18. Kapitola - Sojčí klan

30. září 2017 v 17:08 | Tajemný duch |  příběhy Sojčího klanu
Myší oháňka zamrkala ve slunečním světle. Právě se probudila z neklidného spánku. Stále si pamatuje výraz Rašelinového měsíce stojícího nad tělem své matky. Zatřepáním hlavou ten obraz v mysli zaplašila. Sluneční světlo které jí doteď hřálo na tváři něco zakrylo. Myší oháňka pořádně zaostřila na bílou kočku. Říční orlice. Asi hlídá vchod před válečnickým obydlím, pomyslela si Myší oháňka.
Ohlédla se za sebe. Všichni z klanu spí. Někteří se vrtí a někteří spí jako mrtvý. Myší oháňka však vidí jak se jim zvedají hrudníky, pod náporem vzduchu. Vedle mladé černé kočky leží její druh Kamenný kožich. Má velkou tržnou ránu na uchu a menší šrámi na boku. Myší oháňce se ulevilo když slyší jak se Kamenný kožich nadechuje a výdechuje.
Myší oháňka vztala. Hned jak zvedla jednu tlapku a dotkla se s ní zemně, Říční orlice zastříhala ušima a upřela své pronikavé modré oči na černý kožíšek válečnice. Myší oháňka chvilku váha než udělá další dva kroky. Říční orlice se k ní otočila bokem aby ji mohla pozorovat. Myší oháňka udělala pár dalších kroků a když se nic nedělo rozešla se plynule. Když došla k tulačce, zastavila se, zabodla do ní nenávistný pohled. Říční orlice jí pohled oplatila.
Myší oháňka odešla o pár kočičích ocásů dál od tulačky a posadila se. Začala si čistit lesklý černý kožich, ale i ták jedním okem sleduje Říční orlici.
Zanedlouho spatřila známé tváře. Z doupěte válečníků vylezl Kamenný kožich a Jedlová kožešina. Myší oháňka je pozdravila. Její přátelé se posadili k ní.
Po pořádném umytí kožichů si Myší oháňka uvědomila že má hlad, a její klan potřebuje jídlo k tomu aby se zotavil. "Nezašli byste na lov? " navrhla Myší. Kamenný kožich kývl na souhlas. "No jasně že jo" zapředla Jedlová kožešina a už má nakročeno k východu.
V čele s Jedlovou kožešinou se kočky vydali k východu z tábora. Najednou Jedlovou srazí k zemi černá šmouha. Jedlová kožešina zasičí přímo do tváře Smrtelné odpovědi. "Kam si myslíte že jdete? " zavrčela na všechny Smrtelná. Ani nečekala na odpověď a dodala, "jestli někam jdete, musíte se mě nejdřív zeptat "
"Ech, tak tedy můžeme jít na lov ó velká královno? " odfrkla si Myší oháňka. Smrtelná odpověď zasičela a zabořila drápy do kůže Jedlové kožešiny. "Dej si pozor na jazyk dcero velitelky" poslední slova Smrtelná úplně vyplivla. Naštěstí neměla víc řečí a odešla do velitelského doupěte. Což Myší úplně vyrazilo dech. "Jak se opovažuje zabydlet se v doupěti mé matky? " zasičela nenávistně Myší oháňka. Kamenný kožich se k ní přitiskl aby jí uklidnil. Po pár minutách se Myší uklidnila.
Jak kočky pochopili Smrtelná jim lov povolila.
Kočky se tedy vydali na lov.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama