13. Kapitola - Sojčí klan

15. září 2017 v 19:59 | Tajemný duch |  příběhy Sojčího klanu
Borůvka a Maliňák si odpykávájí svůj trest už čtvrtý den. Dnes vyrazili na lov s Myší oháňkou a Bobří kožešinou. Loví dnes jen pro starší. "Půjdeme na Hvězdnou louku a tam až k Dubovému lesu budem lovit" rozhodla Bobří kožešina. Kočky vyrazili k Velkému dubu.
Kočky se rozešli aby měli klid na lov. Ale nevzdálili se moc daleko, kvůli nebezpečí.
Bobří kožešina vystupovala hraboše. Pomaličku se k němu plíží. Tlapky pokládá na zem potichu, tak potichu a opatrně aby ji hlodavec neslyšel. Bobří kožešina se vymrštila do vzduchu. Ale bylo to moc brzo. Hraboš vzal nohy na ramena a zmizel ve svém doupěti. Přičemž hlasitě ohlašoval nebezpečí. Bobří kožešina se postavila a podrážděně si vyklepala prach z hnědého kožichu. Všechna zvířata v okolí o ní teď ví. Musí se přesunou o kus dál. Přesunula se tedy blíž k Dubovému lesu. Otevřela tlamičku, aby se pachy dostali k orgánů na horním patře tlamičky, a ochutnala vzduch. Někde poblíž je straka. Rozhlédla se. Uviděla svou kořist, ale straka sedí na vysoké větvi. Bobří kožešina začala přemýšlet. Klan potřebuje potravu, ale může se při pádu ze stromu zranit. Nakonec se rozhodla že to zkusí. Začala se pomaličku plížit ke stromu. Doplížila se k zadní části stromu, tak aby byla straka zády k ní. Skočila na strom a zaryla ostré drápy do kůry stromu. Vyšplhala k větvi. Přikročila se na větvi která je jen pár myších délek od strany. Přikrčila se k větvi. Její hnědý kožíšek splívá s kmenem. Straka si jí stále nevšimla. Postavila se na špičky tlapek. Když straka odvrátila zrak, vymrštila se do vzduchu. Straka roztáhla křídla a vzlétla. Avšak moc pozdě. Bobří kožešina ji chytá do čelistí. Ale až teď si uvědomila že je několik liščích délek nad zemí. Naštěstí - jako stejně jako všechny kočky - umí dopadnout na tlapky. Roztáhla prsty na tlapkách, vyhrbyla hřbet a pevně stiskla straku v zubech. Tvrdě dopadla na zem. Při pádu ji zaboleli tlapky ale jinak je v pořádku. Zatřepala hlavičkou a došla zpátky ke stromu. Zahrabala tlapkou a udělala v zemi malou dírku. Vložila straku do díry a přikryla ji hlínou.
Borůvka a Maliňák se pro jistotu drží blízko u sebe. Ještě toho moc neulovili, jen myš, vrabce a červenku. Brzy se budou s Bobří kožešinou a Myší oháňkou vracet tak se snaží ještě něco vypátrat. Maliňák je na stopě hrabošovi. Stopuje ho už několik liščích délek od Borůvky.
Konečně ho uviděl, čistí si hebký kožíšek svým malým jazýčkem a nedává pozor. Přímo si říká o to aby ho Maliňák ulovil. Maliňák se začal pomalu přibližovat k hrabošovi. Po chvilce plížení se potichu rozběhl. Hraboš si ho všiml a začal utíkat. Maliňák ho srazil k zemi a rychle ho usmrtil. S hrabošem se vrátil k Borůvce. Ale nenašel ji tam kde předtím seděla. Její pach je silný. Z křoví najednou vyšla bílá kočka. Borůvka s krtečkem polním v puse došla ke svému bratrovi. Položila svého křečka vedle Maliňákova hraboše. ''Brzy slunce skončí svou cestu, počkáme tu na Bobří kožešinu a Myší oháňku" ve chvíli kdy to Maliňák dořekl uviděli učedníci zástupkyni a za jejím ocasem hned Myší oháňku. Obě mají plné tkamičky kořisti. Učedníci pobrali svou kořist a všichni vyrazili do tábora.
Poklusem se dostali do míst poblíž tábora. Najednou se Myší oháňka zastavila, položila kořist a zašeptala "slyšíte to? " na chvilku se odmlčela aby zjistila co zvuk vydává"to je zvuk boje! " vyhrkla. Kočky se vylekali, zvuk vychází z tábora!
Kočky odhodili úlovky a rozběhli se do tábora. Bobří kožešina - která se ujala vedení - zasičela bojoví pokřik a se svou loveckou skupinou vběhla do tábora. Hned si všimli že Sojčí klan prohrává boj s Hadími. Čtyři kočky se hned vrhli do boje.
Borůvka se statečně zakousla do ocasu hnědé kočky která se snažila zabít Havraní hvězdu. Kočka zavřískla a rozběhla se k východu z tábora. Borůvku ještě chvilku táhla za sebou. Havraní hvězda se vrávoravě postavila a poděkovala Borůvce za záchranu pokývnutím hlavy. Borůvka také kývla a obě se pustili znovu do boje.
Tichá vrba se rozhlédla po boji. Z její rány na čele jí stéká krev. Má zabalený zrak ale i ták uviděla Drápkatou tlapu. Vražedkyni její kamarádky Černé lišky a jejích nenarozených koťat. Tichá vrba se rozběhla k zrzavé kočce, skočila a zarazila Tlapu k zemi. "Tohle je za Černou lišku " zasičela jí Tichá vrba do obličeje. Drápkatá zasičela a připravila se k útoku. Ale Tichá vrba zaútočila dřív. Zasekla své drápy do její tváře. Udělala jí čtyři dlouhé škrábance přes ucho, oko, tvář i čumák. Drápkatá tlapa ji ze sebe shodila a s jekotem utekla pryč. Za okamžik v zmyzeli i ostatní Hadi.
Havraní hvězda vyskočila na skálu. Z jejího ramene a boku jí stále teče rudá krev. Ani se nepokusila svolat klan. Je až moc unavená. "Mam pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a jednu bohužel špatné. Abych začala tou dobrou, musím pochválit Borůvku, zachránila mi život, děkuji Borůvko. A teď ta špatná zpráva, Smaragdoví déšť byl zraněn v bitvě. Ostružinová tlapa je u něj " prohlásila pochmurně Hvězda. Kočky se zahleděli na místo kde nehybně leží modrošedé tělo a u něj sedí Ostružinová. Už pro něj nemůže nic udělat.
Modrá sojka se rozběhla ke svému otci. Lehla si k němu a začala mu naposledy čistit srst. Ostatní se k ní přidali. Avšak Černoocasý překvapivě odešel do válečnického doupěte. Na to aby se s ním rozloučil je příliš hrdý a arogantní. Svého otce nenáviděl kvůli jeho povaze. Jeho otec totiž vůbec nebyl jako on.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama