména. Zemřela se ctí v boji a my na ní budeme vzpomínat jako na statickou válečnici " zvolala Hvězda smutným ale silným hlasem. "Zítra zavedeme opatření aby se to neopakovalo. Teď budeme truchlit u Jahodina těla " dodala a odešla za Jahodou aby se s rozloučila, stejně jako ostatní.