Říjen 2017

21. Kapitola - Sojčí klan

9. října 2017 v 20:55 | Tajemný duch |  příběhy Sojčího klanu
Kočky se chtě nechtě vydali na shromáždění v závěsu za Smrtelnou. Ostatní tuláci zůstali v táboře společně s matkami.
Kočky došli ke čtyřem stromům. Smrtelná se posadila do stínu. Díky jejímu černému kožichu jako by tam nebyla. Bojovníci Sojčího klanu se posadili na obvyklé místo. Ani se nesnaží skrývat bolest a slabost.
Z velké skáli se ozval hlas Černé hvězdy: "kde je vaše velitelka a její zástupkyně Sojčí klane?"
Odpověď přišla od Rašelinového měsíce: "jsou mrtvé"
Jeho smých se rozléhá po krajině. Jako by neměl žádné city. Na obličeji Černé hvězdy se objevil záchvěv strachu. "Jak se to stalo? A proč Hvězdný klan nevybral nového velitele? " zeptala se Černá hvězda a ohlédla se na válečníky Sojčího klanu. "Jsi tak naivní Černá hvězdo. To ti to ještě nedošlo? To já jsem je zabil! " zasmál se Rašelinový měsíc. "Proč si je zabil? " zasičela Černá hvězda a všechny svali v těle se jí napnuli. "Proč asi? Jak jinak bys ty chtěla ovládnout jiný klan? Jak jinak by sis ho chtěla podrobit? Jsi vážně naivní. Doufal jsem že budeš chytřejší. Ale zmýlil jsem se. Teď jsem ovládl Sojčí klan. A ty se Sokolí jsi další nařadě společně s Bleskovým klanem" říkal s úšklebkem Rašelinový měsíc. Černá hvězda zasičela a skoro se neudržela, ale zůstala stát. "Sokolí klan se ti nikdy nepodvolí, ikdyby měl zaniknout."
A uznává tě Sojčí klan vůbec jako velitele? " ohlédla se na kočky Sojčího klanu. Sojčí klan ale mlčel. Většina Sojčích hleděla do země nebo byl v očích vydět poražený výraz. "Ikdyž se Sojčí klan podvolil, Sokolí klan se nikdy nevzdá. A doufám že Bleskový klan bude na naší straně" Černá hvězda pohlédla na Jasnou hvězdu. Ale ta se taky tvářila poraženě. "Polovinu našeho klanu unesli dvounožci" mňoukla tiše a poraženě. Rašelinový se zubatě usmál. "Všechny klany tě opustili Černá hvězdo. Nikdo nebude bojovat po tvém boku, všechny klany teď patří mě!!! " zakřičel Rašelinový měsíc s úšklebkem. "Sokolí klan se ti nikdy nepodvolí! My budeme bojovat klidně sami, ale nikdy se nevzdáme! " mňoukla Černá hvězda a vzdorovitě zvedla hlavu. "Ale já mám na své straně Hadí klan! A tuláky a nejlepší bojovníky lesa! A navíc pokud nebudou válečníci Sojčího klanu zemřít tak budou bojovat po mém boku! " zasičel Rašelinový a mrskl ocasem. "Je mi z tebe zle Rašelinový měsíci! Tvá touha po moci se vymyká kontrole. Klany mají žít v míru a né ve válce. Klidně by si zničil celí les jen aby si byl nejmocnější. Ale jestli chceš válku, já a můj klan budeme bojovat aby jsme ochránili všechny klany a doufám že Sojčí a Bleskový se přidají k nám" znovu se ohlédla na zbývající klany a doufala v souhlasné kývaní. Ale nikdo nepřikývl. "Vy souhlasíte s Rašelinovým měsícem? Vy výte stejně jako já že když se vzdáme že všechny klany zaniknou. Sojčí klane, Havraní hvězda by bojovala, proč za svou svobodu nebojujete? Proč neděláte co by vaše velitelka chtěla? Proč se vzdáváte? " zeptala se zoufale. ''My jsme bojovali! A prohráli. Zlatý plamen vzdoroval ale byl zabit před zraky celého klanu. Snažili jsme se vyhrát, ale proti Hadímu klanu a tulákům jsme nemohli vzdorovat. Kdyby jsme teď vzdorovali tak by jsme zanikly. " vyslovila Rychlá střela. "Když se spojíme tak máme velkou šanci! My jsme zatím dokázali vzdorovat Hadímu klanu i tulákům. Hodně koček zemřelo, Lví tesák zemřel aby ochránil klan, měl dceru a bojoval aby se mohla stát válečnící. Jeden učedník zemřel těsně po jmenování. Ale stále vzdorujeme. Nesmíme se vzdát, spolu Hadí klan porazíme! " vzdorovala Černá hvězda. Sokolí klan přikyvoval a souhlasně bručel. "Máme vzdorovat. Ale jak? Havraní hvězda, Bobří kožešina, Smaragdový déšť, Zlatý plamen, Veverčí chloupka, Jahoda, Černá liška, jsou všichni mrtví! A Černoocasí nás zradil! Nikdo nezbyl. A jediné kočky které by se mohly stát velitelem nemůžou! Jediný vzdor nebo hloupost a jsou mrtvé! Náš klan dnem i nocí hlídají tuláci! Uvědom si to Černá hvězdo! Je konec, už nás nikdo nezachrání. Ani Hvězdný klan. " křičel poraženě Křišťálový duch. "Správně Křišťálový duchu. Alespoň něco od tebe můžeme očekávat. Jinak Černá hvězdo se už konečně podvol! Copak ti to pořád nedochází? Nikdo ti už nepomůže! Sojčí klan je pod mojí nadvládou s Hadím klanem! A za chvíli bude i Bleskový klan! Největší vrazi jsou se mnou! A až si tebe a tvůj klan podvolím tak se zbavím všech kteří mi budou stát v cestě! A hlavně také zrádce! Vyřiď Vráně že se nedožije příštího úplňku! " dokončil svůj proslov Rašelinový měsíc. "Bleskový klane, ty si silný klan. Jestli se podvolíš stejně jako Sojčí klan budete trpět " mňoukla Černá hvězda a podívala se na Jasnou hvězdu. "A ty Rašelinový, my se nevzdáme, nikdy. Sice sis podvolil Sojčí klan ale mi budeme bojovat i klidně zemřeme jen aby jsme si udrželi svobodu která nám patří! '' zasičela Černá hvězda a seskočila ze skáli. Kočky Sokolího klanu se rozestoupili kolem své velitelky.

Sojčí klan se jako druhý vydal zpět. Po cestě se k nim přidala Smrtelná a dovedla je do tábora.

20. Kapitola - Sojčí klan

5. října 2017 v 18:27 | Tajemný duch |  příběhy Sojčího klanu
Noc byla chladná a Sojčí se k sobě museli mačkat aby se aspoň trochu zahráli. Kočky se probudili ztuhlé a prochladlé. Zatím co tuláci si pěkně v teple spali. Smrtelná odpověď, jako by býka velitelka, vyskočila na skálu. "Máme hlad, proto půjdou Sojčí na lov. A bez debat" přikázala.
"Už toho mam dost" ozval se přísný a odhodlaný hlas Zlatého plamena. "Vy si sem přijdete, zabijete půlku klanu, seberete nám doupata a pak nám chcete rozhazovat? Už toho mam dost!" vykřikl a rozběhl se ke skále. Srazil Smrtelnou k zemi a vyrazil jí dech. Ale než ji stačil zasadit smrtící úder shlukli se kolem něj ostatní tuláci. Klan se rozběhl k nim aby Zlatému pomohli ale tuláci ho roztrhali na kusy. Smrtelná ho vzala za krk a jeho bezvládné tělo hodila před klan. Jeho sestra a bratr - Oblačná kytka a Lví vichr ho jako první zacali oplakávat. "Tohle se stane každému kdo nebude poslouchat mé rozkazy " zasičela Smrtelná. Ještě před tím než se kočky stihli rozloučit se svým přítelem ho tuláci odnesli kam si do lesa. Oblačná kytka se zhroutila k zemi. Lví vichr, Hnědobílý kožíšek a ostatní se k ní přitulili aby jí uklidnili.

"Zítra je shromáždění. Rašelinový měsíc chce aby ste tam šli všichni, z důvodů které pochopíte později " zvolala s úšklebkem Smrtelná z vyvýšené skály.

19. Kapitola - Sojčí klan

4. října 2017 v 17:30 | Tajemný duch |  příběhy Sojčího klanu
Myší oháňka, Kamenný kožich a Jedlová kožešina už na lov vyrážejí třetí den. Vždy když přinesou kořist do tábora tuláci se na ní hned vrhnou a pro klan už skoro nic nenechají. Jen tak tak to vystačí pro matky a starší. Někdy zbyde i pro učedníky ale válečníci nejí vůbec. Proto se dnes válečníci činili. Ulovili spousty kořisti. Ikdyž padají hlady stále dodržují válečnický zákoník. Havraní hvězda by si to tak přála.
Dorazili do tábora. Svou hojnou kořist položili na zem. Už se chysrali vzít si něco pro sebe avšak hned jak se jejich zuby dotkli masa, přihnali se tuláci a hlasitým vřískaním je odehnali. Každý si vzal svou část úlovku, naštěstí ještě dost zbylo. Všichni v klanu se konečně nají. Myší oháňka počkala až si vezmou část úlovku ostatní a až pak si vzala svou část což byl pořádný kos.
Z kosa získala Myší oháňka novou energii. Když zkoukla poslední kousky lehla si na bok, zavřela oči a začala si jazýčkem čistit špinavou tlapku. Zachytila zvuk tlapek. Otevřela oči a ohlédla se. Za ní z válečnického doupěte vylezla Jedlová kožešina. "Ahoj" pozdravila Myší přátelsky. Jedlová své kamarádce olízla čelo. "Kde je Kamenný kožich? " zeptala se Myší po chvíli ticha. Jedlová si přestala čistit kožíšek na boku a vzhlédla, "byl unavený tak se najedl v doupěti a usnul" mávla Jedlová ocasem k válečníkemu doupěti.
Kočky se začali navzájem umývat a ani si nevšimli že do válečnického doupěte vešlo několik tuláků. Avšak jejich mytí přerušilo hlasité vrčení. Kočky se ohlédli. Vyděšeně se zadívali na kočky Sojčího klanu vytlačováné z doupěte tuláky. Mladé válečnice se postavili po boku svého klanu. "Odteď je tohle doupě naše " zasičel Safírový holub vůdcovsky. "Už ste zašli moc daleko" odpověděl Zlatý plamen a o krok se přiblížil. Se Safírovým si úplně dýchají do tváře. Kočky šicí a prskají. Na rozlehlé mítince se rezpoutal kočičí boj. Avšak nejkradší ve století klanu. Za pár chvil leží všichni ze Sojčích na chladné zemi a nad nimi se sklání tuláci. Z doupěte velitelky vylezla černá kočka. "Hlavně jim moc neubližte, ještě je budem potřebovat " zasičela s úšklebkem Smrtelná. Tuláci válečníky pustili jen s pár škrábanci. Potom tuláci odešli do válečnického doupěte.

Borůvka s Maliňákem si navzájem myjí kožíšek posetý malými škrábanci. Právě prohráli boj o válečnické doupě. Jsou potlačení a naštvaní.
Vchod do doupěte kdosi zastínil. Oba sourozenci zvedli zrak. Ve vchodu do doupěte stojí několik učedníků tuláků. "Vypadněte vopelichanci, tohle je naše doupě " řekl s úšklebkem kocour jménem Ořešák. "Ani náhodou Ořešáku, tady žijeme už několik úplňku zatím co vy ste sem přišli před pár dny " odpověděl naštvaně Maliňák a postavil se. Borůvka se postavila vedle něj. Učedníci zasičeli a vrhli se na sebe. Avšak dva mladí učedníci proti pěti nenají šanci. Brzy Borůvka s Maliňákem utekli ke svému otci.